Další tři jazzové skladby The Cry Of My People, Hobo Flats a Trio dnes nabídne průvodce jazzovou hudbou Jana Schneidera.
Nádherná balada v podání trumpetisty Lee Morgana: The Cry Of My People (autor Cal Massey). Velmi vkusné doprovodné i sólové piano hraje Cedar Walton, krásně znělý a vynalézavý kontrabas je dílem Victora Sprolese a ty nesmírně uměřené a přesné bicí, to je Billy Higgins.
Neobvyklá věc – bigband doprovází sólistu na foukací harmoniku! Ve skladbě Olivera Nelsona Hobo Flats hraje mohutný a skvělý bigband pianisty Counta Basieho (kapelník si zde jako obvykle dopřeje typicky skromné sólo). Sólo na harmoniku dá Buddy Lucas, nádherné flétnové sólo pak Hubert Laws.
A nyní něco pro nejpokročilejší freejazzové fajnšmekry. V roce 1970, v rámci doznívajícího zázraku Pražského jara 1968, přijelo Trio baryton- a sopránsaxofonisty Johna Surmana, s nejlepší freejazzovou rytmikou, co jsem kdy slyšel: kontrabasista Barre Phillips a bubeník Stu Martin, který také celý koncert zahájil a dál se odehrávalo cosi neskutečného, co za pětapadesát let nezestárlo, a tak se spolu s nimi dá v 29.minutě povzdechnout až zařvat, to podle letory: Oh, Dear! Ale i tak je ten poslech jen na vlastní riziko! (Hudbu si poslechnete jen na YouTube kliknutím na odkaz)