Jazzová hudba podle výběru Jana Schneidera vás osloví dnes naposledy i o posváteční neděli. Dnešním dílem se s vámi jeho unikátní seriál o jazzové hudbě loučí.
Kapelník a klarinetista Benny Goodman svým sólem začíná skladbu I’ve Found A New Baby (autoři Jack Palmer a Spencer Williams),pak pokračuje kytarista Charlie Christian, pianista Count Basie, trumpetista Cootie Williams, tenorsaxofonista George Auld, pod tím vším nádherně šlape basa Artie Bernsteina a na závěr do toho krásně zarumpluje otec všech moderních jazzových bubeníků Papa Jo Jones.
Naprostá bubenická klasika: skladba Ed Blackwella Togo ve studiovém provedení skupinou Old And New Dreams (Don Cherry tp, Dewey Redman ts, Charlie Haden b). Ed Blackwell byl génius, který našel naprosto unikátní způsob vyjádření. Znělost jeho bubnů je mystická, jeho sóla svou jednoduchostí připomínají dětská říkadla, provedení průzračné, dojem nesmazatelně trvalý.
Takže po sedmi letech jazzových okének vám nyní je jasné, co to znamená, když uslyšíte
tadýtá tadýtá tadýtá
takatetytú takatetytú takatetytú
tadýtá tadýtá tadýtá
takatetytú takatetytú . . . . !
To nejlepší úplně na závěr našeho seriálu. Dostali jsme se na samotný vrchol freejazzu. Posluchači se jistě poslechem mnoha výbojně avantgardních jazzových kousků dostatečně otužili, abych jim mohl předložit – podle mého mínění – pravý klenot. Kapela se jmenuje Mumps, ale nejsou to zarděnky, protože správně to je MuMPS, tedy Albert Mangelsdorff und Stu Martin, Barre Phillips, John Surman (trombón, bicí, kontrabas, barytonsaxofon). V roce 1977 nahráli album „A Matter of Taste“, na níž jsou kolektivní improvizace. Poslední z nich, But the Accordion Stays, svědčí o výrazném vlivu nejexpresivnějšího bubeníka, kterého jsem kdy slyšel, Stu Martina. To on, velmistr čínských činelů, mi odhalil tajemství jejich zvuků. Skladba začíná jemnou bubenickou etudou, v podstatě oslavou křehké expresivity čínských činelů. Klíčový moment nastává v té pauze po dvojím odehrání tématu: po tom tichu se rozjede něco šíleného – alespoň na první poslech. Pak však znalý posluchač zjistí, že jde o velmi sofistikovaně komponovanou dramatickou improvizaci, s jejímž poslechem se s vámi loučím, protože už nic lepšího asi nemám. Nejvybranější lahůdka pro nejfajnovější freejazzová ušíčka!