Praktika, která ani v naší zemi není neznámá – výrobci ponechají cenu, nebo ji o trochu zvýší. My ale při nákupu zjistíme, že balíček s výrobkem poněkud ztratil na objemu.
Aby výrobci nemuseli příliš zvyšovat cenu svého produktu, napadlo je řešení, kterého si všímáme již několik let, jehož použití ale v souvislosti se současnou ekonomickou situací velmi podstatně nabylo na intenzitě. Praxe odsuzovaná spotřebitelskými sdruženími, která se nelíbí nikomu, kdo nakupuje, která ale není nezákonná. Takzvaná maskovaná inflace (anglicky shrinkflation od slovesa “shrink” neboli „zmenšit“) je známá praktika, která spočívá v tom, že výrobci skrývají zvýšení cen výrobků snížením množství výrobku v balení. Česky by se dala nazvat „smršťování“.
V současném období nákladové inflace je pokušení pro výrobce uchýlit se k „shrink“ praktikám ještě mnohem větší než dříve. Jejich používáním se často zabývá evropské sdružení Foodwatch zaměřené na ochranu práv spotřebitelů, které tuto praxi již několik let odsuzuje. Ve čtvrtek 1.9. veřejnosti představilo nové kolo francouzských produktů, kterých se problém týká. Jde kupříkladu o balenou vodu Salvetat, jež zmenšila velikost svých lahví z 1,25 litru na 1,15 litru a přitom zvýšila svou prodejní cenu o 5 %. Společnost Kiri Cheese snížila velikost porcí taveného sýra o 10 %, přičemž velikost porcí klesla z 20 gramů na 18 gramů. Jmenovat můžeme i značku Les Pyrénéens de Lindt, která snížila počet čokolád ve svých krabičkách z 30 na 24 a zároveň zvýšila ceny o 30 %.
“Při smršťování většinou zůstává cena za jednotku nezměněna, zatímco cena za kilo vzrostla,” vysvětluje Camille Dorioz, manažer kampaně Foodwatch at Challenges. Ten tvrdí, že spotřebitel mnohdy ani nemusí postřehnout rozdíl, když se porce v krabici zmenší třeba o 2 %, značky přitom o takových změnách evidentně nekomunikují. Podle Johna Plassarda, finančního analytika fondu Mirabeau specializujícího se na potravinářský průmysl, reálně hrozí, že se u jednoho produktu z 50 prodávaných v supermarketech v posledních měsících sníží množství v balení, aby se tak zakryl růst ceny.
Spotřebitelé se při zažívání takovýchto praktik cítí podvedeni. “Často se toto odehrává u výrobků, které jsou vhodně instalovány v regálech a spotřebitelé jsou na ně takto zvyklí,” připomíná Camille Dorioz s tím, že spotřebitel pak nakupuje automaticky, nedívá se na cenu výrobku a ještě méně pak studuje jeho hmotnost. Faktem ovšem je, že na této praxi není absolutně nic nezákonného. Pokud je nová gramáž produktu jasně uvedena na obalu, tento postup nepředstavuje podvod. Informace sdělované spotřebiteli na obalu jsou totiž v případech „smršťování“ přesné a shodují se s realitou. Ozývají se tu ovšem i hlasy spotřebitelských sdružení a dalších organizací, že tento postup v pořádku není. Problémem je především absence informací o tom, že produkt, který spotřebitel obvykle kupuje, sice zdánlivě zůstal za stejnou cenu, tato cena se ale ve skutečnosti bez jeho vědomí změnila, protože obsah byl zredukován. Podle těchto hlasů značky své zákazníky zkrátka klamou a je nutná změna legislativy na evropské úrovni, která by od nynějška ukládala výrobcům povinnost uvádět změny množství viditelným způsobem. Problémem shrinkflace se zabýval i jeden z francouzských senátorů, který se ve věci obrátil na ministerstvo hospodářství. To prý ale nereagovalo. Je tedy zatím malá šance, že se v dohledné době cokoliv změní.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.