Publicista Petr Schnur se ve své glose ptá, co vlastně svědčí organizace sudetoněmeckého sjezdu v Brně o stavu české suverenity.
Meeting Brno byl podle dostupných informací organizován jako soukromá iniciativa. Ponechme nyní stranou všechny problematické aspekty tohoto podniku: právní, politické i morální. Údajně soukromá iniciativa ovšem implikuje účast oficiálních členů bavorské vlády včetně jejího předsedy. Tyto okolnosti je nutné objasnit, mlžný opar kolem procedurálního průběhu celé kauzy nutí k několika zásadním otázkám:
– „Sudetoněmecký“ spolek je nevládní organizací, jeho doprovod z řad zemské vlády bez oficiálního pozvání je zcela proti mezinárodním zvyklostem.
– Z toho logicky vyplývá otázka, kdo tento vládní přívěšek na „brněnský meeting“ pozval? Pozvali je soukromé české osoby eventuálně organizace nebo je pan Posselt prostě vzal s sebou?
– Oficiální státně-politický doprovod organizace, která do „hostitelské“ země přijíždí jako soukromý subjekt bez pozvání oficiálních zástupců státu, kraje/regionu nebo města, odporuje mezinárodním diplomatickým pravidlům styku mezi rovnocennými partnery. V takovém případě lze hovořit o politické invazi.
– Pokud tomu tak je, potom se Česká republika v roce 2026 sama degraduje do podřízené pozice vůči bavorskému sousedovi, jehož zástupci mohou souseda „navštívit“ kdykoliv, při jakékoliv příležitosti a s jakýmkoliv tématem. Tyto zvyklosti platily ve vztahu Římského impéria k jeho provinciím, takový poměr panoval mezi Německou Říší a Protektorátem Čechy a Morava v letech 1939–1945.
– Jakou roli v této nebezpečné frašce hraje prezident Pavel? Podle vyjádření bavorského ministerského předsedy padlo jeho rozhodnutí doprovázet spolek do Brna již před pozváním na Pražský hrad. Ráznost a rozhodnost jeho prohlášení nikoho nenechává na pochybnostech o tom, s jakým despektem se na Českou republiku dívá. Nelze si představit, že by se takto choval vůči Polsku nebo některému jinému sousedu.
Tato situace mohla nastat díky situaci, ve které trpěliví němečtí profesionálové ve vědomí, že na rozdíl od jiných evropských zemí česká politická reprezentace není schopná definovat minimální národní konsenzus ohledně životně důležitých otázek státní existence, v pravý okamžik rozehrají partičku politického šachu s českými arogantními amatéry.
– I kdyby Pavel přišel sám s iniciativou pozvat bavorského premiéra na Hrad v době, kdy se v Brně koná „sudetoněmecká“ veselice, nešlo by toto gesto interpretovat jinak než jako státně-politické faux pas nehodné hlavy státu. Pokud toto „pozvání“ doručil až poté, co se bavorský vůdce veřejně pochlubil, že pojede s Landsmannschaftem do moravské metropole na Starobrno, potom prezident České republiky vědomě kryje úmysl pánů Södera a Posselta ukázat, kdo je v této zemi 80 let po skončení II. Světové války skutečným pánem. A je pouze otázkou času, kdy se původně okrajová interní bavorská záležitost stane tématem spolkové zahraniční politiky.
Pokud by vláda České republiky skutečně měla ambice hájit ústavu a suverenitu Česka, musela by okamžitě zahájit vyšetřování, z jakého popudu, v jaké roli k nám vítají bavorští státní úředníci, zda jako politická reprezentace Bavorska nebo jako turistický kolektiv soukromých osob. Naprosto nezbytným se z hlediska národní politické hygieny jeví objasnění role Petra Pavla v celé ostudné kauze. Pozvání poté, co se dotyčná osoba pozvala sama, nemůže nikdy platit za oficiální návštěvu, pouze o pokus zakrýt státní slabost, podřízenost cizímu státu, politickou ne-kulturu a abdikaci na historickou paměť národa.
Celková situace necharakterizuje suverénní Republiku, ale podřízený útvar na bavorsko-německých hranicích, který není ochoten nebo schopen takové existence, která by budila respekt okolních států a celé Evropy.