Lídr labouristů prý nechystá nic menšího než „revoluci“ v britské ekonomice.
Noviny Financial Times přinášejí sérii článků ke „corbynovské revoluci“. Tvrdí, že realizace jeho návrhů by znamenala významné přerozdělení moci a příjmů.
Země je sužována Brexitem, a Corbynova vláda není už nic nemožného. John McDonnell je stínový ministr financí, on je tím, kdo vymýšlí ekonomickou strategii labouristů. Ví dobře, že jak státní správa, tak i establishment politiku labouristů nenávidí. Zástupci ministerstva financí se „budou muset poučit o řadě ekonomických teorií,“ říká McDonnell.
Jeremy Corbyn nechystá nic menšího než revoluci v britské ekonomice. Nejde jen o daně, či vlastnictví, jde i to, aby každá další vláda měla problém odstranit labouristické kroky, píší FT.
Budeme dělat to, co Thatcherová, ale obráceně, zaznívá z Labour.
Srdcem celé strategie je jedno slovo: redistribuce. Majetku, příjmů, vlastnictví a moci. Cílem je přesunout moc od kapitálu k práci, od kontroly akcionářů a majitelů bytů k pracujícím, spotřebitelům a nájemníkům. McDonnell říká: přichází změna. Musíme přepsat pravidla naší ekonomiky.
Vzhledem k rizikům, které přináší Brexit, ale konzervativci nemohou říkat: Labour je moc velké riziko a hazardér. Protože, kdo je tady hazardér s Brexitem?
McDonnell sice nechce vyvolávat velké vlnobití již nyní, ale jeho plány berou dech, stěžují si FT. Zahrnují znárodnění železnice, vody, pošty, elektřiny a distribučních společností, vysoké daně pro bohaté, převod 10 % akcií ve velkých firmách ve prospěch zaměstnanců, obrovská reforma práv nájemníků, a obrovské veřejné výdaje pro veřejné investice.
Ale to může být jen začátek. Protože vedení Labour promýšlí další radikální kroky jako je čtyřdenní pracovní týden, strop pro výplaty top managerů, konec bonusů pro bankéře v City, nepodmíněný základní příjem, a změnu zdanění půdy, aby se postihli velcí a bohatí vlastníci.
Podporovatelé v tom konečně vidí spravedlnost – pro ty dole, pro ty nezaměstnané, nemocné, pro ty, kteří mají kontrakty s nulovým počtem hodin.
A pak jsou ti, které to budí ze spaní – velcí byznysmeni, majitelé bytů a půdy, či investoři. Hovoří často o „noční můře“.