Jádrem změny bude posílení záchranného systému eurozóny, nikoliv ale jako evropské obdoby MMF.
Euroskupina se shodla na posílení eurozóny pro krizové situace. Výsledky představuje německá Tagesschau.
Celkem 16 hodin se v Bruselu vyjednávalo, než mohl vedoucí euroskupiny Mario Centeno oznámit, že bylo dosaženo dohody.
Jádrem změny je posílení ESM, tedy záchranného systému eurozóny. Původně měl být ESM určitou evropskou variantou MMF. Prozatím ESM zaskakoval při programech pro země v dluhové krizi. Jenže nakonec nic takového jako evropský měnový fond nebude. ESM bude mít možnost podpořit země, které se vyvíjejí dobře, ale mají problémy na finančních trzích. Zdá se, že účast MMF, který je kvůli svým podmínkám obávaný, bude nadále spíše pravidlem. Ale i zdroje z ESM budou vázány na reformní a úsporné programy. Země, která by se dostala do „záchranného programu“, by nicméně měla hrát při návrzích záchranných programů silnější roli.
Pro vypořádání se situací krachujících bank má být ustaven speciální fond u ESM. Má sloužit jako poslední pojistka a posílit důvěru v bankovní sektor. Má také zabránit řetězové reakci. Ale má vzniknout až v roce 2024. Centeno nicméně uvedl, že jeho vznik může být uspíšen, pokud se dosáhne dostatečného snížení bankovních rizik.
Uzavřeno zatím není téma rozpočtu eurozóny a společného pojišťovacího systému pro vklady. V tomto ohledu musel komisař pro ekonomiku Pierre Moscovici přiznat, že nebylo dosaženo pokroku. Společný rozpočet eurozóny je idea prezidenta Macrona, Německo a Francie s ním dosáhly určité shody. Jenže třeba Nizozemsko považuje rozpočet eurozóny za zcela zbytečnou věc.
Švédsko zase nechce, aby se rozpočet financoval přes daň z finančních transakcí, prý s touto daní učinilo špatné zkušenosti.
Rozpočet by měl sloužit k vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi zeměmi, k podpoře investic a reforem. Ale ministři financí eurozóny mají pochyby. Uvidí se, jaká bude reakce na velkém summitu v prosinci.
Také dokončení bankovní unie postupuje pomalu. Měl by vzniknout společný pojišťovací systém vkladů a společný dohled Evropské centrální banky.
K tomu mají výhrady skandinávské země a Německo. Tvrdí, že nejprve je třeba snížit rizika v bankovním sektoru a teprve pak může dojít k zespolečenštění ručení. Obávají se, že by v krizi musely zachraňovat banky jiných zemí. proto vznikne pracovní skupina, která vypracuje další postup.