V neděli na zájemce čeká unikátní hudební průvodce žánrovým labyrintem jazzové hudby od Jana Schneidera.
K tomuto počasí se nejlépe hodí La Fiesta. Tuto, stejně jako své nejproslulejší kousky, nahrál Stan Getz v době, kdy po éře vysloveně sambové se vrátil ke své mu kopytu, a nesmírně kreativně tak navázal na svou bopovou minulost. Chválit jeho sóla je nosit sovy do lesa. Nicméně upozornit na ty nádherné dlouhé pletence, které se až eroticky působivě rozvíjí, to se prostě říci musí. Skvělá Joanne Brackeenová ho doprovází na klávesy velmi jemně, její dramatické sólo je lepší, než co hrával v této skladbě Chick Corea! I kontrabasista Niels-Henning Ørsted Pedersen zde zahrál nezvykle divoce. A jakou ještě chválu zapět na konto výbušně expresívního Billy Harta za bicími, která by již někdy někde nebyla vyřčena? Můj dojem je, že Billy Hart byl bubeníkem, který ke Stanu Getzovi pasoval nejvíc.
Freejazzový saxofonista Anthony Braxton takto pojednal slavnou skladbu Paula Simona Bridge Over Troubled Water. Doprovází pianista Alexander Hawkins, basista Neil Charles a bubeník Stephen Davis.
Na protest proti všeobecně vzrůstajícímu napětí a nedůvěře mezi národy nabízím krásnou písničku Hassebni, která se zabývá úplně normálními problémy mezi partnery, což je společné všem komunitám. Andalucious je skupina muzikantů, hrajících hudbu ze severoafrických židovských komunit, především z Maroka a Alžírska, s texty zpívanými samozřejmě arabsky. Pianistka Darja Mosenzon řekla, že skupina Andalucious se snaží nejen o oživení starých vzpomínek a poznání svých kořenů, ale také o překonání rozdílů. Když mluvila o síle hudby, Darja uvedla, že jim umožnila „spojit Židy a muslimy a doufat v mír“. Kapela má v ropertoáru dokonce píseň s názvem „Lihoud o Lemsselmin“ (Židé a muslimové), ve které vyzývá k soužití a míru.