Státy Perského zálivu věřily, že jim americká technologie přinese bezpečnost. Opak se stal pravdou.
Íránské útoky na datová centra v Perském zálivu, a to zejména na infrastrukturu Amazon Web Services v Spojených arabských emirátech, ukázaly, jak se komerční AI a cloudové kapacity staly přímými vojenskými cíli, píše článek Muhammada Saada o důsledcích spolehnutí se na USA.
Útoky dronů Shahed vyřadily 1. března klíčové digitální služby pro desítky milionů lidí a proměnily civilní infrastrukturu v bojiště. Tento vývoj byl důsledkem strategických rozhodnutí: státy Zálivu se rozhodly budovat svou AI infrastrukturu s USA místo Číny a Washington ji následně využil pro vlastní vojenské operace, což Írán vyhodnotil jako legitimní cíl.
Během Trumpovy cesty na Blízký východ v roce 2025 byly oznámeny investice přesahující 2 biliony dolarů, včetně masivních projektů Microsoftu a Amazonu v SAE a Saúdské Arábii. Tyto dohody však obsahovaly skrytou vojenskou logiku: USA podmínily přístup k čipům tím, že místní firmy odstraní čínské technologie, což analytici označili za „výpočetní diplomacii“ fungující jako test loajality. Výsledkem bylo, že například G42 se ocitla na íránském seznamu cílů.
Americká armáda zároveň využívala stejná datová centra, která hostila civilní služby, pro zpracování zpravodajských dat a identifikaci cílů během operace Epic Fury. Tím se infrastruktura států Zálivu stala de facto dvojúčelovou, aniž by tyto státy s takovým využitím výslovně souhlasily. Írán následně zveřejnil seznam 29 technologických cílů v regionu a útoky odůvodnil právě touto provázaností.
Past suverenity
Země Perského zálivu se ocitly v pasti suverenity: jejich zákony o lokalizaci dat jim znemožnily přesunout kritická data mimo území, i když byla jejich datová centra pod útokem. Tím se jejich nejcitlivější informace ocitly přímo v ohrožených objektech. Navíc tím, že na nátlak USA vyloučily čínské poskytovatele, ztratily možnost technologické diverzifikace — Írán přitom na čínská datová centra neútočil.
Státy Zálivu nebyly konzultovány ani před zahájením operace Epic Fury, ani při vyjednávání příměří, což posílilo pocit vyloučení a frustrace. Civilní obyvatelstvo — z 90 % tvořené zahraničními pracovníky — se ocitlo bez přístupu k bankovnictví, dopravě či základním službám.
Konflikt zároveň způsobil prudký nárůst nákladů na investice do datových center: pojištění zdražilo, investoři požadují vyšší výnosy a projekty postupují pomaleji. Přesto velcí investoři, jako Brookfield, své projekty nezastavili.
Hlubší problém však spočívá v tom, že státy Zálivu věřily, že masivní investice do amerických AI projektů je ochrání před geopolitickými riziky, aniž by počítaly s tím, že Írán bude tyto projekty považovat za součást americké vojenské infrastruktury. Konflikt tak odhalil, že „výpočetní diplomacie“ byla od počátku propojena s americkou strategií, což učinilo datová centra zranitelnými cíli.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.