Ekonom Jaroslav Ungerman píše o tom, zda české hospodářství skutečně nastoupilo cestu k růstu. Jaké jsou vyhlídky české ekonomiky?
Podle předběžných odhadů se zvýšil hrubý domácí produkt v letošním prvním čtvrtletí o 0,1 % oproti minulému čtvrtletí, ale meziročně se snížil o 0,2 %. Takový vývoj již někteří komentátoři hodnotí tak, že česká ekonomika vystoupila z recese a čeká ji teď patrně jen cesta k vyššímu růstu.
Snad nejprve si ujasněme, co znamená jedna desetina procenta objemu HDP. Čtvrtletní objem HDP se pohybuje kolem 1500 mld. Kč. Tedy jedna desetina procenta je 1,5 mld. Kč. Měřit takovou veličinu s takovou přesností – to je na pováženou. Uvědomme si, že jde o jedno promile zvýšení HDP.
Tím vůbec nechci (jak je dnes pomalu moderní) zpochybňovat práci české statistické služby. Naopak. Není to vůbec snadné pro statistiky pracovat pod takovým, nutno říci diletantským, tlakem zpochybňujícím jejich práci.
Jen se snažím ukázat, že takové číslo je na úrovni statistické chyby. Prostě dělat z jednoho promile zvýšení HDP tak dalekosáhlé závěry, že ekonomika vystoupila z recese, je minimálně předčasné.
Podle mého soudu je to s reálným vývojem ekonomiky ještě jinak a právě poslední čísla statistiky to dokazují.
V prvé řadě je to vývoj průmyslové výroby. Sice byl zaznamenán její růst reálně za čtvrtletí o 2,2 % meziročně. Ovšem je to především vlivem růstu výroby v automotivu, kde v prvním čtvrtletí minulého roku se vyrábělo jen velmi omezeně – např. automobilka v Kolíně stála několik týdnů vlivem nedostatku čipů atd.
Když se na vývoj průmyslu podíváme z jiného úhlu, tak ze sledovaných 22 odvětví průmyslu jich pouze 8 zaznamenává růst výroby za první čtvrtletí proti minulému roku. Je to jen 40 % objemu průmyslové výroby. Tedy 60 % průmyslu zaznamenává pokles – někde je to kolem 15 % meziročně, např. hutě nebo stavební hmoty. A to je dost.
V prvním čtvrtletí 2022 bylo v plusu dvacet průmyslových odvětví – s ohledem na první čtvrtletí 2021 silně poznamenaném covidem. Důležitý je i vývoj zaměstnanosti: v letošním prvním čtvrtletí je tam již pokles o 1,3 %, naproti tomu před rokem ve stejném čtvrtletí byl pokles jen 0,1 %. I ve firmách již patrně začíná nějaký pohyb směrem k redukci zaměstnanosti a úsporám.
Závažný je ještě jeden fakt: vývoj hodnoty nových zakázek. Za první čtvrtletí je tam vzestup jen o 2,2 %. Je to sice jen za vybraný soubor odvětví a (především) jsou to běžné ceny oproti dynamice průmyslové výroby, která je ve stálých cenách. A navíc je tam zřetelně klesající trend, v březnu je objem zakázek již o 2 % nižší oproti minulému roku. To neslibuje nějaký výraznější vzestup produkce v dalších měsících.
A v neposlední řadě největší odběratel české průmyslové produkce (Německo) ohlašuje stagnaci průmyslu a očekává jeho pokles v dalším období. To přece nemůže nebýt bez dopadu na náš průmysl.
Uspokojivý není ani výkon českého stavebnictví. Od počátku roku znamenává pokles, nejvíce v březnu o 6 % a za celé čtvrtletí o 2,5 %. Klesá zahajování nových staveb, klesá počet zahájených bytů. A také je podstatně nižší přírůstek hypoték.
Tato dvě největší odvětví tak jednoznačně směřují k dalšímu poklesu produkce v dalším období.
Uspokojivý není ani vývoj maloobchodního obratu. Zde se velmi názorně prokazuje vazba růstu cen na pokles prodejů ve stálých cenách. Objem maloobchodního obratu klesá již jedenáctý měsíc – vždy meziročně – a dynamika poklesu nepolevuje: v březnu je to o 8 % a v prodeji potravin o téměř 9 %. V souhrnu za čtvrtletí je to pokles o 7 %. A to je velmi důležité, protože soukromá spotřeba tvoří polovinu HDP.
Výkony služeb v prvním čtvrtletí stagnovaly, tam bylo snížení o 0,1 %. Závažný je především pokles výkonů v dopravě, kde se uvádí pokles o 3,6 % meziročně. Tento pokles je bezesporu spojen s úbytkem průmyslové činnosti, protože hlavním odběratelem těchto služeb je především průmysl. Tedy útlum průmyslové výroby se zpětně promítá do stagnace a patrně i následnému poklesu dopravy.
Co bude dál? Lze předpokládat, že tendence prvního čtvrtletí budou pokračovat směrem k další stagnaci hospodářského růstu a jeho následnému poklesu. Česká ekonomika se tak dostane do stavu stagflace – stagnace, resp. pokles hospodářského růstu, vyšší inflace. K tomu bude postupně narůstat nezaměstnanost – nová pracovní místa nevznikají, vysoké úrokové sazby výrazně omezují úvěrování především pro malé a střední firmy, které tvoří velkou část zaměstnanosti.
Obávám se, že tím, jak se dostat z této situace (do které bezpochyby do konce letošního roku spadneme) se nikdo nezabývá.