Rovněž dnes najdete na našich stránkách jazzové pohlazení i s komentářem od znalce jazzové muziky Jana Schneidera.
Dnes trochu latiny, ale jazzové, dovolíte-li. Slavný argentinský tenorsaxofonista Gato Barbieri uměl krásně freejazzově vřeštět, ale dovedl i tklivě podat pěkně ducha harmonizující melodii. Jako například zde: Antonico. Tento typ muziky mohu poslouchat bez omrzení dost dlouho, už kvůli té „latinské“ base – zde v podání Stanleyho Clarka.
Teď něco rockovějšího. Kapela Carlose Santany proslula pregrantní mnohočlennou rytmikou a magickými basovými figurami. Skladba Guajira zřejmě přímo výslovně oslavuje tento stejnojmenný hudební styl. Mezi Santanovy aranžérské fígle patří úžasná dynamika a zde například nádherná rytmická změna uprostřed skladby. Ta celá je přitom oslavou polozapomenutého umění rockových kytarových sól, která mají smysl, aniž by si přitom sólisté museli pomáhat – kvůli odvedení pozornosti – nějakými urputnými tělesnými cviky.
Člověk se někdy nestačí divit. Salim Halali je slavnou postavou alžírské, marocké a francouzsko-arabské kabaretní hudby. Sám přitom krve židovské, říznuté tureckou a berberskou, přežil válku ve Francii na falešné muslimské papíry, vystavené rektorem Velké mešity v Paříži. Nějakou dobu pak žil v Casablance. Byl interpretem hudby arabské i klasické andaluské a židovské, a taky si – jak slyšno – střihl i tango: Je t’appartiens. Tak takovouto hudbu poslouchali v Maghrebu i ve Francii v roce 1945. Člověk někdy opravdu nevychází z příjemného úžasu.