U příležitosti 80. výročí osvobození Československa publikujeme cyklus básní Adama Votruby.
Třetí Král
Párkrát jsem mu vytknul, že je moc lehkovážný
a že tím může ohrozit okolí,
a stejně na mě na ulici zase hvízdal
na hlavně svých dvou pistolí.
Se střelnou zbraní to uměl ale dobře,
vzpomínám, jednou četl z bible za stolem,
pak obrátil se na mě a s úsměvem mi řekl:
„Věřím v Boha a ve svý pistole.“
Jednou spal, když gestapo už vyráželo dveře,
někdo káp božskou, zahrál jim do noty.
On jednou rukou po gestapácích střílel
a druhou si oblíkal kalhoty.
Ven nemoh jinudy než domem po schodišti,
tak se dral kupředu, nešetřil municí,
sám prostřílel se tenkrát z obklíčení
a zmizel v davu Karlovou ulicí.
Ta doba byla zlá, lámala charaktery,
kde on bral odvahu, dnes člověk nechápe,
dokázal z recese v německé uniformě
vyrazit na schůzi NSDAP.
Když si šéf gestapa vytáhl z kapsy doutník,
šel právě kolem a s ohněm nabíd se:
„Dovolte, soukmenovče,“ úslužně připálil mu
a druhý den mu o tom napsal v dopise.
A zprávy vojenské pro Londýn sbíral pilně,
aby s tou válkou pohnul o malý kus,
ač vysílací místa měnili pravidelně,
přec jednou našel je zaměřovací vůz.
Z činžáku v Nuslích až ze třetího patra
po lanku z oceli sjel dolů naslepo,
kus prstu uříz si a ještě zavčas zmizel,
leč jeho kamaráda dostalo gestapo.
Ve čtyřicátém druhém tak ze tří kamarádů
zbyl jen on sám pro bitvu nerovnou,
až osudnou se pro něj stala schůzka
v parku nad střešovickou vozovnou.
Přicházel na místo, dostal se do přestřelky
u jedné z tramvajových zastávek,
šest kulek v těle měl, když vydech naposledy,
štábní kapitán Václav Morávek.