Cesta do Uzbekistánu může být pro evropského návštěvníka překvapivým zážitkem. My jsme ho navštívili v únoru 2026.
Středoasijská země ležící na historické trase Hedvábné stezky spojuje bohaté kulturní dědictví s pomalu se měnící současností. Pro mnoho cestovatelů je Uzbekistán místem, kde se setkává historie, tradiční islámská kultura a zároveň snaha o modernizaci a ekonomický rozvoj. Jednou z věcí, která návštěvníka zaujme téměř okamžitě, je atmosféra ve městech.
V hlavním městě Taškent působí ulice překvapivě upraveně a čistě. Lidé pravidelně zametají chodníky, myjí výlohy, leští krásný mramor metra a pečují o veřejnou zeleň, město působí organizovaně a klidně. K symbolům Taškentu patří právě jeho metro – zřejmě nejkrásnější v postsovětském prostoru. Stanice metra zdobí mramor, mozaiky i velké lustry a každá z nich má vlastní architektonický styl.
Během naší návštěvy země bylo v zemi právě období Ramadánu, což dává cestovateli možnost nahlédnout do místní kultury ještě o něco hlouběji. Uzbekistán je převážně muslimská země, náboženský život zde však působí poměrně umírněně a klidně. Na ulicích sem a tam najdete i obchod s alkoholem, v metru však opilého bezdomovce nepotkáte. V každodenním životě se tradice prolínají s moderním způsobem života a atmosféra je klidná a přátelská.
Země s bohatou historií
Za historickým rozkvětem Uzbekistánu stál mimo jiné slavný dobyvatel Timur, v Evropě známý také jako Tamerlán. Právě za jeho vlády ve 14. století se Samarkand stal jedním z nejvýznamnějších kulturních a obchodních center tehdejšího světa. Velkou část kouzla Uzbekistánu tvoří jeho historická města. Například Samarkand patří k nejvýznamnějším místům celé Střední Asie. Náměstí Registan s monumentálními medresami a modrými kupolemi je jedním z nejznámějších symbolů země.
Podobně působivá je i Buchara, město s desítkami mešit, medres a historických tržišť, které si dodnes zachovalo atmosféru dávných karavan na Hedvábné stezce. Zajímavé jsou i generační rozdíly ve společnosti. Starší lidé často ještě vzpomínají na období Sovětského svazu, kdy byl Uzbekistán jednou z republik tohoto státu. Ruština je proto mezi starší generací stále běžná. Mladší lidé se však stále více orientují na svět a mnozí se učí anglicky, což je patrné zejména v turistických městech nebo mezi studenty.
Vlastní cesta
Uzbekistán se zároveň snaží udržovat poměrně nezávislou zahraničněpolitickou i ekonomickou pozici. Země nepůsobí dojmem, že by se chtěla jednoznačně přiklonit ani k Rusku, ani k Západu. Spíše se snaží hledat vlastní cestu a postupně rozvíjet ekonomiku i vztahy s různými partnery. Zajímavé je to vidět i v každodenním životě. Do země zatím ve velké míře nepronikly velké západní potravinové řetězce. Zatímco v mnoha zemích světa dominuje McDonald’s, v Uzbekistánu se objevují spíše domácí alternativy – například místní fastfoodová značka Feed Up, která svým konceptem připomíná právě americké řetězce. Z velkých mezinárodních značek je zde výrazněji přítomný například KFC, ale jinak si místní podniky drží poměrně silnou pozici.
V posledních letech se navíc vláda země snaží otevřít ekonomiku zahraničním investicím, rozvíjí turistický ruch a modernizuje infrastrukturu. Prezident Šavkat Mirzijojev od svého nástupu do funkce zahájil řadu reforem, které mají postupně liberalizovat hospodářství a zlepšit podnikatelské prostředí.
Uzbekistán má velký ekonomický potenciál díky svým přírodním zdrojům – patří mezi významné producenty zlata, uranu a zemního plynu. V průmyslu je stále významná textilní výroba a zemědělství, zejména produkce bavlny a ovoce. Pro návštěvníka však nejsou příznivé jen čisté ulice nebo ekonomické reformy.
Největší dojem často zanechá každodenní život – lidé posedávající večer u čaje, trhy plné ovoce a koření nebo klidná atmosféra historických ulic, kde se zdá, jako by se čas na chvíli zastavil. Uzbekistán tak působí jako země, která stojí na rozhraní dvou světů: hluboké historie starých karavanních měst a moderního státu, který se snaží najít své místo v současném globalizovaném světě a přitom si zachovat vlastní jedinečnou identitu.
