Politolog Petr Drulák dnes píše o tom, proč letošní fórum v Davosu připomínalo bál zombií z minulého století…
Když se před padesáti lety ve švýcarském Davosu začali scházet lídři politického Západu, globalizace se rozjížděla a ti co byli u toho, byli i tam. Po roce 1989 se švýcarské středisko stalo symbolem fukuyamovské šťastné globalizace a cesty k věčnému míru pod americkou taktovkou. Kdo chtěl ve světě něco znamenat, musel být v Davosu.
A dnes? Bál zombií z minulých století. Zklamaní američtí vazalové nejsou schopni mentálně přijmout konec světa, který USA v druhé polovině minulého století stvořily. Lidé jako kanadský premiér Carney či francouzský prezident Macron přísahají na OSN, EU, NATO, WTO, IMF, WB, WHO, G7, COP a další podivné shluky písmenek, které přestávají svět zajímat. Samotní Američané vědí, že svět minulého století skončil. Ale vrhají se do století předminulého. Trump svým otevřeným neideologickým imperialismem nenavazuje na polické ikony dvacátého století, Franklina Delano Roosevelta či Ronalda Reagana, ale jako by z oka vypadl imperialistickým prezidentům z přelomu století, Theodoru Rooseveltovi či jeho předchůdci McKinleymu.
Trump je v Davosu cizím a nevítaným elementem, neskrývá hlubokou nechuť vůči globalizaci a multilateralismu tedy základním pilířům davoského politického vyznání. Jeho projev připomínal volné pásmo nesourodých myšlenek, které spojovalo pouze jeho skálopevné přesvědčení o vlastní genialitě a amerických pohledávkách k nevděčnému zbytku světa. Ale když Evropany káral za jejich sebevražednou migrační a energetickou politiku, prokazoval více zdravého rozumu, než jsme zvyklí od evropských představitelů. Rovněž se vyhýbal agresivní rétorice, pro jednou se držel Rooseveltovy zásady mluvit jemně, ale s palicí v ruce. Přítomné ujistil, že Grónsko patří k Americe, ale dostane ho bez násilí.
Agresivní tón by se nehodil k prezentaci jeho Rady míru. OSN ji původně schválila jako hlavní orgán politického dohledu nad Gazou, ale Trump jí nyní dává mnohem širší mandát dohledu nad světem; proto se spekuluje, zda jí nestaví jako alternativu k samotné OSN. Vyhovuje mu, že je jejím doživotním předsedou výboru a rozhoduje o jejím obsazení; trvalé členství je za miliardu dolarů do fondu spravovaného trumpovci. V jejím vedení už sedí několik miliardářů a nejloajálnější vazalové už vyplňují přihlášky; mezi jinými Argentina, Salvador, Emiráty, Saúdská Arábie, Maďarsko či Turecko.
Brutální tvář současného amerického imperialismu odhalil Scott Bessent, Trumpův ministr financí, finanční spekulant, který kdysi se Sorosem připravil výnosný pád britské libry. V Davosu se pochlubil, že politika jeho úřadu stojí za ekonomickými problémy a zoufalstvím, které v prosinci vyhnalo do ulic Íránce. Roznětkou demonstrací tedy nebyla korupce a nekompetentnost vlády, jak si mnozí z protestujících mysleli, ani snaha svrhnout režim, jak tvrdila západní média, nýbrž americká ekonomická agrese.
Když se Bessent holedbal, jak íránskou ekonomiku srazil na kolena bez jediného výstřelu a jak se vše v Íránu vyvíjí dobrým směrem, opomněl, že i ekonomická agrese zabíjí; k nejzranitelnějším se nedostanou nezbytné potraviny, léky a péče. A také to, že po jeho záškodnictví přišli skuteční zabijáci, řízení z Izraele a USA, kteří strhli původně pokojné demonstrace do násilí s tisíci mrtvých. Ale z amerického hlediska jde o nepochybně o dobrý směr.
Americký realismus je pouze zdánlivý. Navzdory tomu, co vykládá Trump, svět nepovažuje USA za maják, k němuž by vzhlížel a kde by se chtěl učit. Pokud se Trump domnívá, že svět něco Americe dluží, tak ostatní naopak soudí, že USA si žijí nad poměry, neboť ostatní vykořisťují dolarem a vojenskou silou. Íránský režim nemusí mít ve světě mnoho příznivců, ale s každou nevyprovokovanou agresí USA a Izraele jich dost získává. Zatímco zmínění prezidentští imperialisté odstartovali americký globální vzestup, Trump doprovází svoji zemi na sestupu. Má pravdu, že OSN nefunguje, ale parta spřátelených miliardářů a lokajských států v jeho Mírové radě ji nenahradí.
Trapná role připadla Evropě. Nedobrovolně leč po zásluze ji sehrál Macron, z něhož si Trump udělal svého oblíbeného otloukánka. Vysmál se mu, když publikoval jeho podlézavou SMSku. Macron mu v ní slibuje podporu v Sýrii a Íránu, žádá, ať Evropu netrápí s Grónskem a láká ho do Paříže na setkání G7. Trapnost spočívá v tom, že Macron nepochopil, že Trumpovi je úplně jedno, co Francie udělá či neudělá v Sýrii a Íránu, neboť tam nemá žádný vliv, nestojí o G7, jejímiž lídry pohrdá a nenechá si mluvit do Grónska. O arktickém ostrově se prý dohodnul s Generálním tajemníkem NATO Ruttem, kterého v podlézavosti k Trumpovi zatím nikdo z Evropanů nepředčil.
Hlasem vazalské opozice promluvil kanadský premiér Mark Carney. Tento technokrat, který před nástupem do funkce premiéra nevykonával žádnou volenou funkci, zosobňuje zájmy anglosaského finančního impéria. Působil mezi jeho nejvyššími správci. Ostruhy získal u americké investiční banky Goldman Sachs, pak se ujal vedení kanadské centrální banky a následně se stává guvernérem Bank of England, poprvé v historii se v jejím čele objevil občan jiné země. V Davosu se cítí stejně doma jako v Londýně či Ottawě.
V projevu se odvolal na Václava Havla, oblíbený citační zdroj lidí jako Carney; anglosaské impérium Havla vytvořilo jako svoji „morální autoritu“ a on mu věrně sloužil. Kanaďan připomněl obraz zelináře z eseje Moc bezmocných, který dává do výlohy plakátek „Proletáři všech zemí, spojte se!“, aniž by jeho poselství věřil. Carney odvážně upozornil, že co Havel popsal jako princip udržování totalitní moci lze částečně vztáhnout i na Davos a politický Západ vůbec. I zde se opakují fráze o mezinárodním právu či řádu založeném na pravidlech, kterým nikdo nevěří a které pouze slouží jako užitečné fikce. V určitém okamžiku se anglosaský bankéř téměř proměnil na Che Guevaru, když přidal čtvrt decibelu a vyzval: „Je čas strhnout ty plakátky!“
Co na jeho správné analýze západního pokrytectví nesedí? Především to, že plakátek strhnul Trump. Nebýt jeho narcistického imperialismu, takoví Carneyové by spokojeně pokračovali. Na rozdíl od zbytku světa z vyvěšených lží profitovali, dnes se snaží udržet alespoň ty, které Trump nestrhl. Carney se stále hlásí ke kanadské „hodnotové“ politice, jen jí chce udělat o něco pragmatičtější. Budou tedy mluvit méně o lidských právech a feminismu, ale kšeftovat budou stejně. Carney také vyzývá k jakési globální alianci středně velkých mocností, která bude společně čelit zvůli velmocí. Že by se jakási G6, tedy G7 bez USA, spojila s menšími zeměmi BRICS proti USA, Rusku, Číně a Indii?
Pokud Kanaďan propadl takovému geopolitickému deliriu, s publikem se nepodělil. Ale možná i kdyby něco podobného zaznělo, mezi Davosany by se to mohlo setkat i s porozuměním. I když žijí v realitě včerejška, tuší, že už neplatí, jejich mysl dlouhodobě otupovaná sebeklamem je nejspíše schopna přijmout cokoliv.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!