Třetí republika III (12. část)

Jiří Malínský Komentáře

Aktuální seriál historika Jiřího Malínského se zabývá vývojem v poválečném Československu  v době tzv. třetí republiky.

Vření ve vládě

27. ledna podala na tajném zasedání vlády Československá strana národně socialistická návrh na vytvoření vyšetřovací meziministerské komise, která by se obírala nedostatky v činnosti Sboru národní bezpečnosti (jednalo se o krčmaňský případ a mosteckou špionážní aféru). KSČ na národně socialistický podnět reagovala odmítavě a vyzvala ministra spravedlnosti dr. Prokopa Drtinu, aby doložil konkrétní případy porušování zákona důstojníky Státní bezpečnosti. Vzniklý konflikt pokračoval i na jednání Národní fronty 5. února. Konstatace Huberta Ripky, že mnoho sporů je řešitelných odstraněním dosavadních praktik Státní bezpečnosti, vyvolala Laušmanův opakovaný požadavek dr. Prokopu Drtinovi, aby podal návrh na řešení této situace. Dr. Drtina také opakovaně navrhl vytvoření meziministerské vyšetřovací komise k prošetření stížností podaných na činnost Státní bezpečnosti.

V případě mostecké věci dr. Prokop Drtina zevrubně informoval vládu o použitých protiprávních praktikách i způsobech, jakými si získávala Státní bezpečnost SNB kompromitující doznání. Komunisté se snažili tuto věc bagatelizovat jako vnitrorezortní záležitost a zabránit tak hlasování. Dr. Drtina však na něm trval a svůj návrh na ustavení vyšetřovací komise prosadil, získav většinových 12 hlasů. I tento projev boje proti rudému gestapismu však také skončil ve ztracenu: pro komunisty, které dostal do defenzívního postavení, přestal být pro opakovaná zpravodajská selhání připravovaný politický proces potřebný; stal se pro ně naopak nežádoucím. Zcela se tyto záležitosti a jejich východiska změnily po únorových událostech.

31. ledna se celozávodní schůze zaměstnanců pražského závodu Orion jednomyslně usnesla požádat vládu o zrušení restitučního výnosu Nejvyššího správního soudu rušícího v souladu se zákonem o znárodnění dosavadní vlastnickou formu podniku, který měl být vrácen předválečným majitelům.

Během ledna sílily i v odborové oblasti spory mezi demokratickými stranami a komunisty. Ve veřejném životě vyvolal velkou odezvu judikát (rozsudek) Nejvyššího správního soudu o vrácení čokoládovny Orion v souladu se zákonem původním majitelům po předcházející národní správě. Odborový svaz zaměstnanců v průmyslu potravin a poživatin i osazenstvo čokoládovny opakovaně požádalo vládu v rozporu s ústavou o zrušení tohoto pravomocného judikátu. Obdobně srovnatelné potíže brzdily i schválení nové ústavy: odlišné názory na místo a váhu odborů (nebyla to jediná odlišnost v názorech parlamentních stran) ve společnosti nebylo možné překlenout pro jejich nesmiřitelnost.

Komunistická tvrdošíjnost

Uložená komunistická zadání plnili kryptokomunisté v ČSSD i po dobudování infrastruktury kryptokomunistického bloku buď jen s největšími obtížemi, nebo vůbec; špatně dopadla i jejich celostátní konference (sešli se na ní zástupci pouze 7 ze 20 krajů). Mezi další „úkoly“, zadávané komunisty, patřilo např. získávání důvěrných informací ze setkání Bohumila Laušmana s dr. Petrem Zenklem. Mimoto byla od podzimu 1947 dále stupňována aktivita Státní bezpečnosti.

V souvislosti s krčmaňským případem rezignoval na svůj mandát již zmíněný komunistický poslanec spisovatel Jiří Sosnar (literárním pseudonymem Jura Sosnar, uváděným i v dalších variantách tohoto pseudonymu), aby byl k dispozici pro šetření orgánům justice.

Ve Švýcarsku se setkali rozhlasový redaktor československého vysílání BBC Josef Kosina (1905–1977) a generální tajemník ČSSD Blažej Vilím. Na Kosinovo naléhání, aby do zahraničí „ulil“ co nejvíce stranických peněz i za cenu zpronevěry, měl Blažej podle Kosinovy vzpomínky odpovídat, že to s těmi komunistickými blby zaválí tak, že se celý svět bude divit.

Během ledna a února pokračovalo organizační dobudovávání infrastruktury kryptokomunistického křídla. Pohnutky k těmto aktivitám byly různorodé. Někteří se vyslovovali pro úzkou spolupráci mezi ČSSD a KSČ, aniž by počítali se splynutím obou politických stran; druzí vstupovali do této struktury ze zištných důvodů předvídajíce buď komunistické volební vítězství, nebo jiný způsob převzetí moci touto rodící se státostranou. Panovaly i poměrně silné vzájemné ideové rozdíly: kryptokomunisté (fierlingerovci, „levice“) vymezovali a obsahově odlišně vnímali pojem a definici demokratického socialismu, zatímco pro většinovou ČSSD byli komunistickou frakcí. Historik Karel Kaplan postihl tuto vývojově sílící disparitu následujícími slovy: „Postavení ,levých‘ v Sociální demokracii i v politickém životě země s jejich organizováním i organizační a materiální závislostí na KSČ bylo v příkrém protikladu k úloze nezávislého hnutí nebo autonomního směru uvnitř Sociální demokracie. ,Levice‘ byla beze zbytku komunisty organizována, vedena, financována a manipulována (zvýraznil JM). ,Levice‘ pracovala podle směrnic KSČ, pod její kontrolou a prováděla tak její politiku uvnitř Sociální demokracie. Nejenže proto nebyla v žádném případě klasickou ,levou opozicí‘, nýbrž naopak komunistickou frakcí v Sociální demokracii.“

V souvislosti s „obrozeným“ fierlingerovstvím Klubu socialistické demokracie Bohumil Laušman rázně uvedl, že celá věc bude likvidována na nejbližším představenstvu strany. Upozornil také, že všichni členové představenstva podepsali prohlášení loyality vůči ČSSD a jeho případné přestoupení že okamžitě znamená automatický odchod ze strany. In margine Klubu nedvojsmyslně poznamenal: „Nemusíme se bát ani nejradikálnějšího řezu. Strana to vydrží. Je zjištěno, že i korporace dávají peníze (na časopis Směr – JM) ze strachu. Chtějí býti kryty, kdyby se to u nás obrátilo. Kdyby vyhrála demokracie, tito lidé ukáží pravici s rozžatou svíčkou, a kdyby vyhráli komunisté, dokazovali by, že i oni se zasloužili, že si zapálili svíci druhou.“

Socialistické kontakty

1. února se v Masarykově služebním bytě v Černínském paláci sešli Julius Firt, Jan Masaryk, dr. Prokop Drtina a dr. Petr Zenkl. Hlavním účelem schůzky bylo zjistit, zda Masaryk přijme nabídku ČSSD, aby se stal jejím leadrem v blížících se druhých poválečných parlamentních volbách. Zvažovalo se i možné následnictví pro případ očekávatelné Benešovy smrti; zástupci ČSNS nevyloučili svou podporu Masarykovy případné kandidatury. K dohodě o koordinaci dalších kroků, o niž ČSNS usilovala, však už nedošlo.

2. února se v Praze konala schůze předsedů organizací KSČ velkých závodů svolaná pražským krajským výborem KSČ na podporu požadavků pracujících závodu Orion. Schůze navrhla založit hnutí za okamžité rozšíření zákonem vymezeného rámce znárodnění. Komunistická revoluce (pučismus) nabírala na síle.

3. února uvedl předseda strany Bohumil Laušman na poradě krajských tajemníků v souvislosti s rychle se blížícími parlamentními volbami: „Volby ovlivní vývoj demokracie v celé Evropě. Z hodiny na hodinu budou stoupat cizí vlivy nejen z Východu, ale i ze Západu. Jde o likvidaci sociální demokracie. S osudem sociální demokracie je vždy spojen osud všech ostatních politických stran. I Hitler vedl svůj boj zejména proti sociální demokracii, která je vždy nejnebezpečnějším elementem.“

Předseda strany Bohumil Laušman oficiálně důrazně popřel výrok bulharského komunistického předsedy vlády Georgi Dimitrova, podle nějž bylo i v Československu na pořadu dne sloučení ČSSD a KSČ. Jak uvedlo Právo lidu, stalo se tak během jeho veřejného projevu v Kostelci nad Labem, kde v této souvislosti výslovně zdůraznil: „Jsem povinen prohlásit, že sdělení pana bulharského ministerského předsedy neodpovídá pravdě.“ Strana, dodal, „na žádná slučování s komunisty či s kteroukoli jinou politickou stranou nepomýšlí a všechny pověsti tohoto druhu znovu důrazně odmítá.“ V obdobném duchu vystoupil o několik dní později také náměstek předsedy vlády František Tymeš.

6. února teoretická revue ČSSD Cíl varovala před relativizováním rozdílů jsoucích mezi ČSSD a KSČ. Článek připomněl významné akce strany vedené během let 1946–1947 na obranu práv parlamentu i za svobodu tisku a shromažďování a burcovala: „bez svobody není pokroku, a to ani pokroku socialistického a že bez obecných práv občanských není také práv dělnických!“

Předchozí díly: 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.