Jan Schneider provede zájemce třemi jazzovými skladbami – bigbandovou Lady Chatterley‘s Mother, bubenickým „odvazem“ Drum Boogie on Matchbox a prokofjevskou variací Cat Dance.
Kdo jednou propadne jazzovým bigbandům, je ztracen. Vyzkoušejte si svou imunitu na koncertním kousku bigbandu barytonsaxofonisty Gerry Mulligana. Nesnáším používání plevelných slůvek („legendární“, nebo dokonce deviantní pojem „kultovní“), ale jméno Mulligan je opravdu pojem, a to na rozdíl od těch nul, které si různá ta epiteta musí vzájemně přilepovat, aby si jich alespoň někdo všiml. Skladba Lady Chatterley‘s Mother je poctou všem bigbandovým aranžérům (zde Al Cohn) a z mého pohledu i perfektní lekcí všem bigbandovým bubeníkům (zde předvádí naprosto excellentní výkon Mel Lewis: jeho příprava kapely k různým přechodům je přímo geniální a jeho „drive“ nezadržitelý). Oceňuji zvláště sofistikované střídání pasáží dynamických a poklidných se zběsilými, které dávají celku tu pravou příchuť.
Bubenickou lahůdku předvede Gene Krupa: Drum Boogie on Matchbox. K jazzu humor patří. Jak napsal Amos Oz, fanatici jsou dobře rozeznatelní, protože nemají smysl pro humor. A jazz a fanatici – to nikdy nešlo dohromady. To je druhé pomocné kritérium, jak rozeznat fanatiky: pusťte jim nějakou jazzovou divočinu! (Možná by se toho dalo využít při azylovém řízení, zda žadatel zná nějaký politicky nekorektní vtip a k tomu mu pustit nějaký jazzový cloumák, zdali to s ním začne hrát, nebo zda se začne durdit; ano, ovšem, nejdřív by tímto testem měli projít sami azyloví úředníci a v bezpečné vzdálenosti by se museli držet i někteří církevníci a politici). Ale zpět ke Krupovi, slavné postavě swingové éry – to víte, že kromě jemné práce se sirkami do toho také uměl bušit jako hluchej do vrat! (viz třeba ZDE).
Třetí ukázka je doslova kouzelná. Kočičí téma z opusu Sergeje Prokofjeva „Péťa a vlk“ (v klasickém podání ZDE) inspirovalo britské muzikanty Jacka Lancastera a Robina Lumleyho v roce 1975 k adaptaci podle jejich gusta, hodně rockové, ale jak bylo v britském rocku dobrým zvykem, mnoho rockových muzikantů mělo jazzovou průpravu. Za zmínku stojí vyjmenovat alespoň některé muzikanty, kteří se na tom podíleli: Bill Bruford, Phil Collins, Stephane Grappelli, Jon Hiseman, Brian Eno, Alvin Lee, Gary Moore, Cozy Powell, Manfred Mann. Kouzelné je pak zpracování onoho „kočičího tématu“ o generaci starším jazzovým houslistou Stephanem Grappellim, doprovázeným basistou Davem Marqueem a kytaristou Alvinem Lee: Cat Dance.