Velký byznys udělal z digitálního světa další nástroj pro získávání renty.
Technologie a změny, které přinášejí, mají hluboké dopady na naše životy, píše v článku pro španělský deník El País Richard Kozul-Wright. Digitální inovace už změnily to, jak vyděláváme peníze, jak nakupujeme, jak se učíme anebo jak si hrajeme. Čtvrtá průmyslová revoluce pak také mění zeměpis výroby i obrysy práce. Ovšem konečné slovo budou mít sociální a politické akce v podobě pravidel, norem a politických kroků.
V tomto smyslu, píše autor dále, je pro digitální revoluci poněkud nešťastné, že se stala v časech neoliberalismu. Poválečná společenská smlouva byla v posledních 40 letech zrušena díky směsi finančních právních kliček, neomezené korporativní moci a hospodářských škrtů. Všechno to znamenalo, že kapitál unikl regulativnímu dohledu. A právě tato neoliberální agenda také inkorporovala vizi propojeného digitálního světa, který nebude mít umělé hranice pro proudění informací. Jenže velký byznys proměnil tuto možnost v nástroj, jak pro sebe získávat další rentu pro sebe.
Finanční krize a ne moc přesvědčivé hospodářské oživení, skandály ohledně soukromých dat a také fake news donutili politiky k tomu, aby se nerovnostem a nerovnováhám, které neoliberální agenda vytvořila, začali věnovat. Vlády si začaly všímat nedostatku regulací, začaly hledat řešení pro ty, kdo jsou negativně ovlivněni technologickým pokrokem a chtějí investovat do dovedností pro 21. století. Jenže ne dostatečně, myslí si autor.
Nežijeme ani ve statečném a ani v novém světě. Globalizace před rokem 1914 byla také spojená s technologickou změnou, nekontrolovanou mocí monopolů, finančními spekulacemi, boomy nebo rostoucí nerovností. A podobně jako nyní to byly nové komunikační technologie 19. století, které pomohly kapitálu nově nastavit celou globální ekonomiku. V realitě byl mezinárodní trh 19. století ovládán nesvatou směsí koloniální kontroly na periférii a rostoucími cly v centru, ale stejně jako dnes mluvení o „svobodném trhu“ sloužilo jako zástěrka pro neomezený pohyb kapitálu a k disciplinaci národních vlád v ekonomické politice.
Dnes dochází k tomu, že je mezinárodní obchodní systém napnutý k prasknutí. Je to důsledkem rostoucích nerovnováh a napětí, které přinesla současná globalizace. Objevují se paralely s 30. léty 20. století, ale pokud nás toto období něčemu naučilo, pak je to, že mluvení o volném obchodě v kontextu škrtů a široké politické nedůvěry nedrží centrum pohromadě. Spoléhat se na sliby nebo na dobrou vůli korporací nebo dobrých andělů je buď naivní, nebo vědomý pokus zmást závažnou diskuzi o růstu nerovností, dluhů a nejistoty.
Návrat k mýtické vizi o národní výjimečnosti nebo čekání na to, že se problémy vyřeší samy, nejsou řešením. Je třeba rychle přemýšlet o mnohostranném systému. Ovšem, jak autor dále připomíná, problémem je absence pokrokového příběhu (narace) a vedení, takže není příliš překvapivé, že současné mezivládí je charakteristické politickou morbiditou. A najít tu správnou cestu nebude jednoduché. Pro zatím je dobré si vzpomenout na slova z Frankensteina od Mary Shelleyové, jehož monstrózní stvoření slaví letos 200 let a připomíná naše obavy i fascinaci technologickým pokrokem: „…počátek je vždycky dnes.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.