Pokračování analýzy Ilony Švihlíkové, která se přehledně věnuje nejdůležitějším trendům a událostem ve světovém hospodářství za rok 2016.
(První část analýzy najdete zde)
6. OPEC ožil
Rok 2016 se nesl ve znamení snah zkonsolidovat OPEC (Organizaci zemí vyvážejících ropu) a dát tak popud ke zvýšení cen ropy. Nízká cena ropy kolem 45 dolarů za barel dopadla na všechny: ve Spojených státech za těžaře břidličné ropy, země OPEC, ale i dalších ropných zemí byly nucené se dramaticky uskrovnit a čerpat (byla-li možnost) ze svých suverénních fondů. Globálně viděno přispěly nízké ceny ropy k deflačnímu prostředí. Dohoda přišla v situaci, kdy už v ní nikdo moc nedoufal. Zásadní byla změna pozice Saúdské Arábie, dominantního hráče ropného kartelu. V prosinci se, zřejmě za intenzivního ruského diplomatického úsilí, podařilo dosáhnout dohody o snížení těžby, která by měla vést k větší rovnováze na ropném trhu. Dohoda byla korunována připojením nečlenů OPEC, zejména Ruska na začátku prosince minulého roku. Cena ropy vzrostla a začala se pohybovat kolem 55 dolarů za barel. Leden nového roku ovšem ukáže, zda dohoda nezůstane jen na papíře. Jak řekl velký znalec ropného trhu a bývalý ministr energetiky Ali al– Naimí, členové kartelu mají tendenci podvádět. A za zmínku ještě stojí fakt, že OPEC bude pro své eventuální budoucí akce potřebovat součinnost s nečleny, zejména Ruskem, což vytváří zcela novou ekonomickou, ale i geopolitickou situaci.
Více si může přečíst zde a v angličtině zde.
7. Monetární extrémy
I v roce 2016 pokračovala netradiční monetární politika, která překračuje minulá tabu (což by nutně nemusel být problém, kdyby ovšem dosahovala cílů, které si stanovila). Kromě kvantitativního uvolňování, při němž dramaticky rostou bilance centrálních bank, se rozšířilo také používání záporných úrokových sazeb. Japonsko je jedním takovým příkladem. Ukazuje se tedy stále jasněji, že monetární politika nepovede sama o sobě k dosažení inflačního cíle, ani k oživení ekonomiky. Některá opatření mají vysoce kontroverzní dopady: záporná depozitní sazba Evropské centrální banky má vliv na fungování celého bankovního sektoru v Eurozóně. Uveďme dále, že i v případě ukončení intervencí ČNB (viz kurzový nástroj) se uvádí možnost zavedení záporné diskontní sazby ke zmírnění rychlého posilování české koruny.
Více si můžete přečíst zde a zde.
8. Daňové ráje jedou, ale alespoň o tom více víme
Jedním z přínosů minulého roku byla větší medializace problematiky daňových rájů. Aféra „Panama Papers“ ukázala zapojení vysokých představitelů politiky, ale zároveň jasně demonstrovala, do jaké míry je „odklánění“ příjmů v řadě zemí legální, resp. aktivitou v tzv. šedé zóně. Významně přispěl Oxfam, který v závěru roku uveřejnil svou podrobnou analýzu o daňových rájích v rámci EU. Kromě Lucemburska, které se přeměnilo v daňový ráj pod vedením současného předsedy Evropské komise Junckera, najdeme v seznamu také Kypr, a Nizozemí. Pozitivní je i to, že autorka těchto článků, která před lety napsala „že daňové ráje se musejí zrušit“, za což sklidila patřičný díl posměchu, se může přiřadit k frontě kriticky přemýšlejících ekonomů, kteří sepsali výzvu, že daňové ráje nemají žádné opodstatnění. Jenže od uvědomění si role této „lišky v kurníku“ po skutečnou politikou akci ještě vede delší cesta. Boj pokračuje.
Více si můžete přečíst zde a v angličtině zde a zde.
9. Mění se pozice Číny
Měnící se pozice Číny má samozřejmě globální dopad. Spolu s postupnou, a zdaleka nikoliv bezproblémovou, reorientací čínské ekonomiky, se objevují nové problémy. Jedním z nich je odliv kapitálu ze země a tlak na depreciaci yuanu. Čínská centrální banka sice disponuje obrovskými devizovými rezervami (přes tři biliony dolarů), ale žádná výše nemusí být dostatečná vzhledem ke změně pozice čínské ekonomiky. Tato situace je nepříjemná i proto, protože se podařilo včlenit čínský yuan do koše mezinárodní jednotky SDR (Zvláštní práva čerpání), což by mělo urychlit internacionalizaci yuanu. Čína se navíc postupně přeměňuje na vývozce kapitálu, což je opět velice odlišná role od kombinace příjemce kapitálu + vysoké investice a čistý export. Číně je možné přát, aby se růst potíží nepřeměnil v obtíže růstu.
Více si můžete přečíst v angličtině zde, zde a také zde.
10. Konec levné práce, konec kolonie ČR?
A z domácích luhů a hájů: Rok 2016 se nesl ve znamení kampaně ČMKOS „Konec levné práce“, která jednak pozitivně zvýraznila roli a důležitost odborů, jednak ale otevřela širší makroekonomické souvislosti dosavadního vývoje ČR. Připomeňme důležitou kampaň maloobchodních řetězců, do které se zapojil svým způsobem i premiér. Zároveň se rozšířilo povědomí ČR jako kolonie (z čehož má autorka knihy Jak jsme se stali kolonií radost), Úřad vlády přidal velmi dobrý analytický materiál k odlivu zisků z ekonomiky i s návrhy, co je potřeba udělat. Debata o neudržitelném modelu „české“ ekonomiky (která už není moc česká) je nesmírně důležitá, ale nemělo by zůstat jen u ní. Ideálně by se téma „jak přestat být kolonií“ měla stát osou budoucí volební kampaně, neboť právě tyto klíčové otázky dobře ukáží, kdo je kdo a že dělení na pravici a levici MÁ nadále smysl.