Jiří Málek zhodnotil ve svém textu detailněji výsledky německých parlamentních voleb s akcentem na levicové politické strany a jejich (ne)úspěch.
Německé volby nepřekvapily i překvapily. Nepřekvapily v tom, že základní kostra německé politiky a základní rozložení sil v ní je, alespoň navenek, bez velkých změn. Ale stále více se objevují větší či menší trhliny, které celou stavbu více a více narušují. Je méně jistot a předvídatelnosti do budoucnosti. To, co se děje v hlavním proudu německé politiky, to je rozložení sil mezi tzv. křesťansko-demokratickým křídlem (CDU/CSU) a slábnoucí, kdysi významnou sociálně-demokratickou tradicí, která se nyní křečovitě transformovat (o tom jak, nemá nikdo konkrétní a uskutečnitelnou představu) pro soc-dem pro 21. století (SPD), okořeněnou čímsi novým, zeleným (strana Zelení). Problém je, že původní čitelná zelená se stále více přeměňuje na válečnickou khaki. Nicméně i této transformaci se dostalo necelých 12 % podpory. Z kola vypadli liberálové (FDP), kteří se nedostali přes 5 %. Nejde o to, že by z německé společnosti mizeli, spíše si je rozebírají jiné strany, např. právě Zelení.
Chybí zde ale dvě „krajní polohy“ politického spektra – Alternativa pro Německo (AfD) a dvě levicové strany – Die Linke a Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW). AfD tentokrát přitáhla dvojnásobný počet voličů oproti minulým spolkovým volbám (nyní 20,8 %). Je také podstatné, že tato strana má dost osobností, které mohou v jednotlivých okrscích být první. Z 299 okrsků získala 46 prvních míst, Die Linke 6 přímých mandátů a BSW ani jedno místo! Pro nás je důležité, že sousední spolkové země, na „Východě“, jsou charakterizovány tím, že ve všech z nich zvítězila AfD, v Bavorsku pak získala 19 % a byla druhá. V Sasku dosáhla AfD 37, 3 % a v Durynsku, kde byl 8 let „rudý“ zemský prezident z Die Linke Bodo Ramelow, to bylo 38,6 %, přitom on sám získal přímý mandát pro Die Linke ve svém erfurtském obvodě s 36,8 %. Ještě jedna politická momentka. Jde o oblast Görlitz, nedaleko od našeho Šluknovského výběžku – AfD 46 %, Die Linke 7,8 % a BSW 9,1 %. Je to odrazem politické slepoty, pokud je AfD charakterizovaná jako téměř fašistická strana. Je to strana určitě pravicově populistická. Někteří z jejích členů a funkcionářů se zase nějak podstatně neodtahují od tradic meziválečného národně socialistického hnutí, ale jejich voliči nejsou fašisti. Jsou to v drtivé většině lidé, kteří ztratili důvěru v tzv. tradiční demokratické strany, které jim slibují modré z nebe, aby je pak nechali na pospas trhu a liberalismu. A protože německý Východ ani po 35 letech „sjednocení“ pro většinu jeho občanů není zemí zaslíbenou, odráží se to v podpoře AfD. Jeden fakt: AfD volilo 39 % z voličů, kteří jsou ve špatné sociální situaci, u Die Linke to bylo 11 %. A proti minulým volbám to bylo u AfD „jen“ 19 %.
Ze sklepa na výsluní
Na druhé straně politického vějíře se nachází Die Linke, kterou jsem někde viděl, myslím výstižně, charakterizovanou jako „polosocialistická“. Myslím, že ji to vystihuje docela trefně. Je totiž na cestě mezi původní Stranou demokratického socialismu, ze které vyšla a která dominovala na území bývalé NDR a mezi něčím, co lze vágně charakterizovat jako „progresivní levice pro 21. století“. Die Linke vedle BSW byly jediné dvě strany, které je možno charakterizovat jako „levicové“. Jedna ve volbách nad očekávání uspěla. Druhá přes velké ambice neprošla 5% sítem. Třetím volebním subjektem byla Marxisticko-leninská německá strana (MLDP), která je ale svým výsledkem dlouhodobě marginální, pod jednu desetinu procenta, v absolutních číslech to ale je téměř 20 tisíc příznivců.
Die Linke, která ještě počátkem roku 2025 se pohybovala hluboko v politickém sklepě, během dvou měsíců vystoupala na politické, parlamentní výsluní. To ale nebyl zázrak. Šlo o výsledek ohromného a velmi propracovaného úsilí. Po mnoha letech začala Die Linke působit jako kompaktní politická strana, kde se trvale nehádá vedení strany s vedením parlamentní frakce. Na minimální míru byly utlumeny diskuse mezi jednotlivými frakcemi strany, takže nevyvolávaly nejistotu mezi potenciálními voliči. Die Linke si vždy zakládala na aktivním aktivismu. Na to je potřeba mít dost aktivních lidí a promyšlenou nabídku. Obojí se podařilo: členská základna strany od 1. ledna vzrostla z 50 tisíc na neuvěřitelných více než 95 tisíc členů a šlo hlavně o příliv mladé generace. Nabídka byla taková, že reagovala na cítění lidí (především) práce – bydlení, zastropování nájemného, reakce na otvírající se nůžky mezi bohatými a chudými (zde to považuje za problém 77 % Němců), reakce na problém migrace, ale v opačném gardu, než převládal v ostatních stranách, pohled na militarizaci a další. Jedno z rozhodnutí vedení Die Linke bylo i to, že si zastropovalo mzdu na úroveň německého průměru. A znovu také nastartovalo „hru o levici“ na sociálních sítích.
V případě Die Linke u jejích voličů jednoznačně převažoval program v jejich rozhodování, a to ze 79 % a dlouhodobá vazba na stranu jen v 9 %. Voliči také nejvíce oceňovali kompetenci strany v sociální spravedlnosti, ale jen o kousek níže i v ochraně východoněmeckých zájmů. Ve voličském rozhodování jednoznačně převládl aspekt „sociální bezpečnosti“ (51 %), následovaný klimatem a životním prostředím (18 %). Jestliže Die Linke volilo cca 9 % voličů, pak ve věkové skupině 18-24 let to byla čtvrtina voličů, 25-34 let to bylo nadprůměrných 16 %. Pod průměrem, okolo 5 % to byly věkové skupiny 45 let a výše. Dalším výrazným výsledkem bylo vítězství strany v Berlíně, kde získala nejvíce hlasů – téměř 20 %. Druhé místo má CDU s více než 18 %, třetí je AfD. Jedna poznámka na závěr k Die Linke. Je to strana, ať již se jmenovala v minulosti i jinak, která vždy měla a má velmi kvalitní odborné zázemí, skutečné levicové politické autority, marxisty, lidi nejen s odbornou, ale i občanskou autoritou. To zoufale chybělo i BSW.
Shrnuto – Die Linke skutečně vyšla z politického sklepa na výsluní a nyní půjde o to, aby toho dobře využila. Musí si ale dát velký pozor, aby nepodlehla návalu triumfalismu. Vždyť přece dobře ví, jak je to padat do zapomenutí.
Od deseti pod pět
Poslední část textu se zastaví u toho, kdo je vlastně poražený. Je to Spojenectví Sahry Wagenknechtové. Před více než rokem se vnitřně rozpolcená Die Linke programově i právně rozštěpila a vznikl nový levicový subjekt, ono zmíněné Spojenectví (BSW). To začalo velmi aktivně a v polovině minulého roku se pohybovalo na úrovni 10 % preferencí (v té době Die Linke oscilovala okolo 3 %). Ještě na podzim válcovala ostatní levicové konkurenty ve všech třech zemských volbách na východě Německa. Tato strana byla ale od počátku stranou jedné ženy. Tato dominantní postava německých politických diskusí po desetiletí, „rudá Sahra“ měla rozhodující podíl na tomto, pro stranu velmi pozitivním vývoji. Odvrácená strana tohoto byla, že za ní nebyla žádná další výrazná osobnost a také členská základna rostla pomalu (byla snaha „filtrovat“ zájemce, tak aby byla zachována „ideová jednota“). Překvapující rozhodnutí o předčasných volbách stranu postavilo do situace, že „chyběli lidé“. Počátkem tohoto roku vykazovala jen něco málo než 1000 členů. A s tím se v zemi, kde lidé jsou zvyklí a očekávají kontaktní kampaň, veřejné diskuse s kandidáty a znají je osobně, nedal udělat zázrak, a také neudělal. BSW také v podstatě nestavěla své kandidáty do boje za tzv. první hlas – vítěze ve volebním okrsku. I marginální MLDP měla více těchto kandidátů než BSW. Ke všemu je jedním z rysů vůdkyně strany, že chce mít vše pod kontrolou, takže začalo docházet k vnitrostranickým konfliktům mezi centrem (rozuměj Sahrou) a regionálními strukturami (ustavení orgánů v Durynsku, skandál v Hamburku). Začala se štěpit poslanecká skupina BSW v Evropském parlamentu. I lidé, kteří znají německou levicovou scénu, obtížně jmenují další dominantní osobnosti BSW s veřejnou autoritou přes celé Německo. Ještě na podzim byla na východě BSW „silnější“ než Die Linke, ve volbách to dopadlo opačně – 9,3 % BSW ku 13,4 % u Die Linke. 49 % voličů BSW očekávalo více nových idejí, 28 % voličů očekávalo od BSW zlepšení vztahu s Ruskem (to výrazně převažovalo na Východě – 45 %). U voličů BSW převažovali nad celoněmeckým průměrem ti, kdo jsou ve špatné sociální situaci (17:25). I u voličů této strany převažovali spíše voliči mladších věkových skupin (18-44 let) s 6 %, zatímco ostatní skupiny do 69 let byly na 5 %. Obrazně řečeno, BSW do Bundestagu „nepustili“ voliči 70+, kde získala pouze 4 %. Nadprůměrně také BSW volili nezaměstnaní – 6 %, naopak (v naší terminologii) OSVČ pouze 2 %. Více BSW také volily ženy než muži (6:4 procentům).
Kde získala tato nová strana své voliče? Nejvíce jich přišlo od SPD (440 tisíc) další skupinou byli dosavadní nevoliči (400 tisíc), 350 tisíc dodala Die Linke a na posledním místě byla AfD s 60 tisíci původních jejích voličů. Problémem je, že díky 0,03 % procenta „propadlo“ v německých volbách 2 468 700 převážně levicových voličů. Před volbami spojila Sahra Wagenknechtová svojí politikou budoucnost s volebním výsledkem. Pokud by toto splnila, pak je nad BSW (zde ale již před volbami bylo avizováno přejmenování) visí otázka politické budoucnosti. V nejbližších zemských volbách v Hamburku se jeví, že šanci překročit pětiprocentní práh nemá, oproti Die Linke, která zde byla již zastoupena v zemském parlamentu. Co bude s touto stranou a jejími voliči? Uvidíme.
Levice v německém parlamentu bude, ale nebude to mít jednoduché
Faktem je, že na štěstí bude v německém parlamentu levice. Bude ale také přes dva miliony voličů, kteří v parlamentu zastoupeni nejsou, připočteme-li ještě další miliony „propadlých“ hlasů a nevoličů, pak nějaká překvapení v německé politice jsou možná. Za situace, kdy se postupně bortí stavba německého politického systému, který fungoval již třičtvrtě století, lze jen obtížně predikovat další vývoj. Bude důležité, aby německá parlamentní levice nedoplňovala jen počet obsazených křesel, ale aby dovedla zúročit politický kapitál, který jí věnovali voliči. Určitě to nebude mít jednoduché. Pokud by považovala za první cíl si to „vyřídit“ s odpadlíky do BSW, to by byla cesta jen k opakování chyb, které se jí již vymstily a možná by to vedlo k dalšímu posílení AfD, jako strany radikálně pravicové a v podstatě antikomunistické a antisocialistické.
Má smysl o německých volbách mluvit i v kontextu české politické reality? Určitě má. Už proto, aby bylo možno se vyhnout některým problémům vyplývajících z chybného politického chování. V mnoha reáliích se české a německé podmínky diametrálně odlišují (například „mladí“ a „staří“ a jejich politické volební chování; ohromná absence uznávaných vědeckých osobností současné české levicové fronty, což vede k absenci relevantní levicové teorie současnosti). Nicméně některá upozornění a mementa mají obecnou platnost. Jako třeba „nechval den před večerem“, nebo naopak „nic není tak špatné, aby nemohlo být lépe“. Uvidíme, jak to dopadne na podzim v našich parlamentních volbách.