Bubeník Jan Schneider začne dnešní průvodce světovou jazzovou hudbou freejazzově a skončí tak trochu v duchu jazz-rocku…Jako každou neděli na zájemce čekají další tři jazzové skladby.
Jazzové okénko se opravdu sluší začínat nějakou pěknou basičkou, protože kde bychom všichni bubeníci byli? A tak jednou žil-byl basista americkej jménem Rocco Scott LaFarro, z čehož už je jisté, že jeho rodinné pozadí bylo asi pestré. Narodil se v roce 1936, rychle si vydobyl své místo na freejazzovém nebi, ale „krupón odevzdal“ už v roce 1961. Několik měsíců předtím ještě stačil nahrát s Ornette Colemanem jeho krásnou opravdu tvrdě freejazzovou skladbu The Alchemy of Scott LaFaro (na trubku Don Cherry, na buben můj oblíbený Ed Blackwell). Pozor na vhodnou náladu při poslechu, není to hudba pro každý den a pro každou příležitost. Je to holt alchymie!
Japonský bubeník Stomu Yamash’ta se s těmi „bitými“ nástroji opravdu nemazlí a řeže do nich chvílemi jak hluchý do vrat. No posuďte sami, název skladby evokuje přece jen něco trochu jemnějšího, než co uslyšíte: My Little Friend. Na druhou stranu je to ale velmi osvěžující a jasný hudební výraz, a nějaká přehnaná zádumčivost se tomu opravdu vyčíst nedá! Ale poetiku to má nádhernou.
Ach to utrápené Řecko! Pojďme na něj alespoň vstřícně vzpomenout. V Řecku je totiž všechno trochu jinak slyšet, příkladem budiž Kyriakos Sfetsas: Entrance … tváří se to trochu jako jazz-rock, ale krev není voda! (a na youtube je toho od Sfetsase mnohem víc!). Snad ty múzy úplně neutichnou, přál bych si moc.