Co je a co není protiprávní jednání? A konají orgány státu ve smyslu zákona, nebo na politickou objednávku? Ptá se Milan Daniel.
Pokud se někdo v naší zemi jen trochu zajímá o vnitřní politiku, nemohly mu ujít kauzy Patrika Tušla, klasifikovaného např. serverem Aktuálně.cz jako recidivistu, dezinformátora a proruského aktivistu, či jeho kolegy, rovněž údajného dezinformátora, Tomáše Čermáka, který radikálně vystupoval proti pandemickému zákonu.
Soudy oběma mužům přišily i skutky, jichž by si jinak sotvakdo povšiml a poslal je do vězení. S jejich rozhodnutími kontrastují jiné případy: např. jesenického radního Martina Langa, který na Facebooku před čtyřmi lety postoval příspěvek, v němž psal, že prezidenta Zemana „je třeba podřezat jako svi**“, či řeporyjského starosty Pavla Novotného, který mj. s podporou tamního zastupitelstva postavil v této pražské městské části pomník válečným zločincům.
Čerstvě se připojil režisér Jan Hřebejk, když zalitoval, že hotel v Hluboké, v němž Zeman slavil spolu se svými hosty své osmdesátiny, nebyl bombardován.
Na jedné straně tedy máme zavrženíhodné asociály, na straně druhé ctihodné příslušníky či podporovatele oficiální linie. A slepá spravedlnost váží podle směru, z něhož fouká vítr.
Případ Jaroslava „Slávka“ Popelky se liší jen tím, že ten své životní postoje formuje už 68 let. Za minulého režimu byl kvůli své nepoddajnosti ve vězení šestkrát, což režim současný nemohl přehlédnout a ocenil ho jako účastníka 3. odboje. Díky hladovce Jiřího Gruntoráda a Johna Boka se mu dokonce dostalo důchodu. Zatímco většina jeho vrstevníků by se s tím spokojila, Popelkovi zdvihala hladinu adrenalinu ukrajinská vlajka visící na Národním muzeu. V květnu loňského roku na ni z praku střílel křepelčí vajíčka, přičemž poukazoval na to, že v osmašedesátém na budovu stříleli Ukrajinci.
Jistěže mířil trochu mimo, protože šlo v první řadě o příslušníky sovětské armády. Pravdě byl blíž, když poukázal na to, že jde o vlajku zkorumpovaného státu, který popírá základní lidská práva a vraždí vlastní občany.
Slávek Popelka byl tehdy už v podmínce, protože v závěru demonstrace nazvané „Česko proti bídě“ ke stržení ukrajinské vlajky z Muzea vyzýval a soud mu zakázal pobyt v Praze. Rozsudek nerespektoval, nijak zvlášť se neskrýval a v září byl slavně „dopaden“ údajně při silniční kontrole na Slovácku, kde žije.
Slávka čeká soud, který se má konat 8. října v 11 hodin na soudu na Senovážném náměstí v Praze (dveře č. 4). Shodou okolností ve výroční den narozenin jiného nepřítele křivého režimu, Petra Uhla, který v kriminálech strávil neotřesen ve svém přesvědčení devět let. Popelka je údajně obviněn z podněcování k terorismu, což paradoxně svého času i Uhlovi hrozilo.