Jiří Málek píše o tom, jaká jsou úskalí, možnosti a potenciál politické, taktické a strategické spolupráce mezi volební koalicí STAČILO! a SOCDEM.
Situace se na politickém bojišti mění každým dnem. Zdá se, že racionalita převažuje nad jistě kladnými emocemi volajícími po zachování „ideové čistoty“. Racionální je vidět dopředu a mít na paměti to, že je třeba zachovat hodnoty, o které se opírají politické subjekty. Avšak ne tak, že je pečlivě zabalíme a zakonzervujeme následně hluboko zakopeme, aby je bylo možno snad v budoucnosti, až bude lépe, vytáhnout.
Dojde ke spojení dvou obecně uznávaných levicových proudů v české společnosti? Toho radikálně marxistického či komunistického (může se to vlastně ještě bez následků napsat?) představovaného KSČM a druhého, který je chápán jako garant toho, co v Evropě známe jako welfare state, stát blahobytu tak, jak postupně vykrystalizoval koncem 20. století a hledá své cesty ve století tomto. Přitom staví na tradičním evropském sociál demokratismu, který má prvotní kořeny také v myšlenkách Marxe a Engelse, i když se to moc nepřipomíná.
Co k tomuto posunu vede? Racionální uvažování a dosavadní vývoj, který ukazuje, že je vše, co se předpokládalo, trochu jinak. Komunisté jako zakladatelé, tahouni, pokladna nově vytvořeného volebního subjektu STAČILO! poznali, že bez jednoho z klíčových a tradičních levicových subjektů české politiky jim jejich STAČILO! kulhá. Jedna noha je hypertrofovaná, ta spíše národovecká a možná i lehce šmajdající napravo a do konzervatismu konce 19.století, zatímco druhá je spíše atrofovaná – považovaná za tradičně levicovou a spíše internacionální v duchu hesla Proletáři všech zemí spojte se. Tato disproporce nepřinesla kýžené dodatečné hlasy, právě tak jako „nové“ tváře od dalších mini partnerů, ze kterých některé získaly jakousi aureolu na několika mítincích a intenzivním působením na sociálních sítích, ale dnes skutek (v procentech podpory) utekl. V nejlepším případě se zajišťuje udržení těsně nad klíčovými 5 % a evidentně žádný kontinuální růst přízně se již dlouho nerýsuje. U hnutí je jediný dominující subjekt, ostatní jsou spíše do počtu a jsou vděčni za pár předních míst na kandidátkách, a tato dominantní strana, zdá se, úplně rezignovala na svoji programatiku – na vizi, která ale v jiných státech Evropy je propagována úspěšnými (i vládnoucími) stranami. Nazvěme ji socialistickou koncepcí. V našich podmínkách jednoznačně převažuje akcent na „vlastenecká“ témata typu – český kapitalista je hodný kapitalista, který nám tady zachovává bohatství (i když dře zaměstnance více než nadnárodní podnik). Jsme „vlastenci“, nejsme ani levicoví ani pravicoví, jsme „naši“, proto nám nejde o světlé zítřky, ale o rovnátka pro děti, lepší zdravotnictví nebo o trochu vyšší důchody. To ale určitě může lépe zajistit ANO, pokud bude chtít nebo to bude politicky výhodné. Takže skupinu těch, kteří potřebují, aby jejich hlas a potřeby byly slyšet zachrání „češství“? Nezdá se, že by tomu další potřební voliči věřili, a proto jsou čísla taková, jaká jsou.
U SOCDEM vítězila teze – s komunisty ani náhodou. S dodatkem, vzpomeňte si na rok 1948 (je to 77 let!). Pro představu, kdybychom se promítli do posledního roku minulého století, tak bychom se odvolávali na situaci těsně před velkou hospodářskou krizí roku 1929 a z toho bychom odvozovali, jak je to špatné poučení pro rok 1999. Takže s „komunisty ne“, ale pak s kým? Jedině sami a toto rozhodnutí nic viditelného nepřineslo a v této situaci by snad jedině se mírně zvýšila šance na pravidelný státní příspěvek pro strany 3 %+. A také ani obdivné poklepávání po ramenou těmi, kdo koketování velmi vehementně odmítali a také ani žádné aktivní kroky ze strany kritiků spolupráce, aby došlo k nárůstu popularity SOCDEM. Cesta do voleb samostatně, s hlavou hrdě vztyčenou, vypadá impozantně, ale je to trochu drahá exhibice finančně i politicky. Shrnuto, zdá se, že se děj sice opakuje, doufejme ale, že rozhodnutí bude více vyargumentované. Jsou svatby z lásky anebo z rozumové kalkulace. Tady by šlo o to druhé. Ale i taková manželství nejsou odsouzena ke krachu. Jaké jsou další alternativy? Každý sám do voleb. U STAČILO! to bude znamenat enormní úsilí a každodenní boj o udržení se nad vodou (5 %) a jedině co to může přinést je spolupodílet se na „odstřelení“ současné vlády. Na nic jiného nebude a je ještě otázka, zda ta část voličů, která je dominantně „patriotická“, se na poslední chvíli nerozmyslí to raději hodit „jistotě“, v případě STAČILO!, asi hlavně SPD. A pokud si zhodnotíte veřejná vystoupení úřadujícího předsedy STAČILO!, pak tato alternativa tam již od něj zaznívá. Že tato „alternativa“ je primárně také antikomunistická (tedy proti dominantnímu prvku STAČILO!) a v ekonomice tvrdě prokapitalistická nevadí a není nijak odmítáno. Na druhou stranu se někteří potenciální kandidáti za STAČILO! Vyhýbají jako čert kříži jen se zmínit o socialistické společenské alternativě. Ta například ve Španělsku funguje docela dobře řadu let i s ministry z řad radikální levice. Několik případných poslanců za STAČILO! bude ve sněmovně jako kůl v plotě, protože vůbec není jasná vize, kterou toto hnutí reprezentuje. Volební slogany jsou jen nástroj pro volební den, ale velmi málo říká o tom, co, a hlavně jak to bude realizováno ve volebním období. A tomuto hnutí zoufale chybí odborníci i širší rozhled po Evropě. Ano, je tu Spolek Svatopluk, ale prosazuje skutečně levicový program? Volá po změně režimu, ale při zachování systému. Takové to – mírný pokrok v mezích zákona. Bude to stačit té části společnosti, která je umlčovaná? Kdo to vlastně je? Lidé práce, staří lidé dožívající v obavách, mladí bez perspektivy lepšího příští? A vidí ve využití volebního lístku STAČILO!, že je to ta správná možnost změny? Mají-li současné kroky mít dlouhodobější smysl, pak je třeba odpovědět na otázku, co bude den poté?
A tady by širší levicová platforma, která bude mít ve společnosti reálnou rezonanci, byla nutným předpokladem postupné realizace levicové koncepce. Není to nijak jednoduché, ale je možné. Zvláště, pokud by spolupráce byla založena na existujících přednostech jednotlivých partnerů. A SOCDEM má jako jednu z předností širší okruh lidí, kteří jsou levicoví, jsou odborně fundovaní a jsou ochotni vystupovat ve prospěch levice v ČR. O tom svědčí například řada akcí pořádaných Masarykovou demokratickou akademií, její bohatá publikační činnost. Další rezervoár je i v takových uskupeních jako je SOK, odborníci v akademické sféře i osobnosti např. podílející se na křesťansko-marxistickém dialogu. Někteří jsou i docela blízko marxismu, jako Radim Valenčík, ekonomové Jaroslavové Šulc a Ungerman. Vždyť i docentka Ilona Švihlíková se pro STAČILO! využívá trestuhodně málo. Nejde o to, ji „honit“ po hospodách, ale je třeba číst její odborné texty, čerpat z nich a transformovat je do politicky relevantních návrhů opírajících se o znalosti, ne o pocity. A využívají se podněty radikální levicí jako takovou, či Institutem české levice? Bohužel doba, kdy odborný aktiv KSČM byl zdrojem mnoha inspirativních levicových myšlenek, kdy jeho „hádání“ byla podnětným koloritem jednání teoretických aktivů KSČM nebo jeho odborné publikace se zdají být v hluboké minulosti. Podíváme-li se na dosud prezentované sociálně ekonomické koncepce, které by případní poslanci chtěli prosazovat, tak je to velmi odborně slabé. Možná by někteří z „hlasatelů“ STAČILO! měli absolvovat přinejmenším základní školení z ekonomie (o její marxistické větvi nemluvě). Nápady, třeba jak zabránit odtékání zisků do zahraničí jsou sice hezké, ale to vyžaduje výbornou znalost ekonomických mechanismů platných v EU a změna by vyžadovala daleko širší politickou i celkově společenskou podporu, kterou někdo musí dojednat doma i ve strukturách EU hlavně perfektně obsahově připravit, včetně průchodných legislativních změn. O „skvělých“ nápadech z oblasti zdanění nemluvě. A byl by to běh na dlouhou trať. To, že to někdo jen tak vypustí z úst (v hospodě) neznamená, že je vůbec schopen udělat něco víc, snad jen kromě velkohubých prohlášení. Potlesk na takové diskusi, či počty sledujících jen velmi málo říkají o korelaci s odevzdanými hlasy. A s čím se jde do diskusí ke globálním problémům? Koho má vlastně STAČILO! za odborníky na tuto oblast? Raději se neptat. A právě zde by příliv odborníků blízkých SOCDEM by mohl být přínosem. Někdy to vypadá, že STAČILO! směřuje jen na tu méně vzdělanou část populace, kterým stále omílá většinou jen floskule bez kvalitního vyargumentování (kdo nevěří, ať si zanalyzuje záznamy z různých besed a podcastů). Ale do parlamentu je potřeba 300 tisíc hlasů, a to jsou přemýšliví lidé!
Diskutovaná spolupráce KSČM a SOCDEM pod střechou STAČILO! by byla velmi obtížná a vyžadovala by řadu i bolestivých kompromisů. Ale jaká je alternativa? Čekání další roky na další volby? Je vůbec pravděpodobnost, že jedna nebo druhá strana se těchto voleb dožije v takové kondici, kdy bude schopna proniknout do zákonodárného sboru, nebo si tyto hlasy rozeberou nevoliči, SPD a nějaké nové (určitě skvělé) subjekty. Naopak, dojde-li ke spolupráci, jejím základem musí být možnost tvořivě uplatňovat přednosti každého subjektu, nesešněrovávat je, podporovat „názorové vyvažování“ a nechat voliče, aby si preferenčními hlasy definovali, koho chtějí mít v parlamentu. Některá uváděná jména kandidátů skutečně vyvolávají nervozitu, že by se mohli dostat do parlamentu. To snad by bylo lepší jim platit rentu, aby pak tam celou dobu mlčeli. A také by to chtělo posoudit, zda formální vedení hnutí STAČILO! skutečně a efektivně působí ve směru posilování levice, a ne pouze se za levicový vývěsní štít schovává, protože to teď přináší potenciální výhody, či křesla. A klidně by bylo možno dojít k závěru, že dosavadní personální vedení STAČILO! na úkoly nestačí. Přitom je řada levičáků, kteří splňují požadavek nestranickosti, kteří by se okamžitě mohli zapojit do odborného zázemí STAČILO!, ale to by pak vznikla relevantní konkurence různým kydům. Možná, že by bylo potřeba říci stačilo a udělat velmi rychle změny ke zlepšení situace. Přece není posláním STAČILO! jen „sestřelit“ vládu. Pokud by šlo jen o to, pak je daleko lepší doporučit voličům, aby volili ANO. To by výsledek byl jistý. Ale pokud jde i o to, co bude den poté (po volbách), pak právě využití všech levicově orientovaných občanů a je jedno, zda jsou blíže SOCDEM nebo marxistickým koncepcím nebo nějakým levicovým třetím cestám, prostřednictvím obrozeného STAČILO! by mohla být uskutečnitelná varianta. Zatím to vypadá, že si stávající realita uštve jedinou skutečnou osobnost a tvář voleb – Kateřinu Konečnou. A to by nebyl dobrý výsledek voleb.