Pavel Kalenda (Stačilo!) píše o hlavních programových bodech hnutí STAČILO!, které podle jeho mínění představují levicovou alternativu.
Můj příspěvek nemá býti širokým rozborem vztahů KSČM ke STAČILO!, levici a vůbec celému okolnímu světu. Jde mi jenom o upozornění na některé, podle mého mínění, základní aspekty levicové politiky v dnešním (zdánlivě) chaotickém světě. Píšu jej jako člen Institutu české levice (IČL), ale nikoli jako politolog, ale spíše odborník na nelineární procesy, jako jsou například zemětřesení, sluneční aktivita nebo klima s vědomím toho, že i sociální procesy mají i přes svou subjektivní stránku velice blízko k těmto přírodním nelineárním procesům. I zde přechází kvantita v kvalitu a zdánlivě malý impuls „pohybu motýlích křídel“ může mít nezměrný dopad v době, kdy se celý systém nachází v blízkosti kritického stavu. Příspěvek píšu také proto, abych jako jeden z kandidátů za STAČILO! do voleb 2025 ukázal na základní levicová témata těchto voleb. Proto budou v mém příspěvku zastoupeny oba dva pohledy – zvenčí jako odborníka, nestraníka, tak zevnitř jako levicového kandidáta.
Jaká je politická (a ekonomická) situace v ČR z širšího pohledu v roce 2025?
Česko již dávno není suverénním státem (přibližně od Lisabonské smlouvy z roku 2007) a její politický i ekonomický vývoj je rýsován a určován v nadnárodních strukturách, nejprve na evropské úrovni (jádro Evropské unie), která do jejichž řízení zasahují také další globální organizace. Z tohoto pohledu se ČR dostala do postavení kolonie (Švihlíková, 2015) a boj za levicové ideály (socialismus, přerozdělování nadhodnoty podle potřeb, internacionalismus) se již nevede na národní úrovni mezi pracujícími a kapitalisty, ale na té globální – tedy mezi vykořisťovanou ČR a vykořisťujícími nadnárodními strukturami. Důvodem je podle mého názoru, že v ČR je většina firem již v rukách nadnárodního kapitálu a jeho odliv v řádu minimálně 400 mld. Kč ročně (s šedou ekonomikou to bude téměř 1000 mld. Kč) je někde okolo 10 % celého HDP (8010 mld. v roce 2024), tedy na hraně prosté reprodukce ekonomiky celého státu.
Není tedy divu, že za takových podmínek nemůže ekonomika ČR vzkvétat. Také mzdy nemohou (a ani v dohledné době několika desetiletí nebudou) dosahovat ani poloviny mezd v ekonomickém jádru EU. V této chvíli proto nejde v boji za levicové ideály o boj za lepší a spravedlivější přerozdělování nadhodnoty v rámci ČR, ale o to, jak zabránit odlivu kapitálu (a jeho užití) do zemí jádra EU a hlavně USA (jako dominicia většiny nadnárodních struktur). Boj za levicové ideály se proto transformuje v boj za národní osvobození (samostatnost v ekonomickém i politickém rozhodování). Je to boj, obdobný tomu, který sváděl Nelson Mandela, Mahátma Ghándí nebo Vietcong).
Základními podmínkami politické a ekonomické samostatnosti (nikdy nelze absolutně dosáhnout žádné z nich) jsou lepší postavení v rámci Evropské unie (až do úplného vystoupení z ní) a zrušení NATO (nebo vystoupení z něj). Z tohoto důvodu považuju oba dva požadavky na referendum o vystoupení z EU a NATO, které navrhuje koalice STAČILO!, za požadavky bytostně levicové, a navíc ryze demokratické. Nesouhlasím s míněním Jiřího Dolejše, že se jedná o ryzí populismus.
V této souvislosti bych chtěl připomenout, že relativně nejlépe se žilo německým pracujícím okolo roku 1939 v Německu, kdy tam byla plná zaměstnanost, vysoké mzdy, dobrá zdravotní péče, ba dokonce byl stavěn megalomanský projekt „lidových a dělnických“ mořských lázní Prora na Rujáně. Toto vše bylo možné ale jen díky zbrojení na úvěr (od největších světových bank R & R) a následné otrocké práci totálně nasazených (již v roce 1941 cca 1,5 mil. mužů). V současnosti se EU k tomuto stavu rychle blíží, a i dnes se snaží zbrojit na úvěr (proti komu asi?). Z tohoto pohledu byly výsledky jednání STAČILO! se SOCDEM zákonité a rozpory ohledně těchto dvou bodů se objevují i v souvislosti s obnoveným jednáním obou partnerů v současnosti. STAČILO! trvalo a trvá na principiálních požadavcích na referenda, zatímco SOCDEM by se spokojila i s drobnou otrockou prací pro EU (Říši) za méně diskriminačních podmínek, než jsou dnes a boj za zdroje surovin na východě prostřednictvím NATO. Naopak STAČILO! deklarovalo základní levicové požadavky:
1) Právo na život, které má spojitost s pandemii nemoci Covid-19. V hnutí STAČILO! jsou dnes základem lidé, kteří vyjadřovali odpor k totalitním praktikám WHO a EU, k lockdownům a neověřeným vakcínám (které jsou de facto „jen“ genovou terapií) – Petra Rédová, Alena Dernerová, Jana Turoňová a další.
2) Svoboda – svoboda slova, ekonomická a politická svoboda – jsou základní atributy svobodného jednání svobodných lidí (tedy základní levicový atribut). V EU nejsme (a nikdy nebudeme) ekonomicky svobodní. Dokonce i v RVHP jsme měli, jak se domnívám, jako ČSSR daleko větší práva a slovo mluvit do dalšího vývoje, než máme nyní v EU. V rámci EU musíme přebírat i takové nesmysly, které primárně ničí naši ekonomiku i ekonomiky celé EU, jako je např. Green Deal. Tento politický projekt pod rouškou zelené transformace slouží pouze k deindustrializaci, která dopadá na členské země nerovnoměrně a zejména se týká východních (nových) zemí EU. V současnosti je již poměrně jasné, že devastuje průmysl nejen na východě EU, ale například ve Švédsku (krachy firem) nebo ve Španělsku (blackout) a dalších zemích jádra, včetně Německa.
Svoboda slova na úrovni jednotlivce i celé společnosti je základním předpokladem demokratického vývoje společnosti. Svoboda slova je na úrovni EU dnes oklešťována (volby v Rakousku, Rumunsku, Francii, nátlak na AfD v Německu, na SPD v ČR), jak na úrovni jednotlivce v ČR (Martina Bednářová a výuka ke kritickému myšlení, nebo vědeckého poznání (Josef Skála, Juraj Václavík a Vladimír Kapal a vědecká diskuze nad novými poznatky z Katyně). V tomto případě opět STAČILO! zaujalo principiální stanovisko a nominovalo protagonisty svobody slova mezi kandidáty (Sterzik, Bednářová, Bobošíková, Turoňová, Dostál v EP). Za sebe se pouze podivuji nad tím, že mezi kandidáty STAČILO! není i Josef Skála, bytostný levicový demokrat a polyhistor.
3) Mír – je základním předpokladem pro jakýkoli pozitivní vývoj společnosti, tedy pokud „náhodou“ nemá být cílem případné války zisk levných surovinových zdrojů na východě. V tomto ohledu požadavek SOCDEM (i jiných stran) na setrvání v NATO nepředstavuje levicový program, ale spíše program imperiální expanze.
Další body Programu STAČILO! v porovnání s prvními třemi zásadními body 1–3 už sice nejsou tak úderné, ale směřují k tomu, aby základní páteřní infrastruktura, výuka ve školách a zdravotnictví byly vždy pod kontrolou celé společnosti a ne jen pod diktátem EU a kontrolou nadnárodních korporací. Bez míru, svobody a tvůrčí práce nebudeme nikdy schopni dojít k sociálně spravedlivější společnosti. A pokud budou naše děti vychovávány v duchu údajné „liberální demokracie“, tak si budeme muset již v blízké budoucnosti opět zopakovat dějinné události podobně jako za Napoleona Bonaparta.