Indický premiér vsadil na strategii vůči Číně, která je silná na povrchu a slabá uvnitř.
Je pravda, že v pohraničním sporu mezi Indií a Čínou nebyla za posledních 40 let vystřelena ani jedna kulka, jak řekl v roce 2017 premiér Nárendra Módí, a to krátce před dalším sporem v Doklamu, který trval asi dva měsíce.
Je ale také pravda, že 15. května přišlo o život v potyčce či rvačce s čínskými vojáky celkem 20 indických vojáků, píše odborník na mezinárodní vztahy Bhom Bhurtel pro Asia Times. Otázkou podle autora je, co dělá Módí špatně při formulováni strategie vůči Číně? Odpověď je podle Bhurtela jasná: nechal se chytit do pasti strategie „kokosového ořechu“.
Kokosový ořech je metafora, která popisuje lidi nebo politické kroky, jež se liší na povrchu a uvnitř. Vypadají na povrchu silně či tvrdě, pod povrchem jsou slabí. Kokos je tak symbolem oxymóra.
Na prvním místě reprezentuje paradox indické strategie. Indičtí stratégové přijali vůči Číně západní vzorec. Diplomaté, strategičtí analytici nebo komentátoři zahraniční politiky v Indii mají ostatně stejně jako další politické, vojenské a ekonomické i byrokratické elity často zahraniční (západní) vzdělání. Většina z nich na povrchu mluví o hindu nacionalismu, ale pod ním dává přednost západnímu spojenectví.
Indičtí stratégové dále došli k názoru, že Indie je dost silná na to, aby měla roli globální supervelmoci a klíčového hráče. Nicméně za Čínou a USA stále ekonomicky, politicky, vojensky, strategicky i technologicky zaostává. Indie si na supervelmoc v Asii hraje, ale v realitě není úspěšná ani v regionu jižní Asie jako zdejší hráč. Díky Módímu v tomto regionu ztratila přátele.
Konečně, Indie ve skutečnosti – na rozdíl od Ruska, Číny a dalších a navzdory vlastním proklamacím premiéra Módího – nechce multipolární svět, ale podporuje unipolární svět pod vedením USA.
Strategie kokosu získala na síle v roce 2008, když Indie a USA podepsaly jadernou dohodu. Doktrína společného operování (interoperability) byla důsledkem myšlení indických „kokosových“ stratégů a byla odpovědná nejen za čínsko-indické pohraniční spory v roce 2017 v oblasti Doklamu, ale také za dnešní potyčku v Ladaku.
Vyvrcholením vlivu stratégů tohoto typu bylo jmenování proamerického a protičínského tajemníka zahraničních věci Subrahmanyama Jaišankara v roce 2015. Jaišankar (nyní už jako ministr zahraničí) patří například k zastáncům „ohýbání“ indické politiky „jedné Číny“, které se projevilo novou indickou politikou vůči Tchaj-wanu. Jeho jmenování do úřadu také akcelerovalo posílení partnerství s USA. Například došlo k podpisu dohody v roce 2016 pod zkratkou LEMOA, která umožňuje vzájemné využití vlastních vojenských základen druhou stranou, i když nepovoluje přítomnost americké armády na území Indie. Doklamský incident byl odpovědí také na tuto dohodu, tvrdí dále autor.
Indie se pak snažila o snížení napětí s Čínou. V roce 2018 a 2019 došlo ke dvěma summitům mezi Módím a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Indie nicméně v roce 2018 také v souběhu s tím podepsala další dohodu s USA. Ta umožňuje výměnu zašifrované komunikace a dat ze satelitů mezi oběma zeměmi (název dohody je COMCASA). Obě země dále pracují na přibližování. Naposledy při únorové návštěvě Donalda Trumpa v Indii, kde se dolaďovala další dohoda BECA. Tato dohoda má umožnit další výměnu satelitních a topografických dat pro dálkovou navigaci a raketové cíle mezi USA a Indií.
Jak připomíná americký profesor mezinárodní politiky Joseph Mearsheimer, v mezinárodních vztazích neexistují jevy jako „přítel“ nebo „důvěra“. Existují jen zájmy a jejich průniky. V případě, že se USA spíš vyplatí vyjednávat s Čínou, Indie přestane být strategickým partnerem USA, varuje. Podle názoru singapurského akademika Kishore Mahabubaniho pak budou mít hlavní výhody z potenciální čínsko-indické války USA. Bude to Indie, která zaplatí cenu v rámci dohod uzavřených s USA.
USA si přejí lepší obchodní dohodu s Čínou. Dá se předpokládat, že po listopadových volbách ji dostanou. V takovém případě, tedy bude-li dohoda vnímána v USA jako úspěch, bude antičínský kurz zmírněn. Indičtí stratégové jsou naivní v tom, že se spoléhají na USA.
John Bolton v nové knize hovoří o Indii 16x a ukazuje, že Indie nemá významné místo v Trumpově strategii. Naznačuje to, že Módího sázka na proamerickou orientaci Indie je sázka na nejistotu. Dát všechna vejce do amerického košíku se Módímu při hledání přátel v budoucnosti nevyplatí.
Indičtí stratégové například předpokládají, že Rusko je na straně Indie. Nicméně poslední slova ruského ministra Sergeje Lavrova při jednání s indickým a čínským protějškem 23. června na to neukazují. Lavrov řekl, že Indie a Čína nepotřebují k řešení svých sporů pomoc z vnějšku. Obě země svoje spory podle Lavrova dovedou vyřešit samy mezi sebou.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.