Politolog Petr Drulák komentuje výsledky a především politické okolnosti kontroverzních prezidentských voleb v Rumunsku.
Evropská elita si v neděli na chvíli oddechla, rumunským prezidentem byl zvolen proevropský, atlantický a proukrajinský liberál Nicusor Dan. Do druhého kola voleb přitom vystupoval s pořádným handicapem. Vítěz prvního kola, národní konzervativec Simion získal 41 % hlasů, zatímco Dan měl pouhých 21 %. Jak se mu povedlo tento náskok během dvou týdnů zvrátit na konečných 54 % proti Simionovým 46 %? A je skutečně dohráno? Podezření z volebních manipulací jsou závažná.
Kdo je vlastně Dan? Nadaný matematik, který v mládí vyhrával mezinárodní matematické olympiády a v devadesátých letech studoval na prestižních pařížských školách, se po návratu domů věnuje akademické kariéře, kterou doplňuje občanským aktivismem. Bojuje proti korupci a developerským projektům v hlavním městě. Snaží se vytvořit liberální, proevropskou alternativu k tradičním, zkorumpovaným politickým stranám zejména sociálně demokratické PSD a pravicovým liberálům PNL, které střídavě vedly koaliční vlády. Je v tomto ohledu protivahou Simiona, který se vůči tradičním stranám vymezuje z národních pozic.
Po více než desetiletí aktivismu získává Dan důvěru Bukurešťanů a v roce 2020 se stává primátorem. Potom co se favoritem loňských prezidentských voleb stal národně orientovaný outsider Georgescu a ústavní soud je pod tlakem zpravodajské služby zrušil, se v prosinci vrhá do nového prezidentského klání jako proevropský outsider. Daří se mu zcela vytlačit liberálku Lasconiovou, která se měla v prosinci utkat s Georgescem ve druhém kole zrušených voleb a stává se hlasem liberálního establishmentu proti suverenistické hrozbě.
Pokud někdo hodně chce, může Danův raketový vzestup v druhém kole vysvětlit odkazem na volební aritmetiku. Do druhého kola se dostal velmi těsně, měl jen o procento více než třetí kandidát Antonescu. Tohoto bývalého předsedu Senátu v prosinci do voleb nasadila liberální PNL potom, co jejich původní kandidát ve zrušených volbách Ciuca selhal.
Dodejme, že právě PNL tehdejšího prezidenta Iohannise tajně financovala úspěšnou TikTokovou kampaň Georgesca proto, aby oslabila Simiona, tím rozdělila suverenistické hlasy a umetla cestu Ciucovi. Simiona sice v listopadu oslabili, se 14 % skončil čtvrtý, ale Ciuca se nedostal přes 9 %. A především Georgescu byl úspěšnější, než čekali: první kolo vyhrál a byl favoritem do finále. Vyplašený establishment obvinil z financování kampaně Rusy, což byl hlavní argument pro zrušení voleb.
Antonescu byl sice v květnu úspěšnější než Ciuca v listopadu, ale finále mu o jedno procento uteklo. Jeho PNL pak do druhého kola podpořila právě Dana. Pak zde ještě byli voliči Victora Ponty. Když tento bývalý premiér a někdejší šéf PSD v prvním kole neuspěl, nikoho do druhého kola nepodpořil, ale netajil se tím, že Simiona nepovažuje za vhodného kandidáta. Když by Dan ke svým 21 % z prvního kola přičetl Antonescových 20 % a Pontových 13 %, byl by na 54 %, což odpovídá výsledku prezidentského finále.
Lze namítnout, že přesuny voličské podpory tako sčítat nelze. Voliči nejsou roboti, kteří by se jako blok přesouvali od jednoho kandidáta k druhému. Ve prospěch Dana však mluví dvě skutečnosti. Mohl do druhého kola očekávat příliv nových voličů, kteří původně volili někoho jiného; kromě voličů Antonesca a Ponty zde byli i další. Naopak Simion, který po vyřazení Georgesca neměl u suverenistických voličů žádnou konkurenci, se výsledkem prvního kola přiblížil svému voličskému potenciálu. Svoji roli hrálo i to, že vyplašení liberálové vybičovali voliče k účasti v druhém kole, vzrostla z 53 % na 65 %.
Liberální establishment však dělal i jiné věci, které jdou za rámec pravidel a vedou k pochybnostem o legitimitě rumunských prezidentských voleb. Zásadní výhrada samozřejmě směřuje k neúčasti favorita voleb Calina Georgesca, který byl vyloučen z pochybných důvodů. Ať by byl zvolen kdokoliv, jeho legitimita by byla pochybná. Simion kandidoval s podporou Georgesca, ale v zahraniční politice měl méně radikální program, kompatibilní s tím, co říkají evropští národní konzervativci jako Meloniová či Kaczynski. Podobně jako oni se hlásí k atlantismu a je ochoten podpořit pokračování války na Ukrajině, i když trumpovským způsobem ve stylu, ať za to Kyjev řádně zaplatí. Z hlediska Bruselu nepředstavoval Simion spojence, nýbrž hrozbu, ale hrozbu, s níž se dá domluvit.
Ale Brusel se nejspíše domlouvat nechtěl, evropská elita hrála na jistotu. Klíčové role se ujala Francie. K Rumunsku má zvláštní vztah vycházející z kulturní blízkosti sdíleného románského jazyka. Paříž proto vidí Rumunsko jako jednu z mála východoevropských zemí, kde má šanci se prosadit vedle Američanů, Němců či Rakušanů. Ekonomicky sice mezi těmito hráči v Rumunsku nijak nevyčnívá, ale rozvíjí aktivní veřejnou a kulturní diplomacii a od počátku války na Ukrajině tam udržuje přes 1500 francouzských vojáků.
Co všechno Macronova vláda v Rumunsku podnikla na záchranu bruselského vlivu zůstává za scénou. Pár faktů však probleskuje. Když volební komise v březnu rozhodovala o Georgescově vyřazení, vydal se francouzský velvyslanec v Bukurešti za předsedou ústavního soudu, aby se shodli na nutnosti bránit demokratické instituce před populismem. Šéf sítě Telegram Pavel Durov zveřejnil v neděli informaci, že významný evropský představitel po něm žádal cenzuru příspěvků příznivců Georgesca a Simiona. Později upřesnil, že šlo o šéfa francouzské rozvědky Nicolase Lernera.
Durov odmítl, ale co ostatní sítě a média? Jistě nebyl jediný, za nímž přišli.
A pak samotný Dan. Simion moc nepřeháněl, když ho označoval za Macronova kandidáta. Nejenže ve Francii vystudoval, ale když se vrátil, tak v Bukurešti zakládá stejnojmennou analogii pařížské elitní École normale superieure, jeho životní partnerka pracuje jako manažerka v Renaultu. Je možné, že o kandidatuře se v prosinci rozhodl sám. Ale do jeho propočtu šancí mohla vstoupit i podpora Francie.
Simion se po počátečním váhání nakonec rozhodl, že volby soudně napadne. Poukazuje na zahraniční vměšování, Durov je připraven vypovídat, ale také na manipulace se sociálními sítěmi, volební seznamy obsahující údajně sta tisíce mrtvých duší a manipulace s hlasy v Moldavsku. Mezi zahraničními Rumuny vyhrával na plné čáře, pokud by bylo na diaspoře zvítězil by už v prvním kole se 60 % hlasů; zahraniční Rumuni asi nechtějí, aby doma zavládli západoevropské pořádky.
Ale v Moldavsku nejde o skutečnou diasporu. Půl milionu Moldavanů má i rumunské občanství, mohou tedy volit, což byl pro Simiona dvojí problém. V Moldavsku není pro své šovinistické výroky oblíbený, má dokonce zakázán vstup do země. Navíc si tam místní probruselská elita umí volby organizovat tak, aby dopadly podle jejích představ. Minulý rok to předvedli, když probruselská prezidentka Sanduová získala další mandát.
Simion chápe, že se svým protestem před rumunskými institucemi, které na základě smyšlenek eliminovaly Georgesca, nemá velké šance na úspěch. Nicméně během soudního řízení se mohou objevit důkazy, které osvětlí, co všechno se v Rumunsku v posledních několika měsících stalo. Rumunská demokracie je nejspíše nenávratně poškozena, ale pokud se dozvíme, proč a jak, budeme umět lépe čelit podobným scénářům jinde v Evropě.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!