Někdy stačí málo, aby člověk zaznamenal rozdíl, málo, aby byl na koni, nebo pod jeho kopyty, píše Milan Daniel.
Kromě nás Čechů neznám národ, který by na standardu prezidenta svého státu umístil krédo, jehož význam by se dal zcela změnit jen nenápadným škrtem nad jeho poslední hláskou. Z husitského Pravda vítězí tak rázem můžeme podvolit pravdu vítězi.
Poslové lidu, kterým část voličů uvěřila jejich sliby lepšího příštího, těsně před vánočními svátky přilepili k zákonu Lex Ukrajina, který je určen na ochranu uprchlíků ze země postižené válkou, paragraf vymezující nový trestný čin. Nazvali jej Neoprávněná činnost pro cizí moc.
Má postihnout toho, kdo „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“. Ustanovení zahrnuje i jiné formy spolupráce konané ve výše uvedeném úmyslu, jako jsou různá přípravná jednání, na která mohou navazovat, např. aktivity směřující k ovlivňování rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, nebo k ovlivňování veřejnosti prostřednictvím sdělení majících charakter poplašných zpráv, násilná trestná činnost atd.,“ píše se v odůvodnění.
Spolu s desítkami přátel jsme byli na konci sedmdesátých let minulého století odsouzeni k několikaletým trestům odnětí svobody za to, že jsme podle tehdejších paragrafů o pobuřování či podvracení republiky a v úmyslu poškodit socialistické a společenské zřízení dopustili činností tehdy trestných.
Prokazováním úmyslu se nikdo nezabýval. Lze předpokládat, že ani v případě přijetí zmíněného gumového paragrafu se tím nikdo zabývat nebude. Ten, kdo shromažďuje informace, které mohou směřovat ke kritice vládnoucí moci, tak přece nečiní proto, aby ji podpořil, takže úmysl je předem jasný. Za pojem „cizí moc“ si přitom lze snadno dosadit zahraničního aktéra, který poměrům v naší zemi nakloněn není, spíše naopak. Ta cizí moc, která s tuzemskou ne-mocí manipuluje, pro tuto ne-moc nikdy cizí nebude.
Snaha svázat společnost do stejného kozelce jako to učinil svého času minulý totalitní režim pomocí zákona, který je s historickou reminiscencí označován jako „pendrekový“, je evidentní. Kromě opozičních médií si jí povšimla i Společnost pro svobodu projevu, která vydala výzvu, aby se občané v této věci obraceli na své senátory. Křivých paragrafů jsme si v této zemi užili dost. Takzvaní ochránci demokracie však dnes ukazují po celé Evropě, že jim nedělá problém postavit ji do autu, když někdo hru na ni vezme doopravdy.
Záleží přitom na naší odvaze, na připravenosti za ni zaplatit. Na tom, zda to riziko lhostejně pomineme, nebo se mu postavíme čelem.
Přijetí výše zmíněného přílepku navrženého ministerstvem spravedlnosti vedeném Pavlem Blažkem (ODS) ve sněmovně prezentoval poslanec STAN Martin Exner. Jejich kolegyně ze čtyřkoalice, předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) v médiích suverénně prohlašuje, že v příštích volbách porazí Andreje Babiše a budou dál vládnout. A to přesto, že průzkumy veřejného mínění dnes říkají něco úplně jiného.
O Babiše a jeho hnutí ale přitom nejde. Možné je všechno. Těch, kteří během uplynulých tří let prohlédli, je dost. Neméně je ale takových, kteří i po trpké zkušenosti věří, že skutečnou změnu může přinést pouhá výměna vývěsního štítu. Svět je ale jiný, včetně prostoru střední Evropy. Orbán a Fico jsou důkazem, že není lehké být ani dnes husitou a bránit hradby svého tábora.
Příznačné je, že pomníku toho Jana Husa, který na Staroměstském náměstí v Praze zdobí jeho výrok o pravdě, konkuruje obnovený Mariánský sloup, vnímaný jinou částí veřejnosti jako potupný symbol podvolení se Habsburkům a katolicismu. Obojí na místě, kde bylo po bitvě na Bílé hoře popraveno 27 českých pánů.
Inu, Češi. Slogan z prezidentské standardy dokazuje, že ta čárka nad i může být dost důležitá. Záleží na tom, jak dalece bereme tu gramatiku vážně.