Anketa: Proč česká sociální demokracie ztrácí voličkou podporu? Zvládla svojí roli a vládní krizi? Splnila svoje hlavní volební sliby? Proč nedokáže oslovit?

Poslední výzkumy veřejného mínění ukazují na historický pokles volebních preferencí české sociální demokracie. Poslední z nich dokonce tvrdí, že by strana mohla skončit na 4. místě s jen asi 10 % voličské podpory. Straně tak hrozí historický neúspěch po čtyřech letech vládnutí, které nedoprovázela hospodářská krize ani velké skandály, jak jsme to znali z minulé vlády. Vládní krize ze začátku května straně neprospěla, ale nejsou zatím hlubší příčiny?

!Argument oslovil několik členů sociální demokracie z Prahy, ale také z regionů, aby nám řekli svůj názor na příčiny takového poklesu podpory tři měsíce před volbami.

Někteří či některé z nich si nepřáli uvést z existenčních obav svoje jméno, což naše redakce respektuje. Jejich totožnost je redakci známa. Všem osloveným, kteří se o své názory podělili, děkujeme.

Strana nezvládla vládní krizi a není transparentní

Josef Eigner, Strakonice. Podle mého názoru je za poklesem volebních preferencí nezvládnutá vládní krize a netransparentnost politiky vedení ČSSD. Jsem přesvědčen o tom, že k žádné vládní krizi ani nemělo dojít. Pan Babiš není trestně stíhán a střet zájmů je v jeho osobě kontinuální od počátku jeho vstupu do politiky. Voličům hnutí ANO vůbec nevadí to, že je oligarchou, že není demokratem, že chce stát řídit autoritářsky jako firmu, což je minimálně korporativismus, pokud ne rovnou odkaz na Itálii třicátých let dvacátého století. Bohužel se ukázalo, co mnozí předpokládali.

Vynesením karty „AntiBabiš“ si nikdo moc nepomůže. Výrazné části frustrovaných občanů ČR, kteří politikům nevěří, je jedno, že je pan Babiš autoritář a prospěchář, stačí, že se prezentuje jako nepolitik. Navíc rozhodnutí vytvořit vládní krizi kvůli střetu zájmů, korunovým dluhopisům a ovlivňování médií nepovažuji za rozumný státotvorný akt, ale jen za nepovedený předvolební kalkul. ČSSD je s hnutím ANO v koalici a všechny tyto aspekty byly jasné už před jejím vznikem. Na voliče nepůsobí dobře, když ČSSD najednou pan Babiš vadí, když do této doby byl naším koaličním partnerem. Ostatně neustálým používáním karty „AntiBabiš“ ČSSD působí tak, že vlastně nemá žádná vlastní témata, která by stála za veřejnou diskusi. To vše má za následek, že před očima voličů ANO je z pana Babiše mučedník, kterého se všichni snaží odstavit od moci a před očima tradičních voličů ČSSD se z ČSSD stává strana, která neumí nic jiného než útočit na pana Babiše, což při vší bezradnosti tohoto jednání vytváří dojem strany, která není schopna zastávat svůj vlastní program a hájit zájmy svých voličů. Chtělo by se mi říci, že pokud chceme dopadnout jako ODS a TOP 09, můžeme pokračovat, ale bohužel jsme na tom vlastně už hůř.

Straně chybí volební strategie

Autorka si nepřála uvést jméno (redakci je totožnost známá): ČSSD nemá ucelenou předvolební strategii. Předvolební kroky jsou náhodné ve snaze zahrát na notu momentálních nálad ve společnosti. Zcela nezvládá PR svých vládních úspěchů. Mediálně zcela opouští tradiční levicová témata jako boj za slušné mzdy nebo dostupné bydlení. Kampaň odborů Konec levné práce podpořila poměrně pozdě a nedá se říci, že nějak výrazně. Při vyvolávání strachu z nelegální imigrace nepochopila, že hubená mzda bližší než terorista. Ta totiž pronásleduje pracující každý měsíc.

Přesun k soft-okamurovskému postoji nic nezaručí

Miroslav Tejkl, Chrudim: Pokud bezprecedentní pokles politické podpory ČSSD prokážou i další výzkumy veřejného mínění, zejména těch nejrenomovanějších, („kamenných“) agentur, jistě se bude jednat o projev a následek volby ČSSD ohledně postupu při vládní krizi. Srovnávání Babiše s Berlusconim je jistě oprávněné, ale tvrzení, že je Babiš nebezpečím pro demokracii, lidé instinktivně chápou jako přehánění, přehrávání, jako násilné polohysterické ječení. Český politický instinkt se pozvolna odvrací od Zemana, ale Babiš je někdo, kdo byl úspěšný při vybírání daní (a lidé přitom nemusí nutně vědět, že výběr daní a povinných pojištění, čili tzv. parafiskálů za Babišova působení vyrostl o třetinu jednoho celoročního výběru – stačí pocit, nemusí být znalost přesných čísel), a jakoby ti, kdo podváděli, dostali přes prsty.

Bez ohledu na názory některých členů si ale taky myslím, že pro ČSSD je i nebezpečné se příliš bojovně vymezovat vůči voličské skupině, kterou uvnitř strany reprezentuje jakási levicově-pravdoláskařská stranická skupina. I to jsou voliči a není jich málo. Hysterie všech těch Vyvadilů atd. zapomíná, že i ANO má ve svých řadách „sluníčka“ a „pravdoláskařské“ typy a na preferencích ji to neškodí (stejně jako neublížila EET) … anebo ti, co ubyli, byli srovnatelně nahrazeni jinými, kteří přibyli.

Přesun na pozice jakéhosi změkčeného soft-okamurovského postoje proto také není zárukou vzestupu preferencí dokonce ani po londýnském atentátu – ANO má mezi sebou svoje „Dienstbiery“, a neubližuje jí to …

Protibabišovský bojovný aktivismus nepomohl, méně by znamenalo více …

To není ani tak kritika těch, kteří byli postaveni před nutnost volby a nevěděli, co bude výsledkem volby, pro kterou se nakonec rozhodli. Prostě byli postaveni před „sartrovskou“ nutnost volit (i nekonání je volba). Zvolili „konání“ – a volba podle mne prostě nevyšla.

Občané nechápou, nerozumí proč…

Autor si nepřál uvést jméno (redakci je totožnost známá): Proč si ČSSD vede tak špatně? Důvodů proč tomu tak je, je několik: 1) ČSSD sice ve vládě udělala řadu pozitivních věcí pro občany ČR, ale nedokázala tyto své kroky jednoznačně prezentovat. 2) ČSSD bohužel nedodržela základní sliby, které občanům slíbila jako je například potírání lichvy, boj s předraženými exekutory, nápravu křivd způsobených církevními restitucemi či dořešení sociálního bydlení. 3) Občané nerozumí krokům vedení ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou, nerozumí kotrmelcům kolem snah o odvolání A. Babiše z vlády, kdy se názor premiéra měnil 3 x během 48 hodin. 4) Nechápou proč se vedení ČSSD nedokáže postavit za své schopné politiky jako je například exprimátor Prostějova Miroslav Pišťák, díky kterému má město Prostějov nulový dluh na občana a má nejlepší rating v ČR srovnatelný pouze s Prahou a Brnem. 5) Občané nechápou, proč vedení strany nedokáže jednoznačně vyjádřit svůj názor na imigraci a odpor k nebezpečí plynoucího z radikálního islámu. 6) Voliči, a především členové strany nechápou, proč nemůžou některé osobnosti kandidovat v parlamentních volbách a jsou nahrazovány loajálními nevýraznými straníky (Zimola, Tejc, Jandák, Huml, atd.). Tak bych mohl pokračovat. Mnozí členové a voliči mají pocit, že se strana odklonila od původních idejí, na kterých před 139 lety vznikla a přiklání se do středu k liberálnímu proudu české politiky.

Jo, a ještě jsem zapomněl na účelovou obhajobu lidských práv a překrucování mezinárodního práva vůbec. Na straně jedné podpora Tibetu, na straně druhé nevadí porušování lidských práv v arabských monarchiích. Odtržení Krymu od Ukrajiny vadí, odtržení Kosova od Srbka nevadí.

A taky podpora politických neziskovek jako je Rekonstrukce státu ovládaných Jančurou, který usiluje o ekonomickou výhodu nad ČD přes zveřejňování smluv a různých neziskovek jako jsou Evropské hodnoty prezentované panem Jakubem Jandou.

Liberálnější voliči soc.dem. volit nebudou

Autor si nepřál uvést jméno (redakci je totožnost známá):  TNS Kantar má vždy o 2-3 % nižší výsledky pro ČSSD než ostatní průzkumy. Netuším, čím to může být, ale je to vážně systematické.

Kampaň ČSSD ještě nezačala, zatímco ostatní strany ji již mají v plném proudu. ANO, ODS, TOP09 už oblepují republiku, a hlavně diskurzivně začali točit kampaňová témata. ČSSD v podstatě dál dělá vládní politiku, ač tematicky ovlivněnou volbami, ale to je o budování nějakého podvědomého základu.

Postavením se proti prezidentovi (nemyslím, že byla alternativa, protože alternativou bylo, aby se Bohuslav Sobotka nechal zesměšnit a utahat na nudli), patrně odehnal některé konzervativnější voliče, zatímco ty liberální sociální demokracie volit nebudou či to alespoň nepřiznají v průzkumech.

Obecně pak jde o celospolečenskou změnu, ve které politický obsah již není prodáván na základě výsledků, ale na základě psychologické hry, fokus skupin, které jsou vytvářeny za účelem prodání iluze či emoce. Tohle ČSSD nikdy moc neuměla. Marketingově nabitý Babiš to umí výborně. Z hlediska voličů je ČSSD strana, která jakž takž umí někde peníze vzít a někam jinam je dodat. Ale neumí nic strukturálního ani emotivního.

Chceme se mi říct, že je to proto, že ČSSD netlačí dostatečně levicová témata, ale nejsem si jistý, jestli ti lidi zblblí transformací jsou ještě schopni levicová témata registrovat. Prý 2/3 lidí mezi 50-69 let (v podstatě s životy nejvíc ovlivněnými transformací) si myslí, že za svůj úspěch si mohou sami, ale zároveň stejný podíl si myslí, že stát by se měl starat, aby nebylo blbě. Zkrátka jsme tak zdevastovaní těmi devadesátými lety, že levicová témata už netáhnou. Musí se tedy rehabilitovat, ale to znamená je vysvětlovat a pracovat na nich, a to není jednoduché.

Strana je zkostnatělá

Gabriela Kalábková, Praha: Současná ČSSD bohužel trpí zkostnatělostí, jak v rozhodovacích procesech, tak zejména v otázce personálních obměn. Tomu se po určité době své existence nevyhne žádný politický subjekt, ale pevně věřím, že sociální demokracie znovu najdeme cestu vzhůru, byť to ještě může nějakou dobu trvat a zaplatíme ještě hodně vysokou cenu.

Upadá stranická základna a strana je nečitelná u voličů se špatným PR

Dušan Krátký, Brno: Vždy, když je strana ve vládní funkci, mobilizuje síly pro obsazení servisu pro vládu ve Strakově akademii. Lidový dům je vyprázdněn, řízení strany se umrtví, rozvíjení členské základny stagnuje, včetně vnitrostranického života. Tok informací mezi centrem a základními organizacemi probíhá jen v nezbytné míře, aby byl naplňován stranický život ve smyslu plnění nezbytných úkonů plynoucích ze stanov strany. Straně by prospělo, kdyby měla k dispozici exaktní studii vycházející ze zásad teorie řízení, jež by určila optimální vnitřní řídící strukturu maximálně naplňující cílovou funkci strany. Tedy, zajišťovat všechny úkoly vyplývající ze zákona o politických stranách i další společenské funkce, které má strana plnit v demokratickém politickém systému. K tomuto cíli pak formovat aparát strany a podporovat dovednosti, znalosti a hodnotovou orientaci členské základny.

Výsledkem dosavadní vnitrostranické politiky, která se programově odklání od jejího historicky levicového směřování, je upadání členské základny a její nečitelnost u voličů. Nesystematická personální práce i příprava členů do vedoucích funkcí na všech úrovních, stále odkládaná vnitřní demokratizace strany vede k ochodu i významných členů strany a k tomu, že někteří zklamaní členové soc. dem. nevolí ani vlastní stranu. Taková strana stěží může navenek vyzařovat pozitivní ideje a vědomí, že je to právě ona, která ví, jak vést společnost k prosperitě.

Strana má chronicky nekvalitní PR útvar s častými personálními změnami. Jak jinak si vysvětlit, že představitelé strany vystupující v médiích nemají připravenou munici pro argumentaci vůči oponentům např. tím, že by jim připomněli jejich konkrétní kroky, nebo kroky jejich strany, které přivodily nepříjemnou situaci, jež nyní sami kritizují a vinu svalují na soc. dem. Klasickým případem je privatizace OKD. Soc. dem. opakovaně nepřipomíná, že za její vlády prodávala menšinový podíl firmy, a tedy méně výhodně, protože většinový podíl prodala již Klausova vláda. Tak se strana nepochopitelně dostává do role otloukánka. Na její účet si pak brousí ostrovtip a získává body Babiš; stejně jako tvrzením, že Sobotka byl nejhorší ministr financí, protože z přebytku rozpočtu šel do mínusu. Přitom dobře ví, že tato změna byla způsobena započtením ztrát z privatizace do státního rozpočtu způsobených Klausovou vládou, která je držela mimo rozpočet a prošustrovala nejen výnosy z privatizace, kterými vylepšovala státní rozpočet, ale velkou část prostředků na důchody.

Jako další příklad může sloužit tak jednoduchá záležitost jako korunové dluhopisy a jejich danění, neustále omílaná médii v kause Babiš. Přitom většině národa byla úplně nejasná. Žádný z reprezentantů ČSSD, kterých se na obrazovkách TV prostřídalo bezpočet, však nepovažoval za potřebné tento problém jednoduše a srozumitelně vysvětlit. Že to neudělala naše veřejnoprávní TV je příznačné. Těžil z toho Babiš, kterého veřejnost považovala za oběť hanobení ze strany Sobotky a jeho strany.

Nesplněné sliby jako restituce a banka se státní účastí

Jedno velké zklamání přineslo voličům soc. dem. nesplněný slib revize církevních restitucí. V okamžiku vzniku trojkoalice si lidovci, kteří, jak všichni víme, nejsou politickým křídlem katolické církve, prosadili do koaliční smlouvy právo veta v těchto otázkách. Tím skončilo jakékoliv snažení soc. dem. Proč se však strana po neúspěchu odvolání poslanců soc. dem. u Ústavního soudu neobrátila na unijní soud nebo nepodpořila lidové referendum navrhované komunisty nikdy nezdůvodnila.

Také slib vytvořit banku se státní účastí spadla jaksi pod stůl a už se o ní vůbec nehovoří.

K popularitě strany jistě nepřispělo, že neměla z doby působení v opozici připraveny návrhy zákonů navazujících na její volební program a neprosadila je v počátku volebního období. Jako příklad je možné uvést zákony v sociální oblasti včetně zákona o sociálním bydlení, který se snad nepodaří schválit do konce volebního období.

Straně neprospěla jednobarevná zahraniční politika

Straně neprospělo ani Sobotkova kritika náměstka zahraničí  Petra Druláka v přímém přenosu ze Spojených států, ani Zaorálkova vstřícnost vůči USA a NATO za současné věcně nepodložené kritiky Ruska. I asymetrické směřování ČR pod vliv Německa a postupné přenesení partnera pro jednání naší vlády z Berlína do Mnichova. Slabost daná formulaci koaliční smlouvy i nepřiměřené spoléhání na podporu ze strany Bělobrádka nedovolilo odvolat ministra Hermanna za jeho vystoupení na sjezdu SDL, eskapády kolem přijetí dalajlámy i v kause Brody. O to kontrastnější bylo odvolání ministrů za soc. dem. bez jejich zásadních pochybení.

Kouzelník Babiš a politikova kravata

Strana nebyla schopná reagovat na situaci, kdy mediální kouzelník Andrej Babiš krátce po podepsání koaliční smlouvy a realizaci jejich prvních opatření zpochybňoval její správnost – viz např. struktura a sazby DPH, kterou kritizoval ihned po schválení příslušného zákona. Babiš co by ministr financí vytvořil o sobě obraz, že jako je to on, kdo rozděluje peníze ze státní kasy, dává je ze svého (já na to či ono dám ) – a ne, že uvolňuje prostředky na základě společného rozhodnutí vlády.

Pokleslé voličstvo, které se z řady důvodů zajímá víc o to, jakou kravatu politik má než o to, co skutečně dělá, jistě dá za koblížek hlas Babišovi. Kdo by ho také nedal tomuto pohodovému, usměvavému chlapíkovi mistrně využívajícímu svého charisma, lidovou českoslovenštinu, schopný se ukazovat jako empatický politik s lidmi “ z ulice“. Kterému včas zmírnit, anebo úplně otočit, svá prohlášení, když vidí, že by mu to mohlo pomoci, dělat nechápavého tam, kde není nic k nepochopení a stylizovat se do pozice oběti tradičních politických stran nedělá potíže.

Ilustrační obrázek: Autor – Ben Skála – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15926120