Proč na budoucí generace čeká svět, který se bez drastických opatření stane neobyvatelným? A co s tím?
Moje generace zaneřádila planetu, začíná svůj komentář v Guardianu George Monbiot. Po celé zemi 15. února děti nešly do školy, aby protestovaly proti změně klimatu, a autor pro ně má vzkaz.
Píše: Dáváte mi víc naděje, než jsem pocítil za posledních třicet let. Ještě minulý týden jsem, díky pasivitě lidí a našich politiků, propadal beznaději, že klimatická změna je neodvratná, uvádí Monbiot.
Poslední generace zklamaly, protože nepochopily základní předpoklad mezigenerační spravedlnosti – každý, kdo se ještě nenarodil má stejnou cenu jako jako každý, kdo právě žije. Žijeme, jako by vaše budoucnost žádnou cenu neměla, usurpujeme si všechny zdroje bez ohledu na budoucí generace, vytvořili jsme kanibalistickou ekonomiku a sežrali jsme vaši budoucnost, abychom uspokojili svou nenasytnost. Naše kolektivní selhání spočívá v tom, že jsme přenechali veškeré rozhodování mimořádně bohatým lidem a politikům. A podle Monbiota také v tom, že další generaci zůstane svět, který se bez drastických a rozhodných opatření může stát neobyvatelným.
Denně učíme děti, že po sobě májí uklízet, denně je nabádáme k tomu, aby přijali odpovědnost za své konání. Dobré zásady – sami se jimi ale neřídíme. Děláme “nepořádek” a doufáme, že ho snad po nás uklidí ta další generace.
Někteří z nás se pokoušeli inspirovat svou generaci, ale setkávali se s nepochopením a krčením ramen, nedůvěrou a odmítáním, hroucení životních systémů málokdo vnímal. Proč bylo jednodušší nic nevidět, ptá se Monbiotův komentář? Připustit si problém by totiž znamenalo zpochybnit vše, co bylo považováno za hodnotné a správné. Pokud má ale věda pravdu, nemůže být v pořádku jezdit autem ani vydat se na dovolenou letadlem. Hospodářský růst, vyšší HDP, rostoucí spotřeba, vše, co bylo považováno za správné, by najednou byla chyba.
Před několika lety se něco změnilo. Začali jsme říkat, ano, je to pravda, ale stejně už je pozdě. Mezi dřívějším odmítáním a dnešní odevzdaností ale nenastal okamžik, kdy bychom řekli, je to hrůza, musíme něco udělat – jen proto, abychom mohli pokračovat stejně jako dříve. Je to jen jiná forma odmítání a naše krátkozrakost a sobeckost nám možná znemožní využít nejspíš poslední příležitosti, kterou máme.
Katastrofy, kterých jsme se obávali v “daleké” budoucnosti, se už dějí. Zhroucení populací hmyzu, masové vymírání živočišných druhů, vlny veder, povodně. To je svět, který odkazujeme nastupující generaci.
Ale ti z nás, kteří bojovali, ti vás neopustí, vaši výzvu uposlechneme a, přestože vy jste mladší a my starší, necháme se vámi vést, protože je to náš dluh.
Spojením odhodlání mladých a zkušeností starší generace může vzniknout dostatečně silné hnutí, které překoná životní styl, který nás všechny přivedl na okraj propasti, končí Monbiot.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.