Ilona Švihlíková píše o tom, co znamená odchod Kataru spolu s řadou chyb následníka trůnu Saúdské Arábie pro budoucnost ropného kartelu OPEC.
OPEC, Organizace zemí vyvážejících ropu, je oficiálně mezinárodní organizace. Označení kartel mezi členy nemá zrovna pozitivní konotaci, i když je samozřejmě všeobecně rozšířeno. A v posledních dnech tu jsou hned tři údery proti OPEC, který vznikl již v roce 1960. Jen tak mimochodem, když se dnes dští síra na OPEC, tak se často zapomíná, že tento kartel vznikl jako reakce na jiný kartel – Velkou sedmičku. To byly převážně americké firmy, které kontrolovaly ropné trhy a které dávaly zemím, na jejichž území se ropa nacházela, za jejich klíčový zdroj „drobky ze stolu.“ Proto vznikl z iniciativy Venezuely nápad na „kontrakartel“, který měl zastupovat suverénní země a bránit jejich zájmy. A jak už to tak bývá, nejdřív byl vysmíván a zesměšňován, přičemž smích přišel vyspělé země v 70. letech definitivně, protože země OPEC jaksi převzaly iniciativu. Od té doby se počítá nesčetně amerických pokusů ropný kartel zničit, nebo ho alespoň držet na uzdě zvláštním „partnerstvím“ mezi USA a Saúdskou Arábií.
V tomto článku není možné probrat všechny peripetie, kterými si OPEC prošel, to by bylo na hodně tlustou knihou, ale vzhledem k současnosti alespoň připomeňme katastrofálně chybný odhad korunního prince Mohameda bin Salmána (dále jen MbS), který již vícekrát musel měnit svá rozhodnutí pod tržním tlakem, plus to, že OPEC se již několik let schází a jedná a dohaduje ve formátu OPEC +, což je ve zkratce OPEC plus Rusko. Koketování Ruska s OPEC má delší tradici, ale ekonomická realita nevyhnutelně vede ke kooperaci mezi dvěma ropnými giganty, i když z ruské strany zpočátku zaznívaly pochybnosti ohledně možnosti rychle upravovat těžbu.
Jaké tři rány tedy OPEC (resp. OPEC+) bude muset řešit?
První úder zasadil maličkatý Katar, který se rozhodl z organizace odejít. Není to rána v tom smyslu, že by Katar byl nějak významný producent ropy. Katar těží asi 600 000 barelů ropy za den, kdežto Saúdové atakují hranici 11 milionů barelů za den.
Katar je především velmocí ve zkapalnělém zemním plynu. Ale přeci jen patří k zemím, které jsou v OPEC téměř od jeho založení, a nalézá se v ropném srdci planety, tedy na Blízkém východě. Symbolická váha tohoto rozhodnutí je značná a těžko ho lze zdůvodnit jen tím, že Katar se bude koncentrovat na rozvoj zemního plynu (což může přeci i tak). Rozhodnutí Kataru bylo s největší pravděpodobností reakcí na arogantní (a neuvěřitelně chybovou) politiku korunného prince MbS, který kromě toho, že nechává vraždit novináře, také zařídil blokádu Kataru. Povedlo se mu tak posílit vliv Turecka, nemluvě o tom, že Katar byl doslova donucen se víc sblížit s Íránem, se kterým sdílí pole zemního plynu.
Katarský odchod zpochybňuje fungování kartelu jako takového. Nejde jen o nadšení z americké břidlice, která se opěvuje ve Wall Street Journal. Rezervy zemí OPEC i jejich role při těžbě jsou stále neoddiskutovatelně významné, ve středním horizontu docela jistě. Pokud se ale dohoda v rámci OPEC stále častěji omezuje na dohodu mezi Saúdy a Ruskem, pak jsou menší země zastoupeny spíš tak nějak formálně. Hlavní páka v podobě „volné kapacity“, což je pro trh s ropou klíčová kategorie, je stejně v rukou Saúdské Arábie, která je schopná významně navýšit těžbu a fungovat jako balancér trhu. Tedy, když bude chtít. Ve srovnání s Ruskem a Saúdy jsou všichni ostatní z hlediska těžby malí, snad s výjimkou Venezuely, která disponuje obrovskými oficiálně uváděnými rezervami (jenže těžké ropy, jejíž zpracování je velmi drahé, nemluvě o dalších komplikujících faktorech).
Úder číslo dva, je opět spojen s řáděním MbS. Kumulace jeho chyb je tak neuvěřitelná, že snad musí vejít i do učebnic pod názvem „jak to nedělat.“ Již nyní je patrné, že USA dobře ví, (a britská MI6 to věděl velmi dobře předem), kdo nechal zabít novináře Chasákdžího. MbS ví, že to ví, takže pro své setrvání ve funkci je Američanům zavázán. Takže Saúdové, oficiálně kvůli Íránu (jeho výpadek z trhu nešel na nulu, ale má být dle amerických představ postupně odbouráván), začali těžit rychle a hodně, což se projevilo v propadu ceny. Viz graf zde:
Saúdové si tak sami sobě masivně snížili ceny ropy, přičemž platí, že pro jejich „reformní“ programy potřebují nutně cenu vyšší, někde kolem 80 dolarů za barel a výš. Jenže dostat cenu nahoru je o dost těžší než obráceně.
A pak je tu třetí úder. Američané nikdy neměli OPEC v lásce a mohli bychom vypisovat hodiny, kdy se snažili intrikami kartel rozbít a zničit. Jestli je v něčem Trumpova administrativa silná, tak je to stanovování ultimát a lhůt všem kolem (psali jsme o tom, že se Trump chová jako kruhová popravčí četa). V USA se proto uvařil NOPEC – No Oil Producing and Exporting Cartels. Má jít o zákon, který obviňuje OPEC (a státní ropné firmy) z tržní manipulace, což by znamenalo, že by v USA mohly začít být podávány antitrustové žaloby proti kartelu a jeho národním firmám, vysvětluje odborný server Oilprice.com už jsou pryč doby, kdy OPEC zveřejňoval ceny, nebo cenové koridory (pamatuji si před pár lety na debaty o tzv. „fair price“ spravedlivé ceně, která zaplňovala stránky ekonomického tisku). Místo toho se více objevuje pojem „tržní stabilita.“ To ale těžko pomůže, protože kartel je ze své povahy podoba oligopolu, která chce ovlivňovat trh.
OPEC toho přežil hodně. Uvidíme, jestli tři údery dokáže přežít, třeba ve formátu OPEC plus. Jedna věc je ale jistá – v situaci rozšiřujících se obnovitelných zdrojů, americké palby na všechno, co není podle „jejich“, jsou chyby, které páchá korunní saúdský princ, příliš drahé. Třeba si to uvědomí i v Království.