Současná dynamika dává přednost vlivným zemím, zatímco nové země jsou přehlíženy. Reputaci regionu vážně narušil autoritářský obrat v Polsku a Maďarsku.
Nikdo z regionu střední a východní Evropy není v seznamu hlavních kandidátů na vysoké pozice v EU. Budí to dojem, že EU funguje podle dvojích metrů, píše pro Politico Edit Zgutová.
Kromě Polska, které není možné přehlížet díky jeho velikosti i síle ekonomiky a v současnosti má zastoupení na vysokých postech EU, v Komisi, euroskupině nebo parlamentu, se žádný politik ze střední a východní Evropy nestal kandidátem na top práci v EU. A vypadá to, že tomu tak bude i letos. Zatím se zdá, že nové evropské vedení vzešlé z voleb nebude mít ve svých řadách jediného zástupce zemí skupiny Visegrád. Proces kádrového obsazení vrcholných pozic v EU představuje složité hledání rovnováhy mezi stranickou politikou, geografií a genderem. Dynamika má ale tendenci dát přednost vlivným zemím, zatímco nové země jsou přehlíženy.
Například Slovensko: v prosinci 2017 utrpělo dvojí šok. Napřed se mu vyhnulo umístění nové evropské agentury, následně nebyl Peter Kažimír zvolen novým lídrem euroskupiny. V obou případech padla rozhodnutí ve prospěch západní Evropy. A pro Slovensko, které nezastává euroskeptické postoje Polska nebo Maďarska, byla tato rozhodnutí velkým neúspěchem. Ovšem na vině není jen EU, píše autorka, vinu mají i samy země regionu. Region podle ní v poslední době odstupuje od demokracie, což staví místní politiky do špatného světla. Zvláště polská nebo maďarská vláda se ostře obrátily směrem k autoritářství. Autorka uvádí známé příklady těchto kroků – v Maďarsku jde o fungování v šedé zóně mezi liberální demokracií a autokracií, v Polsku o reformy právního systému a útok na nezávislost ústavního soudu.
Podobné, ale mnohem slabší náznaky takového vývoje vidí autorka také v případě Slovenska a Česka. Je to začarovaný kruh: pokud země regionu nemají reprezentanty na špici EU, tak Orbán a další mohou lehce kritizovat dvojí standardy EU a nerespektování nových členů. Zároveň ale takto vedená rétorika způsobuje, že politici regionu nejsou pro vysoké posty v EU vhodní. Nikomu přitom neunikne, že režimy střední a východní Evropy jsou podporovány štědrými evropskými fondy a přímými investicemi.
Bude to tentokrát jinak? Jan Zahradil za skupinu Evropští konzervativci a reformisté kandiduje na funkci předsedy komise. Violeta Tomić ze Slovinska je zase jednou ze dvou kandidátů Sjednocené levice. Jenže letošní povolební vyjednávání budou složitější, a to díky Brexitu a také nejednotě ohledně systému tzv. spitzenkandidátů. Takže šance těchto kandidátů jsou malé.
Snad by mohla mít větší šanci současná prezidenta Litvy Dalia Grabyuskaite s jejími vazbami na frakci EPP (Evropskou lidovou stranu), nahrát by jí mohla i geopolitika a gender. V polském případě by se mohlo jednat o některé z politických veteránů Občanské platformy – konkrétně o Rózu Thunovou nebo Danutu Hübnerovou. Zde ale záleží na výsledcích květnových voleb.
Získat tyto vysoké pozice bude ale nejspíš vyžadovat mnohem více práce. Brexit nebo euroskeptická kampaň Viktora Orbána ukazují, jak vážně lze narušit vztahy lidí k EU. A dokud to bude pokračovat, EU jen těžko víc otevře svoje dveře, tvrdí autorka článku.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.