Spravedlivá transformace: mission impossible? Případ Mostecka (kapitola první)

Veronika Sušová-Salminen v seriálu investigativních reportáží sleduje, jak probíhá a jaká úskalí skýtá tzv. „spravedlivá transformace“ a ukončení těžby uhlí v Česku a konkrétně na Mostecku.

Když přijedete vlakem do Mostu, máte tak trochu pocit, že se tu zastavil čas někdy na konci 80. let. Město v Sudetech bylo po celé 20. století spojené s těžbou hnědého uhlí. Staré středověké městečko bylo postupně kvůli těžbě zdemolováno a přemístěné město dostalo novou, vesměs brutalistní podobu typických šedých panelových domů a dlouhých, u stolu projektovaných ulic. Ve své době byl nově projektovaný Most svatým grálem československé architektury. Stavělo se zde „ideální (socialistické) město“ ve stylu socialistického realismu. Uhlí a jeho těžba tak doslova a do písmene utvořilo současnou tvář tohoto více než 60tisícového města na severu Česka i jeho okolí. Povrchová a hlubinná těžba od druhé poloviny 19. století proměňovaly ráz místní krajiny, které ještě v polovině 19. století dominovalo zemědělství zpestřené vinicemi a chmelnicemi. Vedle Komořanského jezera, které bylo v 1. polovině 19. století přeměněno na zemědělskou půdu, se na Mostecku nacházelo i několik rybníků. Zdejší uhlí napřed pohánělo industrializaci českých zemí, průmyslového motoru habsburské monarchie, a později se stalo významným domácím zdrojem pro socialistickou modernizaci a industrializaci. Stalo se kraji i městu osudným. Život po roce 1989 se v regionu značně změnil především díky postupnému odklonu od uhlí, ale také kvůli novým hospodářským akcentům v rámci postsocialistické transformace. Pocit, že věci tu nešly tak dobře jako třeba v hlavním městě Česka Praze, není neoprávněný. Most ale dovede překvapit. Třeba tím, že je společně s Vídní jediným městem v Evropě s plně ekologickou veřejnou dopravou. Vydala jsem se sem, abych na příkladu jednoho konkrétního projektu zjistila víc o tom, jak velkou výzvu pro Mostecko a celý kraj představuje současný útlum těžby uhlí a transformační procesy.

Nádraží v Mostě dýchá atmosférou 80. let (Autor: Veronika Sušová-Salminen)

„Co si myslíte, že je největší problém Mostu“, zeptala jsem se staršího řidiče taxíku, který mě vezl večer do hotelu. „Romové,“ odpověděl mi bez váhání a bez jakékoliv politické korektnosti. Není to neobvyklá reakce místních lidí, jak se ukázalo později, a nakonec vlastně i souvisí s tím, jak se město po roce 1989 rozvíjelo v rámci postsocialistické transformace. Do Mostu přišlo díky spekulaci s byty velké množství Romů z jiných částí země, často z Prahy, a to v rámci modelu, který se nedá nazvat lépe než obchod s chudobou. Bohužel to vedlo ke ghetizaci Mostu, kterou se nepodařilo uspokojivě vyřešit do dnešních dnů. Nejde si jí nevšimnout a místní o ní hodně a otevřeně mluví. Sociální vyloučení a lokality se sociálním vyloučením se týkají nezanedbatelné části obyvatelstva Mostu: je jich celkem 7 (tři z nich se nacházejí přímo v centru města) a podle odhadů města v nich v roce 2023 žilo asi 14 200 lidí, tj. něco kolem 22 % obyvatel! Realitou je, že Most a Mostecko patří k socioekonomicky nejhorším místům v České republice. Je zde pravidelně nejvyšší nezaměstnanost v zemi[1] a také jeden z nejvyšších podílů lidí s nedokončeným vzděláním nebo nízkou kvalifikací. Podle statistiky z roku 2023 je v Mostě s jeho asi 63 tisíci obyvatel 1,4 % lidí bez vzdělání (průměr v ČR je 0,6 %) a 17,9 % lidí se základním (včetně nedokončeného) vzděláním, zatímco průměr v zemi je 12,5 %. Jedním z problémů je skutečnost, že ve městě vázne tvorba nových pracovních míst: „Most má nejmenší počet volných pracovních míst. To je především dáno historickým vývojem a hospodářskou charakteristickou regionu. Zaměstnavatelé se při svých činnostech potýkají zejména s nedostatkem kvalitního lidského kapitálu z důvodu nízké úrovně vzdělání či špatně zvoleného vzdělání,“ najdeme v oficiálním vyjádření města Mostu z roku 2023. „Dlouhodobou snahou vedení statutárního města Most je nepříznivou situaci změnit, a to nejen v oblasti nezaměstnanosti…“ Bohužel rok 2024 nebyl pro Mostecko v této oblasti příznivý, během roku počet nezaměstnaných v okrese rostl, jak ukazují údaje Českého statistického úřadu. Na jedno pracovní místo připadalo 8,55 uchazečů, což ale není nejhorší číslo v zemi. Pro srovnání, v Praze se jednalo o 1,34 uchazeče, v Děčíně, kde je situace nejhorší v republice, to bylo 15,2 uchazečů. Jinak řečeno, pracovní místa v okrese sice vznikají, ale v menší míře než jinde.

Zavírání uhelných dolů není pro Most a celý Ústecký kraj novinka, která by měla souvislost jenom se současnými plány Evropské unie známými pod názvem Green Deal nebo „spravedlivá transformace“. V posledních dekádách, hlavně po roce 1989, zde zaniklo hned několik hnědouhelných dolů, Most i region mají relativně velké zkušenosti také s různě komplikovanou rekultivací území dolů bývalých. Například v roce 1999 tu byl uzavřen důl Ležáky, který fungoval od 70. let, a v rámci rekultivace tento prostor nahradilo v roce 2020 jezero Most. Některé doly zanikaly hned na začátku nebo během 90. let, jiné byly uzavřeny později.

Sociální problémy Most nezapře: Na billboardu realitky stojí například, že se vykupují „i zadlužené“ nemovitosti (Autor foto: Veronika Sušová-Salminen)

Velký díl místní ekonomiky stojí ale pořád na těžbě, výrobě elektrické energie, na průmyslových odvětvích jako chemický průmysl nebo sklářství a samozřejmě i na „montovnách“, průmyslových zónách v okolí města Most nebo v nedalekém Ústí nad Labem, v Bílině nebo Žatci. Jinými slovy, na energeticky náročných průmyslových odvětvích. Přechod od fosilních zdrojů je tedy pro kraj velkou ekonomickou a sociální výzvou. Pro Ústecký kraj je typická koncentrace zaměstnanosti do velkých firem, malé a střední firmy mají slabší postavení. Nakonec i samotné město Most připouští, že místní trh práce charakterizuje „zejména dostupná a levná pracovní síla,“ a ta se stala v rámci komparativních výhod lákadlem pro přímé zahraniční investice. Místní tuto situaci potvrzují: najít dobrou práci je podle 60leté prodavačky v největším mosteckém nákupním centru, se kterou jsem asi půlhodiny mluvila, velký problém. Když se jí ptám, jestli se její plat blíží alespoň statistickému průměru v Česku, jenom se hořce směje, ale ani přibližnou výši platu mi kvůli politice firmy nesmí sdělit, vyhodili by ji z práce. Ani to není nutné, její reakce byla dost výmluvná. V roce 2024 se počet pracovních míst v Ústeckém kraji snížil o 2,2 %, v celorepublikovém pohledu to sice není nejhorší, není to ale ani výhledově dobrý trend. Ekonomické problémy má totiž v posledních letech celá česká ekonomika. Český ekonomický model, na který země vsadila na začátku 90. let, se v důsledku celé řady strukturálních změn a vnějších tlaků vyčerpává. K těm dost zásadním patří drahá energie, která zbavuje zemi konkurenceschopnosti stojící na láci a na průmyslu. Z tohoto hlediska je energetická transformace další výzvou pro celé české hospodářství v novém a poměrně složitém kontextu. Představuje ale i příležitost – pokud bude dobře uchopena a využita. Rozhovory s místními obyvateli ovšem ukazují, že velké naděje na spravedlivou transformaci si nedělají. Obyčejní lidé v Mostě, ale nejen oni, vyjadřují docela velkou míru skepticismu.

Mezi vizí a realitou: spravedlivá transformace v Česku

Ukončování těžby uhlí a spravedlivá transformace se v Česku týká hned tří regionů: Karlovarského kraje, Moravskoslezského kraje, a právě Ústeckého kraje. V Operačním programu Spravedlivá transformace (OPST) na roky 2021 až 2027 je celkem alokováno 49,7 miliardy korun a jeho cílem je „zejména zajistit dostatek pracovních míst pro pracovníky, kteří odcházejí z uhelného průmyslu, a zlepšení životního prostředí.“ Ústeckému kraji má připadnout celkem 18,8 miliard korun. Operační program z peněz Evropské unie (z Fondu spravedlivé transformace) je především program dotační, který se má zaměřit na strategické projekty (komplexní projekty s transformačním dopadem pro kraje), tematické výzvy (projektové výzvy dle jednotlivých témat a oblastí podpory) a zastřešující projekty, které zahrnují menší a typově podobné projekty.

V oficiálním dokumentu Program pro spravedlivou transformaci v Česku z února 2024 je řečeno celkem jasně, že přechod od fosilních paliv představuje pro všechny tři „uhelné regiony“ v Česku velkou výzvu: „V uhelných regionech je v porovnání s ostatními regiony významný podíl zaměstnanosti v sektorech v útlumu. Těmi jsou především těžba uhlí a energetika závislá na fosilních palivech. Celková zaměstnanost v sektoru těžby nerostných surovin je 31 tis. osob. Z toho je 9,4 tis. osob zaměstnáno v Ústeckém kraji, 9,0 tis. osob v Moravskoslezském kraji a 4,3 tis. osob v Karlovarském kraji.“ Konkrétně v případě Ústeckého kraje odhadla česká vláda, že zaměstnanost v sektoru těžby uhlí tu představovala v roce 2021 11,4 % zaměstnanosti kraje. Z toho je patrné, že v uhelných regionech hraje těžba výraznou roli v ekonomice a odklon od uhlí zde bude mít rozsáhlejší následky než ve zbývajících regionech – bude potřebné vytvořit více nových pracovních míst a zajistit více rekvalifikací či jiných prvků aktivní politiky zaměstnanosti. Ministerstvo životního prostředí dodává, že transformačním procesem jsou ohroženy i další sektory ekonomiky – jedná se o chemický průmysl, výrobu kovů, slévárenství a podobné energeticky náročné činnosti. Dokument také opět konstatuje, že uhelné regiony v Česku trpí řadou strukturálních ekonomických problémů, které – dodejme znovu – jsou staršího data a se současnou transformací často nemají souvislost. Problém tedy je, že nová transformace vstupuje do kontextu dlouhodobé strukturální slabosti a region se tak musí vyrovnat jak se starším dědictvím, tak se současnými proměnami. Jak konstatovala v roce 2020 Evropská komise (EK): „Dopad transformace by mohl být prohlouben tím, že tyto oblasti se již v současné době řadí mezi nejchudší oblasti v zemi.“  Dále došla EK k názoru, že transformační proces znamená pro české uhelné regiony „značné ztráty pracovních míst, což by reálně nemuselo být zcela vykompenzováno vytvořením a rozvojem malých a středních podniků“. Podle EK se strukturální problémy uhelných regionů mají řešit diverzifikací regionální ekonomiky s pomocí zdrojů (dotací) z Fondu spravedlivé transformace v doporučených oblastech.

Jednou z důležitých podmínek přechodu od fosilních paliv je v kontextu dotačního programu princip, který se týká primárně projektů územního rozvoje, a zní „znečišťovatel platí“. Tento princip má být určujícím pro poskytování podpory, která jde z veřejných peněz. Konkrétně se pak týká sanace těžbou kontaminovaných oblastí, kde pro těžební firmy platí povinnost zajistit sanaci a rekultivaci pozemků dotčených těžbou a zajistit náhradu důlních škod. Bez provedené rekultivace není v podstatě možné rozjet žádné další projekty, získat stavební povolení atp., a nemělo by být možné ani žádat o evropské nebo státní dotace na další ekonomické aktivity. Na tento problém upozornila česká nevládní platforma pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set, která v dokumentu Sedm principů pro skutečně spravedlivou transformaci uvedla: „Skutečně spravedlivá transformace nesmí dopadnout na základní potřeby obyčejných lidí. Její náklady by měli nést primárně největší znečišťovatelé a ti, kteří si mohou dovolit se omezit, aniž by je to ohrozilo na životě a důstojnosti. Nabízí se snižovat emise na prvním místě tam, kde to postihne luxusní nadspotřebu, nikoli obživu běžného člověka.“ Platforma dále vyjádřila obavy, že v českém kontextu nebude v rámci samotného Programu pro spravedlivou transformaci princip „znečišťovatel platí“ zohledněn dostatečně.

Oficiální vizí transformace podle vládního Programu je v případě Ústeckého kraje celkové zvýšení ekonomické aktivity s důrazem na obory s vysokou přidanou hodnotou, diverzifikaci ekonomiky a zvyšování konkurenceschopnosti, tvorbu nových pracovních míst a udržení pracovních míst v tradičních oborech (chemický průmysl, výroba skla a porcelánu, energetika), na vytvoření inovační infrastruktury, rozvoj vodíkové ekonomiky a obnovitelných zdrojů, rozvoj digitálních služeb, přechod k oběhovému hospodářství, obnovu území po těžbě, zlepšení nabídky středních škol a zájmového vzdělávání a také na zvyšování připraveností lidí na změny vyvolané transformací.

Plán spravedlivé územní transformace, který připravilo Ministerstvo pro územní rozvoj, nastínil konkrétnější očekávání od procesu transformace. Předpokládá se v něm, že proces přinese jednak útlum těžby a ztrátu pracovních míst, která s tím souvisí, dále snížení zaměstnanosti v návazných odvětvích, změnu vzdělávacích a kvalifikačních potřeb a hledání nových zdrojů energie a materiálů. Na druhou stranu má ale stejný proces vést k rozvoji digitalizace a robotizace, k zaměření na výzkum a inovace, na rekultivace a revitalizace a na zajištění sociální stabilizace a začleňování.

Ústecký kraj má v současnosti také vlastní Strategii rozvoje Ústeckého kraje, která je platná do roku 2027 a navazuje na vládní strategii v regionálním kontextu. Strategie rozděluje kraj do několika území a podle jejich charakteru určuje priority rozvoje. V případě Mostecka se kraj snaží o zvýšení sociálního kapitálu obyvatelstva, zlepšení životního prostoru, zvýšení hospodářské konkurenceschopnosti a dokončení obnovy krajiny. K hlavním problémům Mostecka (a celé Pánevní oblasti, kam patří Chomutovsko, Litvínovsko, Teplicko a Kadaňsko) dokument řadí nepříznivý populační vývoj, nižší míru podnikatelské aktivity, nadprůměrný podíl zaměstnaných v průmyslu a nejvyšší podíl dlouhodobě nezaměstnaných (v regionu, ale také v ČR). „V území je mimořádně vysoká koncentrace vyloučených obyvatel a existují zde rozsáhlé a velmi problematické sociálně vyloučené lokality,“ píše se v rozvojové strategii Ústeckého kraje. Znovu se zde tedy vrací téma sociálního kapitálu, ale také nepříznivé demografie a sociálního vyloučení.


[1] V březnu 2025 šlo opět o nejvyšší počet v zemi, a to 8,07 % pro muže a 10,54 % pro ženy, jedná se bohužel o další mírné, ale v posledních měsících kontinuální, zhoršení nezaměstnanosti v okrese Most, od února 2025 nezaměstnanost v Mostu vzrostla nejvíce v celé zemi, a to o 0,18 procentních bodů.

Konec první kapitoly.

Teto reportáž vznikla díky podpoře Journalism Fund jako součást širšího investigativního projektu a byla publikována v angličtině na Cross Border Talks.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.