Jejich strukturální problémy se liší, ale oba vedou ke stejnému výsledku: nízké produktivitě, klesající konkurenceschopnosti a pomalému růstu.
Dvě největší země eurozóny, Francie a Německo, by mohly zavléct kontinent do krize. Už rok 2023 byl pro ekonomiky eurozóny špatný, celkový růst byl pomalý a činil pouhých 0,6 %. Zatímco krátkodobé faktory, jako je inflace a nutně přísnější měnová politika, mohou vysvětlit poslední vývoj, dlouhodobější síly, zejména v Německu a Francii, by mohly ovlivnit budoucí trendy, míní Emmanuel Martin v příspěvku pro web Geopolitical Intelligence Services.
S rostoucími cenami utrpěla evropská životní úroveň. Nejistota a nedostatek důvěry však zpomalily spotřebu, takže domácnosti více spoří, což táhne poptávku dále dolů. K tomuto trendu přispívá také stárnutí populace, zejména v Německu a Francii (kde v roce 2023 došlo k nejnižší porodnosti od roku 1945), a to zejména v souvislosti s nejistotou ohledně budoucích důchodů.
Se zpřísněním měnové politiky (Evropská centrální banka provedla sérii zvýšení úrokových sazeb až do září 2023) domácnosti obvykle omezují i výdajové projekty a snižuje se počet úvěrů na nemovitosti, což má hluboký negativní dopad na stavebnictví. Ve Francii došlo v roce 2023 k historickému poklesu nové stavební činnosti o 7,8 %. Do potíží se dostávají ovšem i podniky, např. jim rostou náklady na financování investic.
Je zřejmé, že inflace zdražuje zboží a služby, takže vede k nižší domácí poptávce, ale také k nižší poptávce v zahraničí, protože produkce určená na vývoz je méně konkurenceschopná – což je důležitý aspekt pro Německo.
Klesající poptávka z Číny, která je největším obchodním partnerem Německa – po téměř třech letech lockdownů – také znamená nižší vývoz, zejména pro německé výrobce automobilů. Ke snížení konkurenceschopnosti výrobků vyráběných v Evropské unii přispěly také nové protekcionistické politiky, jako jsou dotace, ve Spojených státech (zákon o snížení inflace) a v Číně. Čínská konkurence v automobilovém a strojírenském segmentu představuje pro Evropu vážnou výzvu.
Největším problémem ovšem zůstávají vysoké ceny energií. Německo má energeticky náročný průmysl a nahrazení levného ruského plynu alternativami se pro mnoho podniků ukázalo jako příliš nákladné.
Francie chtěla svého času v rámci „Energiewende“ snížit podíl jaderné energie ve svém energetickém mixu, ale vlivem okolností od této politiky v roce 2023 ustoupila, jenže zanedbání investic v tomto odvětví se na francouzské jaderné infrastruktuře významně podepsalo. Země galského kohouta má také rekordní počet krachujících podniků. Pomineme-li energetické otázky, měla inflace z hlediska „stlačení nákladů“ i další příčiny: více než tříleté přerušení různých dodavatelských řetězců, uzavření Číny, jejích nezbytných továren a přístavů a problémy s polovodiči.
Autor poukazuje na to, že budoucnost EU bude do značné míry záviset také na tom, jak Německo a Francie zareagují na své strukturální problémy.
Redakčně zkráceno a upraveno, celý text je zde v angličtině.
Psali jsme:
- ECB poprvé po téměř 20 letech vykazuje ztrátu
- Spotřeba letos ekonomiky ve střední a východní Evropě nespasí
- Německé firmy varují vládu: ztrácíme konkurenceschopnost
- Francie chce postavit výrazně více jaderných elektráren, než se plánovalo
- Německo jako průmyslová velmoc končí
- Jak si vedla německá ekonomika v roce 2023?
- Deindustrializace v Německu a Evropě nabírá na obrátkách
- Německo má od roku 1972 deficit porodnosti
- Francie a Německo: Některé firmy obdrží masivní podporu při dekarbonizaci výroby oceli
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.