Balkánské zápisky vysvětlují příčiny a okolnosti nového napětí v Kosově, hru místních politiků s tématem Kosova a význam širšího kontextu.
Média byla v posledních dnech ve vášni nad tahem srbského prezidenta Aleksandara Vučiće, který zvýšil bojovou pohotovost srbských vojsk u hranic s Kosovem. Některá dokonce stále opakovala dokola, že je to důsledek sporu o SPZ, aniž by si uvědomovala, že jde o zástupný problém. Barikády Srbů na severu Kosova vznikly na podkladě akcí kosovské policie a zatýkání Srbů, mezi nimi srbského bývalého policisty Dejana Pantiće. Mimochodem ten byl včera puštěn do domácího vězení.
Srbové, kteří převážně žijí v enklávě na severu Kosova, zde mají čtyři obce včetně Kosovské Mitrovice a jsou pobouření akcemi kosovského premiéra Albina Kurtiho. Ten nařídil boj proti kriminalitě, a to včetně zatýkání kriminálních živlů v srbských obcích. Srbové to interpretují podobně jako případ automobilových SPZ, že se jedná pouze o snahu ovládnout mocensky srbské enklávy, které se svým způsobem vymykají z dosahu moci kosovským státních orgánů. Tím by se premiéru Kurtimu podařilo ovládnout celé Kosovo a vyloučil by vliv Srbska. Zatím zde jako silové složky fungovaly pouze jednotky kosovské policie složené převážně ze Srbů společně s jednotkami Eulexu a KFOR. Kosovským Srbům se dosud dařilo bránit přístupu čistě albánských kosovských ozbrojených sil na sever Kosova, i když nikoli stoprocentně. Nyní Albin Kurti využil protestního odstoupení kosovských Srbů z kosovských institucí, soudnictví, parlamentu a policie, které vyprovokoval svými akcemi. Začal do nich dosazovat jednak kosovské Albánce a také jemu oddané kosovské Srby. Ty považuje Bělehrad za „pátou kolonu“.
Postupnými kroky chce kosovský premiér přelstít srbský odpor jednak přímo v Kosovu a podobně na mezinárodním poli vstupem do různých mezinárodních institucí a de facto prosadit kosovskou nezávislost, jejíž uznání by pak bylo již jen pouhým stvrzením a podepsáním daného stavu.
Ani v zahraničí se mu to zcela nedaří, což je dáno neuznáním Kosova přibližně polovinou členských zemí OSN a především pěticí zemí EU (Slovensko, Rumunsko, Španělsko, Řecko a Kypr). Například se to projevilo letos v říjnu při zasedání evropských zemí v Praze při zakládajícím zasedání Evropského politického společenství (EPC), kdy jednotlivé delegace nemohly použít své národní vlajky a to díky Kosovu. Kosovo se sice účastnilo zasedání, ale nikoli jako stát, a nemohlo tedy prezentovat svoji vlajku. Tak vlajky nebyly raději protokolárně připuštěny vůbec (pozn.red.: proti vlajkám EU na jednání EPC protestovala také tehdejší britská premiérka Trussová).
Všichni vědí, že v Kosovu i přes veškerá dosavadní jednání jde o patovou situaci. Kosovo je podle rezoluce RB OSN č.1244 z roku 1999 stále součástí Srbska, a přitom je všemi uznáván zdejší protektorát NATO, který představují jednotky KFOR a americká vojenská základna Camp Bondsteel.
Vše výše popsané jsou předpoklady, proč srbská armáda nebude a nemůže zasahovat v Kosovu a proč musí kosovský premiér zaručovat veškerá práva kosovským Srbům. Na čem vše zmrzlo ve vzájemných jednáních, je neuznávání samostatnosti Kosova ze strany Bělehradu. Naopak Priština odmítá připuštění určité autonomie srbským obcím na severu Kosova v podobě Sdružení srbských obcí.
Existuje tzv. francouzsko-německý plán řešení sporu v Kosovu, který předpokládá tichý souhlas Bělehradu s nezávislostí Kosova a jako protihodnota má být založeno Sdružení srbských obcí. Obě strany toto řešení odmítají a naopak, jak nyní vidíme zostřují situaci. Není nutné zdůrazňovat, že důvodem jsou vnitřní problémy, kdy oba lídři, Kurti i Vučić, tím zesilují svojí moc a hrají na národnostní strunu. Jedinou zemí, která má skutečný vliv na rozhodování především kosovských představitelů jsou USA. Z jejich strany byl zde jmenován proto zkušený diplomat Christopher Hill, který má významný podíl na dohodě v Daytonu o Bosně a v Kosovu již působil jako zvláštní velvyslanec v kritické době 1998-1999 (mimochodem má zásluhu na řešení severokorejské nukleární krize v roce 2007). Nyní například zpražil Kurtiho, když odmítl vpustit do Kosova srbského patriarchu Porfirija a uvedl, že to se již nesmí stát. Velký zvrat v Kosovu se očekává před americkými volbami, kdy se, zřejmě jako v minulosti, bude chtít prezidentský kandidát Donald Trump pochlubit řešením kosovské otázky. Nikoli náhodou evropský vyjednávač Miroslav Lajčák mluví o tom, že v příštím roce dojde k „měkké“ dohodě, aby v roce 2024 došlo ke konečnému podpisu.
Naopak právě včera oznámil prezident Vučić, že SRBOVÉ SE STÁHNOU Z BARIKÁD. Údajně jim byly ze strany EU a USA poskytnuty garance. Lze spekulovat, ale pravděpodobně půjde o to, že kosovská policie nebude na severu Kosova již zatýkat Srby a toto přenechá Eulexu.
Článek vychází ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.