Náš severoamerický spolupracovník Stanislav Perkner se zamýšlí nad vývojem názorů senátora Bernieho Sanderse, potenciálního vyzývatele Donalda Trumpa v příštích prezidentských volbách.
V uplynulých týdnech a dnech se americký čtenář, divák a posluchač setkává stále častěji se slovem „socialismus“, a to nejen v záporném smyslu, jak je to tu tradičně běžné. Tyto výroky často končí otazníkem anebo varovným vykřičníkem, jako např. ve výroční Zprávě o stavu unie, přednesené americkým prezidentem ve středu 5. února: „Zrodili jsme se svobodní, a svobodní zůstaneme… Amerika se nikdy nestane socialistickou zemí,“ zdůraznil Trump.
Přesně o dva týdny později, ve středu 20. února, oznámil svou prezidentskou kandidaturu senátor Bernie Sanders, který se už od šedesátých let veřejně hlásí k „demokratickému socialismu“. Sanders opětovně vyzval k “reformě politického systému, který je nebetyčně nespravedlivý a v mnoha ohledech zkorumpovaný. Nevěřím, že vláda by měla vlastnit výrobní prostředky; věřím však, že střední třída a pracující rodiny, které produkují americké bohatství, si zaslouží svůj podíl“. Na otázky po bližší povaze „demokratického socialismu“ Sanders odpovídá, že mu jde o „hospodářství, které slouží všem, nejen těm nejbohatším“.
V roce 2016 volilo Sanderse víc mladých než Trumpa a Clintonovou dohromady
Sandersovy progresivistické postoje, připomínají reformní politické programy evropských sociálních demokratů, jak dokládá ve svém nejnovějším čísle např. britský týdeník The Economist. Podle téhož zdroje, „nyní, třicet let po skončení studené války, se socialismus vrací do módy. V Americe se stala senzací dne Alexandria Ocasio-Cortezová, čerstvě zvolená členka Sněmovny reprezentantů, která se hlásí k demokratickému socialismu. Navíc se celý rozrůstající blok demokratických prezidentských kandidátů stáčí doleva,“ zdůrazňuje The Economist a poukazuje i na sílící naděje labouristy Jeremy Corbina na získání postu předsedy britské vlády. „Socialismus se navrací, neboť nabízí přesvědčivou kritiku slabin Západu“.
Jak o tom minulý týden referovala na stránkách !Argumentu Veronika Sušová-Salminen, ve volbách v roce 2016 volilo Sanderse víc mladých než Trumpa a Hillary Clintonovou dohromady. The Economist označuje tuto sílící „levicovou doktrínu“ za „mileniální socialismus“, ale skepticky dodává , že ji „nelze vidět jako odpověď na problémy kapitalismu“.
Pohled z Austrálie: návrat progresivistického populismu
Z jeho přečetných veřejných vystoupení je zjevné, že Sanders je přímočarý, a přitom působí důvěryhodně. Na rozdíl od mnoha amerických politiků mu mnozí lidé věří, pokud jim v tom nebrání politické nebo antisemitské předsudky. (Sanders pochází z židovské rodiny polského původu.) Senátorova popularita vede k občasnému označování jeho argumentace za populistickou, a dokonce k pochybnému srovnávání s řečnickým stylem Donalda Trumpa.
Podle názoru australského politologa a publicisty Davida McKnighta (autora knihy o Rupertu Murdochovi, přeložené do češtiny), Sanders a jemu podobní se navracejí k antimonopolistické tradici amerického populismu a progresivismu z přelomu 19. a 20. století. Na začátku prezidentské kampaně z roku 2016, kdy soupeřil s Hillary Clintonovou o demokratickou nominaci, v něm veřejnost viděla „poněkud excentrického chlapíka“ pokoušejícího se o nový argumentační tón. „Až postupně nám začaly docházet ony nadšené mladistvé davy jeho příznivců, jeho výzvy k politické revoluci, a také jeho silný ohlas na Facebooku“. McKnight dodává, že vlna populismu – „vyvěrající z podobných příčin“ – je viditelná nejen ve Spojených státech, Británii a na evropském kontinentu, ale také v Austrálii.
Před třemi lety se senátor Sanders v televizním rozhovoru vyznal z celoživotního obdivu k třem historickým osobnostem: Eugenu V. Debsovi, odborovému předákovi a pětinásobnému prezidentskému kandidátovi za Socialistickou stranu, prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi a Martinu Lutheru Kingovi, vůdčí osobnosti hnutí za občanská práva.
Dnešní Sandersovy reformní názory se v různé míře opírají o jejich politický odkaz, zejména v oblastech všeobecné zdravotní péče, progresívního zdaňování, bezplatného vzdělávání na státních vysokých školách, omezení vlivu peněz v politických kampaních a přísnější dohled nad bankami a dalšími finančními organizacemi.
Kdo byl Eugene V. Debs?
Málokdo ví, že právě před 40 lety se organizátor místní Historické společnosti ve vermontském Burlingtonu rozhodl připravit pro učitele městských škol a jejich žáky třicetiminutové dokumentární pásmo věnované Eugenu V. Debsovi. Tím autorem byl tehdy 37letý Bernie Sanders, budoucí burlingtonský starosta (1981-1988), mnohonásobně zvolený člen Sněmovny reprezentantů (1991-2007) a od roku 2007 senátor.
Tehdejší Sanders se zřejmě hlásil k Debsovi ze dvou příčin: jednak se identifikoval s jeho radikálně reformní ideologií, jednak mu mohl imponovat jeho razantní komunikační styl, včetně schopnosti vtěsnat hlavní myšlenku do nekomplikovaného sdělení.
Eugene V. Debs (1855-1926) pocházel z nemajetné rodiny francouzských přistěhovalců, kteří si otevřeli potravinářský krámek v Indianě. Od čtrnácti let pracoval jako pomocný dělník pro Pullmanovu železniční společnost. Vinou hospodářské recese z roku 1873 o toto mizerně placené zaměstnání a po dvou letech živoření se stal redaktorem časopisu vydávaného Bratrstvem železničních topičů. Z jeho publicistiky je zřejmé, že „socialismus“ tehdy odmítal. Politicky se hlásil k Demokratické straně a věřil v sílu voličů v zemi dominované dvěma stranami: „Hlavní konflikt se neodhrává mezi kapitalismem a dělnictvem, ale mezi držiteli moci a voliči“.
“Civilizaci nelze stavět na penězích”
Až jako třicátník se Debs začal přiklánět k myšlence sociálních reforem. Byl svědkem i účastníkem vlny železničářských stávek. Psal o nelidských pracovních podmínkách: na dva tisíce železničářů zahynuly ročně v důsledku úrazů a 20 tisíc je sice přežilo, ale zaměstnavatelé se k odpovědnosti nehlásili. Debsovi docházelo, že svépomocné spolky a charitativní bratrstva situaci nezmění. Přikláněl se k stávkování a bojkotu, v němž viděl účinný nástroj protestu, uplatňovaný v Americe proti Britům na konci 18. století.
Obdobně jako dnešního Sanderse, Debse pobuřovaly propastné příjmové rozdíly. V jednom ze svých četných úvodníků Debs čtenáře vyzval k prosté početní úloze: Představte si, že vnuk Cornelia Vanderbilta dostal do začátku dva miliony dolarů. „Pokud by drážní topič byl schopen pracovat 4 444 let, 300 dnů v roce, za denní mzdu půldruhého dolaru, až pak by mohl hrdě prohlásit, že v Americe jsme si všichni rovni“.
Dalším rysem spojujícím Sanderse s Debsem je schopnost mobilizovat hnutí zdola. V roce 1893 stál Debs v čele 150tisícového Odborového sdružení amerických železničářů. O rok později si vysloužil jako organizátor masových stávek první vězeňský trest. Právě zde se poprvé začetl do stránek Kapitálu.
Jedno z dalších Debsových uvěznění následovalo po Pullmanově stávce z roku 1894, jež po dobu více než čtyř týdnů zastavila dopravu v 27 státech. Do sporu se nakonec vložil president Grover Cleveland a stávka skončila neúspěchem. Debsův případ se dostal až k Nejvyššímu soudu USA, který rozsudek potvrdil (In re Debs, 1895). Po výkonu trestu uvítala Debse stotisícová podpůrná manifestace jeho chicagských příznivců. Oslovil je jako odborář a vlastenec; o „socialismu“ se však v tomto proslovu nezmínil.
Až po dvou letech, v novoročním úvodníku z roku 1897, Debs psal: „Jsem pro socialismus jako humanista. Věřím, že civilizaci nelze stavět na penězích“. Také tento výrok zřetelně koresponduje se Sandersovou politickou filozofií.
Trestanec č. 9653 prezidentským kandidátem
Debsova popularita vedla k jeho čtyřnásobné nominaci jako prezidentského kandidáta – poprvé v roce 1900 a naposledy v roce 1912. Oslabené zdraví mu zabránilo účastnit se kampaně v roce 1916. V témže roce, uprostřed světové války, Debs veřejně obhajoval antimilitaristické stanovisko: „Pokud by mělo jít o válku spravedlivou, měli by jí vyhlásit prostí lidé. Ti, kdož riskují své životy, mají bezpochyby právo rozhodovat ve věcech války a míru“.
Není bez zajímavosti, že právě jeden z těchto Debsových proslovů zařadil Sanders do svého dokumentárního pásma z roku 1979. Před osmi lety vyjádřil Sanders obdobný mírotvorný názor ve svém proslaveném „filibusteru“ – osmihodinovém vystoupení v Senátu: „Nemluvím zde o válce v Iráku nebo Afghánistánu. Mám na mysli válku mezi některými z nejbohatších a nejmocnějších proti rodinám prostých lidí. Stavím se zde proti krizi střední třídy v naší zemi“.
V závěrečném roce první světové války si třiašedesátiletý Debs vykoledoval desetiletý rozsudek za protiválečný projev v Ohiu. Vzdor tomu ho v roce 1920 jeho strana pod heslem From the Jailhouse to the White House nominovala za prezidentského kandidáta. Trestanec č. 6953 získal téměř million hlasů, včetně žen, které volily v tomto roce vůbec poprvé. Byl to nejvyšší počet hlasů pro socialistického kandidáta v dosavadních amerických dějinách. Dlužno dodat, že jeho popularita nebyla ani tolik výrazem podpory jeho socialistických idejí, jako masovým protestem proti omezování svobody projevu. Prezident Woodrow Wilson odmítl Debse amnestovat. Propustil ho až jeho následník Warren Harding – na Štědrý den 1921 – s ohledem na jeho zdravotní stav.
Podle názoru historika amerického progresivismu a socialismu Howarda Zinna, Debsovou silnou stránkou nebyla teorie nebo analýza; dokázal však výmluvně a s nefalšovaným zaujetím vyjádřit, co lidé cítili. Zinn ve svých Dějinách lidu Spojených států amerických cituje zajímavý názor Debsova souputníka: „Ten starý pán s pronikavým pohledem skutečně věřil ve všelidské bratrství. Přestože to vyznívalo naivně, uvěřil jsem mu”.
* * *
Podle sdělení CNN, v průběhu 24 hodin od středečního vyhlášení jeho kandidatury dosáhly individuální příspěvky na Sandersovu prezidentskou kampaň neslýchané výše šesti milionů dolarů. Spolu s tím má Sanders už teď k dispozici přes půl milionu od lidí, kteří se upsali k pravidelným měsíčním příspěvkům na jeho předvolební konto.
Pokud jde o Sandersovy reálné vyhlídky v budoucích volbách, do kterých zbývá ještě zhruba dvacet měsíců, netřeba podléhat iluzím. Většina Američanů, s výjimkou části Mileniální generace, ztotožňuje slovo „socialismus“ s „komunismem“, „diktaturou proletariátu“ a ateismem. A pak je tu neodbytná otázka vysokého Sandersova věku, kterou si mnozí voliči položí.
Rozhodující budou demokratické primární volby, z nichž vzejde Trumpův podzimní soupeř. Výmluvný Sanders se svou provokativní ideou „demokratického socialismu pro Ameriku 21. století“ však zatím nad ostatními demokraty vstupujícímu do přeplněného volebního ringu vyniká.