Jan Zeman píše o odlišných přístupech k ochraně životního prostředí v České republice a v Polsku.

Ochrana životního prostředí má v Česku a v Polsku své zvláštnosti. Přiblížím to na dvou dvojicích havárií, které byly typově shodné, ale řešili se zcela rozdílně.

Polský přístup

Stalo se, že za sucha v dubnu 2020 na rašeliništích polského Biebrzańského národního parku vypukl požár (podle médií vypukl v neděli 19.4.). Pozdější vyšetřování ukázalo, že zemědělci, kteří za úplatu měli kosit trávu v národním parku, ji „kosili“ pomocí ohně a ten se jim nějak vymnul z ruky. Přestože je v Biebrzańském národním parku vody dost, boj tamních hasičů s ničivým živlem v obtížném terénu rašelinišť se dosti protáhl. Teprve 26. dubna 2020 byl požár zdolán. To už ale vyhořelo asi 5 300 hektarů národního parku. Ředitel Biebrzańského národního parku byl vzápětí odvolán z funkce pro špatnou správu svěřeného národního parku. Přestože v Polsku probíhá nemilosrdná řež „vládní PiS versus proevropská opozice“, nikdo si na odvolání pana ředitele Biebrzańského národního parku v Polsku nestěžoval.

Dne 11. srpna 2022 (nebo snad o něco dříve) se začaly v hraniční Odře objevovat mrtvé ryby. K 27. srpnu bylo vyloveno přes 200 tun mrtvých ryb. Byly mezi nimi i obří štiky a sumci. Příčina úhynu ryb dosud není známa. Nejprve prý viníkem byla rtuť (německý zdroj, který s tím přišel, tuto verzi později dementoval), uvažovaly se zasolené odpadní vody z dolů, spekulovalo se o vedru a nedostatku kyslíku. Příčina značného úhynu ryb v hraniční Odře se už zřejmě nevyšetří, což nebude poprvé ani naposledy. Přesto byli krátce na to odvoláni z funkcí ústřední ředitel polské inspekce životního prostředí a vrchní polský vodohospodář.

Český přístup

20. září 2020 došlo k rozsáhlému úhynu ryb v řece Bečva pod Valašským Meziříčím v délce 40 kilometrů až k Přerovu. V úhrnu z Bečvy vylovili asi 40 tun mrtvých ryb. Vzorky vody z Bečvy v místě havárie pracovníci České inspekce životního prostředí nezajistili (prý se jim rozlili při dopravě) a ty zajištěné rybáři vylili se zdůvodněním, že byly neodborně odebrány. Mezi prostým lidem se tomu říká zametání stop. Tak se stalo, že ani dnes nevíme, která (é) látka (y) způsobily úhyn ryb v Bečvě.

Jako původce havárie byl ihned označen podnik v Rožnově pod Radhoštěm, byť tzv. rožnovský kanál ústí do Bečvy asi 2,5 kilometru nad prvním výskytem mrtvých ryb v Bečvě a na oněch 2,5 kilometrech jsou dva vysoké jezy, kde se vody z rožnovského kanálu dokonale promíchají s vodami Bečvy. Je téměř vyloučeno, že by jedy z rožnovského kanálu začaly účinkovat na ryby až po 2,5 kilometrech tečení v Bečvě. Nejsmutnější je, že odpovědného pracovníka v Rožnově dohnali k sebevraždě, byť podle všeho s otrávením Bečvy neměl nic společného.

Nejen ekologové, ale také politické strany současné vládní koalice vedly celý rok zuřivou kampaň, že Bečvu vytrávila chemička DEZA, součást podniku Agrofert, který tehdejší premiér Andrej Babiš svěřil do svěřenecké správy, a že se případ v zájmu Babiše ututlává. Jistě, chemička DEZA byla z řady podezřelých na prvním místě, navíc tam měla v kritické době určitou havárii. Byly ale i další verze. Kousek pod vyústěním stoky z DEZA byl objeven neznámý kanál s čerstvě strženým mechem, přesně proti nádraží Lhotka nad Bečvou (u Valašského Meziříčí). Neuteklo něco z nádraží, například z tam stojících železničních vagonů? Nezpůsobil otrávení ještě jiný, neuvažovaný zdroj? Nevíme a už se podle všeho nedozvíme. Jisté je, že ke změně na funkce šéfa České inspekce životního prostředí nedošlo ani po nástupu vlády Petra Fialy. To už je otrávení Bečvy přestalo zajímat.

Krátce před půlnocí 23. července 2022 začalo hořet v Malinovém dole pod (velkou) Pravčickou bránou v Národním parku České Švýcarsko (NPČŠ). Vedení správy národního parku bylo na požár upozorněno 24. července kolem 7.00 pracovníky správy sousedního Národního parku Saské Švýcarsko. Jak médiím prozradil ředitel správy NPČŠ, přišli na místo, obhlédli situaci a rozhodli se nechat tamní hořící tři hektary lesa vyhořet pod kontrolou místních hasičů. To se dařilo až do odpoledne 25. července, kdy zřejmě kořenovým šířením ohně vzniklo další ohnisko požáru, vítr ho začal rychle šířit po okolí a požár se vzápětí vymknul kontrole. Postupně zachvátil asi pětinu území NPČŠ, tj. 3 575 ha. Spálená plocha činí asi 1 060 ha. Jde o největší a nejničivější lesní požár na území ČR. K tomu je nutné připočítat nejméně 250 hektarů lesních porostů, které shořely v sousedním Národním parku Saské Švýcarsko, kam se požár z Českého Švýcarska přes státní hranici rozšířil.

Požár v Českém Švýcarsku trval rekordně dlouhou dobu tří týdnů, v sousedním Sasku ještě další týden. Způsobila ho dvojí nekompetentnost či zvůle. Těch, co svoji hrubou nekázní ničivý lesní požár bezprostředně způsobili (podle všeho neukáznění návštěvníci) a správy NPČŠ, která vytvořila ideální podmínky pro jeho šíření, odmítla v jeho začátku razantní hašení požáru a poté její ředitel v médiích tvrdil, že chybu neudělali.

Totiž, správa NPČŠ při 97 % lesnatosti NPČŠ po roce 2017 hrubě zneužila bezzubého ustanovení novely zákona o ochraně přírody a krajiny o podpoře přírodních procesů k ponechání tamních převážně smrkových lesů (60 % smrk, 30 % nepůvodní invazní borovice vejmutovka, jen 10 % vyhovující listnáče) k sežrání kůrovcům i za cenu zničení smrkových lesů v sousedních Lužických horách kůrovci a poté rozhodla na místě ponechat 2-2,5 miliónu kubíků suchého smrkového dřeva. Učinila tak přesto, že podobná praxe na západě Spojených států skončila opakované katastrofálními požáry s obětmi na životech.

A reakce českého státu? Žádná. Kohorta mainstreamových novinářů kope za správu NPČŠ, poradce ministryně životního prostředí ČR prohlásí, že vše bylo v pořádku, že nezvládli pouze komunikaci s veřejností (zničení řady cenných, v NPČŠ chráněných, ekosystémů zřejmě nestojí za zmínku, o zničení mimoprodukčních funkcí lesů v exponovaných lokalitách Českého Švýcarska, o těžké poškození jedné z nejvýznamnějších turistických destinaci v ČR, o řadě zraněných hasičů či náklady na hašení ve výši asi 400 miliónů korun z peněz daňových poplatníků prý nestojí za zmínku). Udělali si divoký experiment na účet společnosti. Přestože skončil nejen tamními starosty předvídanou katastrofou, jede se dál. Šest desítek českých „vědců“ (spíš fanatiků, kteří se ve své úzkoprsosti se inspirovali aktéry hazardních pokusů v ukrajinském Černobylu v dubnu 1986?) píše otevřený dopis, že je vše v pořádku a že v šílených pokusech s bezzásahovostí je nutné pokračovat a co nejvíc je rozšiřovat. Prostě, místní občany mají za póvl, se kterým se musí v zájmu jejich hloupých pokusů zametat.

Inu, jiná země, jiný mrav.