Balíčkem 130 miliard eur Německo ukazuje, jak pojmout hospodářskou obnovu, Británie mezitím svou příležitost míjí…
Časy Angely Merkelové jako „švábské hospodyňky“, která spoří do kasičky, jsou pryč, píše pro Guardian Larry Elliott. Se stimulem v hodnotě 130 miliard eur Německo ukazuje jiným zemím, jak se mají postavit k ekonomické obnově.
130 miliardový balíček dělá podle Elliotta ze „švábské hospodyňky“ utrácející kancléřku. Jistě, na spořivé politice německé vlády něco bylo: mít rezervu na horší dny se vždy hodí. Jenže přebytek v hodnotě 8 % národního výkonu je něco, co škodilo globální ekonomice a rozhodně nebylo nutné.
Nový balíček obnovy je větší, než se předpokládalo, činí nakonec 4 % HDP Německa. Jde o zdvojnásobení podpory ekonomice ve srovnání s počátkem krize.
- Další informace o stimulační balíčku pro německou ekonomiku najdete v našem dnešním článku: Německo připravuje stimul v době pokoronavirové
Německo už podle Elliotta ostatním zemím ukázalo, jak omezit šíření viru prostřednictvím decentralizovaného testovacího programu a rychle reagující domácí výroby zdravotnických potřeb. A nyní ukazuje, jak dál s obnovou ekonomiky.
Elliott míní, že nejde jenom o peníze, i když i o ně jde. Stimulační balíček je kombinací krátkodobého posílení výdajů a kroků, které posílí základy ekonomiky tak, aby udržitelně rostla. Článek popisuje obsah balíčku: seškrtání DPH od července do konce roku, což má posílit spotřebu, podpora dětí ve výši 300 euro na dítě, podpora nákupu elektrických aut, granty pro malý byznys v nejvíce postižených sektorech v hodnotě 25 miliard.
Opatření by měla vést k tomu, že Německo zvládne krizi mezi prvními, věří Elliott. Balíček obsahuje také 50 miliard na investice.
V Británii je to přesně naopak, stěžuje si dále. Britská vláda jen látá ekonomické díry pandemie, ale nic víc. Centrální banka země, Bank of England, nakonec pod tlakem oznámila jména těch velkých společností, které získaly výhody v koronavirovém korporátním programu půjček, a je to zajímavý seznam. Program umožňuje společnostem prodat svoje krátkodobé dluhopisy centrální bance výměnou za finance.
Se základním principem tohoto programu nelze nesouhlasit. Je jasné, že vláda musí podat pomocnou ruku společnostem jako British Airways, Tottenham Hotspur FC nebo John Lewis, jejichž fungování zastavila karanténními opatřeními.
Bank of England zatím poskytla 16 miliard liber 50 podnikům. Podniky nemusejí být v britském vlastnictví, aby podporu získaly, ale musí zde mít značné příjmy a zaměstnance. To vysvětluje, proč se německá chemička BASF stala největším vypůjčovatelem banky (1 miliarda liber) nebo proč půjčky dostala firma Nissan (600 milionů liber).
Německé, japonské, americké nebo francouzské společnosti v Británii jsou produktivnější než domácí. Bylo by hloupé je nepodpořit, píše Elliott.
Horší je, že půjčky byly poskytnuty bez doplňujících podmínek. Došlo tak k tomu, že firmy, které získaly půjčky z tohoto programu, nyní propouštějí zaměstnance (firma BA nebo Easy Jet). Zdá se, že britská vláda od těchto firem žádné závazky, které by chránily pracovní místa a pomohly zredukovat uhlíkovou stopu leteckých společností, nevyžadovala, píše Elliott.
Krize je vždy příležitostí i hrozbou. Vláda měla možnost ovlivnit chování podniků k lepšímu a příležitost promarnila.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.