Proč si podle politického a mediálního mainstreamu italská premiérka zaslouží prozatím respekt?
Georgia Meloniová je politickou osobností, která vyvolává diskuse o tom, zda je přínosem, nebo hrozbou pro hospodářskou stabilitu a demokratické hodnoty, píše komentátor Marc Champion pro Bloomberg. Nabízí se srovnání s vůdci, jako jsou Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdogan, kteří zpočátku zdánlivě usilovali o demokracii, ale později se přiklonili k autokracii. Meloniové strana Bratři Itálie má neofašistické kořeny a mládežnické křídlo, jehož členové byli natočeni se zdviženými pravicemi při oslavě Mussoliniho. Sama Meloniová se však od těchto extrémních názorů distancovala a staví se spíše do pozice tradičního konzervativce. Během svého působení ve funkci projevovala opatrné a umírněné chování a připomínala spíše konzervativce než ultrapravicového populistu. Celkově zůstává Meloniová politickou záhadou, která vyvolává otázky o jejích skutečných záměrech a jejich potenciálním dopadu na společnost.
Meloniová je schopná politička, vyniká smyslem pro detail i odhodláním číst dokumenty. K moci se dostala díky slibu, že zemi nebude rozvracet a projevila se jako silná vůdčí osobnost, která využila politické vakuum v době, kdy centristické strany a Hnutí pěti hvězd hledaly řešení nejpalčivějších otázek: jak obnovit hospodářský růst a vyřešit kombinaci klesající porodnosti a stoupající migrace. Zásadně změnila roli Itálie v mezinárodním kontextu nejméně ve dvou oblastech: ukončila anomální italskou účast na čínské iniciativě Pásmo a cesta a stala se věrným spojencem Ukrajiny. Pozoruhodné je, že zajistila dohodu o použití zmrazených ruských aktiv na podporu Ukrajiny a údajně posílá řízené střely. Meloniové názory na potraty, práva LGBTQ+ a imigraci mohou být sice sporné, ale o těchto otázkách rozhodnou italští voliči.
Meloniová si uvědomuje závislost Itálie na financování EU a kolektivní bezpečnosti vzhledem k její zeměpisné poloze, vysoké míře zadlužení a stagnující ekonomice. Distancuje se od Viktora Orbána a očekává, že s ní bude při jednáních v EU zacházeno jako s hráčem nevyšší ligy. Obavy však vyvolává její zásah do svobody médií a pokusy o upevnění moci prostřednictvím ústavních změn, které premiérovi přiznávají větší pravomoci. Meloniová se sice nepodobá Putinovi nebo Erdoganovi, ale její potenciální vliv na Evropu není radno podceňovat. Vzhledem k tomu, že italský demokratický systém vyžaduje reformu, mohly by její návrhy soustředit moc do jejích rukou.
Italská premiérka čelí hospodářským výzvám, protože se zvyšují náklady na dluh a ji čeká náročné rozhodování o výdajích. Vzhledem k tomu, že pochází z konzervativního prostředí, není jisté, jak se s těmito problémy vypořádá. Nejistotu navíc zvyšuje možnost, že v nadcházejících volbách ve Francii zvítězí krajně pravicová strana Národní shromáždění. Lze doufat, že základní instinkty premiérky povedou k pozitivním výsledkům, ale evropští lídři by jí měli projevit respekt a zapojit ji do diskusí, aby se předešlo možným konfliktům.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.