Aktuální seriál historika Jiřího Malínského se zabývá vývojem v poválečném Československu v době tzv. třetí republiky.
Komunisty „vyrobené“ kauzy II
28. listopadu se zabývalo jednání politbyra KSČ opakovaně výsledky brněnského 21. sjezdu ČSSD; cítilo je jako svůj vážný neúspěch. Obavy, které byly vyjádřeny na jednání politbyra, se týkaly oslabení moci KSČ citelným omezením jejího dosavadního vlivu na činnost Československé sociální demokracie; zvláště je však znepokojilo usnesení vedení o získání 150 000 nových členů nejstarší československé politické strany jako součásti oslav blízkého 70. výročí jejího založení. Hlavní příčinu tohoto stavu spatřovali v politických chybách kryptokomunistického křídla a Fierlingerovi přímo vytýkali nedostatek politické odvahy. Z toho plynuly i nové úkoly (!) pro sociálně demokratické kryptokomunisty: měli získat většinu místních politických a závodních organizací ČSSD na svou stranu a dosáhnout svolání jejího revidujícího mimořádného sjezdu; současně měli všemožně brzdit spolupráci sociálních demokratů s ostatními demokratickými stranami Národní fronty. Pro případ, že by došlo k zásadnímu vnitropolitickému zvratu, měli rozbít a oslabit Lidový dům a přejít do Prašné brány.
Hlavní kritika byla současně snášena na hlavu Václava Majera jako profilující osobnosti autentického socialistického benešovského křídla (v komunistickém pojetí „pravých“); současně byly vznášeny obavy, že Majer ve spojení s generálním tajemníkem Blažejem Vilímem může ovládnout aparát nejen stranického ústředního sekretariátu (sídlil tehdy v ulici Na Příkopě), ale i Lidový dům (sídlo zájmových složek ČSSD). Tato taktika do značné míry odrážela okamžitou zaskočenou komunistickou bezradnost z překvapivého vývoje jednání 21. sjezdu.
Mezičas
Z referátů Klementa Gottwalda a Rudolfa Slánského vyplynulo, že Komunistická strana Československa je na své kandidátní listiny připravena přijmout i „pokrokové osobnosti z jiných politických stran“ (neúspěchem skončila snaha získat takto sociálního demokrata a někdejšího člena KSČ generála justiční služby dr. Bohumila Ečera /1893–1954/). Rodila se zárodečně – jaksi mimochodem – budoucí jednotná kandidátní listina poúnorové „obrozené“ Národní fronty převodních pák (tzv. společenských organizací); naposledy byla použita r. 1986.
Na podzim byl v Paříži založen mezinárodní orgán exilových demokratických socialistů ze sovětizované části Evropy BIS (Bureau Internationale Socialiste, Mezinárodní socialistické byro), které bylo přímým předchůdcem SUCEE (Socialist Union of Central and Eastern Europe, Socialistické unie střední a východní Evropy). Ve dnech 29. listopadu–2. prosince byl na konferenci v Antverpách založen také COMISCO (Committee of the International Socialist Conference, Výbor mezinárodní socialistické konference). Mezi přítomnými delegáty se projevil trojí proud: prvý byl pro jeho založení, druhý (Italové, Poláci) se naopak se vyslovoval pro spolupráci s komunisty, třetí (Holanďané, Maďaři) se zdržel hlasování. ČSSD vznik Výboru mezinárodní socialistické konference, byť po těžkých interních diskusích, jako jediná socialistická strana sovětizující se části Evropy ústy svého zahraničního tajemníka dr. Viléma Bernarda podpořila. Dostala se tak poprvé do otevřeného střetu se středovýchodoevropskými komunizovanými socialistickými stranami. COMISCO se dějinně stalo východiskem nejen obnovy Socialistické internacionály, ale také postupného vývojového vyzrávání budoucí Evropské strany sociálně demokratické (PSE).
Předseda Rady ministrů sovětského Ruska Josif Vissarionovič Stalin-Džugašvili poslal předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi telegram oznamující zvýšení dodávek obilí Československu z původních 400 000 na 600 000 tun.
Podle listopadového sociologického průzkumu Československého ústavu pro výzkum veřejného mínění o voličských preferencích na podzim 1947 nejvyššími čísly vládl Edvard Beneš (82 %), za ním se o 19 % a druhé místo dělili Klement Gottwald, Jan Masaryk a Jan Šrámek.
2. prosince doplnila vláda na základě návrhu KSČ směrnice o stíhání černého obchodu z února 1947; umožnilo to provádění prohlídek v některých velkostatcích. 3. prosince byl v rámci ústředního sekretariátu KSČ vytvořen „odbor národní fronty“, který měl koordinovat kryptokomunistické buňky ve všech demokratických stranách. Současně bylo domluveno ustavení Klubu socialistické demokracie a vydávání jeho časopisu Směr. Jeho posláním bylo prostředkování komunistického poručníkování sociálně demokratických kryptokomunistů (fierlingerovců, tzv. levice). Šéfredaktorem časopisu se stal Jiří Lederer (1922–1983, pozdější protagonista Pražského jara a Charty 77), předsedou klubu literární historik dr. Julius Dolanský-Heidenreich (1903–1975). Novým členem vlády – ministrem vnitřního obchodu – se stal jeden z aktérů krabičkového atentátu olomoucký poslanec dr. Alexej Čepička (1910–1990), zeť předsedy KSČ Klementa Gottwalda.
9. prosince 1947 přijala Národní bezpečnostní rada USA (National Security Council) memorandum Koordinace opatření k informacím ze zahraničí, jež se snažilo odpovídat na intenzívní ruskou protiamerickou propagandu. Memorandum se stalo prvním krokem cesty, která vedla ke vzniku rozhlasových stanicí typu Rádia Svobodná Evropa (RFE) nebo Rádio Svoboda (RL).
10. prosince v souvislosti s hodnocením „slovenského spiknutí“ uvedl na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Slovenska František Zupka, předseda Slovenské odborové rady a člen vedení této strany, při hodnocení „předúnora“: „Súdruh Široký uviedol, že při rekonštrukcii sboru povereníkov náš výpočet zlyhal. Mysleli sme, že keď vyletí Ursíny z vlády, zavreme ďalších činiteľov, otrasie to základmi Demokratickej strany a budeme mať možnosť tých čestných demokratov oddeliť od štátoneverných príslušníkov republiky. Ja neviem, my sme takí špatný politikovia, počtári, že náš výpočet zlyhal? Myslím, že chyba je tam dole. Pokiaľ zdola nevyvoláme tlak na vedenie DS, tak oni zostanú pohromadě. To je jediná záchrana ich pozícií proti tlaku pokrokových síl. Keď si postavíme otázku, že koľko sme mali porád s dobrými funkcionármi alebo diskúzií s dobrými členmi DS, tažko bysme mohli dať odpoveď uspokojivú. Nevplývame na členov Demokratickej strany …“ Slovenští komunisté současně příliš netajili svou nespokojenost s Gottwaldovým prostředkováním v jejich boji o moc na Slovensku.
Během druhé prosincové dekády probíhalo „ostré“ sledování majora Jaroslava Prossera, zemského velitele Státní bezpečnosti v Čechách, jehož smyslem bylo prokázat spolupráci tohoto významného člena ČSSD se západními zpravodajskými službami; následně mělo dojít k jeho odvolání z funkce a jejímu obsazení spolehlivým členem KSČ. Nevedlo však k žádným žádoucím zjištěním, a proto bylo od něj upuštěno. Prosserův případ byl součástí komunistického tažení, které si kladlo za cíl úplné ovládnutí bezpečnostních složek (SNB) třetí Československé republiky.
Předchozí díly: