Rozšíření jaderné ochrany by ale znamenalo obrovské finanční náklady.
Evropské vlády začínají po třiceti letech znovu vážně uvažovat o vlastní jaderné odstrašovací strategii, protože důvěra v americkou bezpečnostní garanci se po nedávných zkušenostech výrazně otřásla.
Impulzem byl krátký, ale šokující výpadek amerického sdílení zpravodajství s Ukrajinou v roce 2025, který evropským státům ukázal, jak zranitelné jsou, pokud se Washington rozhodne stáhnout. Evropané se snaží udržet USA v NATO, zároveň ale horečně posilují své armády a hledají „plán B“.
V centru pozornosti je Francie, jediná země EU s vlastním jaderným arzenálem. Prezident Emmanuel Macron se podle zdrojů chystá nabídnout rozšíření francouzského jaderného deštníku i dalším evropským státům. Paříž a Londýn už také zkoumají, jak lépe koordinovat své síly, přestože jejich kapacity jsou nesrovnatelně menší než americké. Rozšíření jaderné ochrany by však znamenalo obrovské finanční náklady, politické riziko a v některých případech i porušení mezinárodních smluv.
Diskuse probíhají převážně neveřejně mezi státy, které se cítí nejvíce ohrožené Ruskem a zároveň hostí americké vojenské základny. Zvažují se různé scénáře – od rozmístění francouzských jaderných letounů v Polsku až po větší zapojení evropských zemí do francouzských jaderných cvičení. Odborníci ale upozorňují, že skutečný „panevropský“ jaderný arzenál je nereálný: příliš drahý, příliš politicky citlivý a příliš pomalý na vybudování.
Zároveň panují pochybnosti, zda by Francie či Velká Británie byly ochotné riskovat vlastní zničení kvůli obraně jiného evropského státu. Vnitropolitické nálady tomu nenahrávají – například francouzská pravice ostře odmítá sdílení jaderného deštníku.
NATO se snaží uklidňovat situaci a opakuje, že americká jaderná ochrana trvá. Washington sice tlačí na Evropu, aby převzala větší odpovědnost za svou konvenční obranu, ale o jaderném deštníku veřejně nemluví. Britský arzenál je navíc technicky úzce propojen s USA, což omezuje jeho nezávislé využití.
Evropské státy se připravují na možnost, že americká ochrana nebude samozřejmostí, ale zároveň si uvědomují, že vytvořit vlastní plnohodnotnou jadernou sílu je téměř nemožné. Evropané tak hledají kompromis mezi ambicí větší autonomie a tvrdou realitou finančních, politických i technologických omezení.