Politolog Petr Drulák píše o perspektivách nadcházejících prezidentských voleb ve Francii. Jaké šance má Marine Le Penová a její konkurenti?
Každým koncem léta vstupuje Francie do období „návratu“ (rentrée), znamená nejen začátek školy či návrat politiky ale také oživení knižního trhu stovkami nových titulů. V letošním roce také přináší zahájení prezidentské kampaně před volbami v dubnu 2027. Jelikož prezident Macron už obhajovat nemůže, je kandidátů je více než obvykle, kolem dvacítky. Vážných kandidátů je asi pět. Ale výjimečné postavení má pouze Marine Le Penová.
Koho je třeba brát vážně naznačila debata organizovaná koncem srpna hlavní organizací francouzských zaměstnavatelů Medef. Do slavného tenisového areálu Rolland Garros pozvali hned sedm kandidátů, aby s nimi na centrálním kurtu diskutovali o ekonomice. Mimo Le Penové se debaty účastnili bývalí Macronovi premiéři z pravého středu Gabriel Attal a Édouard Philippe, šéf středopravicových republikánů, a nakrátko Macronův ministr vnitra, Bruno Retailleau, levicový tribun a vůdce Nepodvolené Francie Jean-Luc Mélenchon, středolevý europoslanec Raphaël Glucksmann a radikálně levicová šéfka zelených Marine Tondelierová.
Nic neočekávaného v debatě nepadlo. Levice chce zvyšovat mzdy, danit boháče a snižovat věk odchodu do důchodu. Pravice chce krátit podporu v nezaměstnanosti či další dávky, snižovat náklady práce a bojovat s byrokracií. Le Penová má v ekonomických otázkách spíš středovou pozici, je pro snížení věku odchodu do důchodu a navrhuje přes sto miliard rozpočtových úspor, které hodlá na podzim upřesnit.
V této fázi je však podstatnější politická dynamika. Jasným favoritem prvního kola je Le Penová. Navzdory tomu, že byla odsouzena za zneužití prostředků Evropského parlamentu a hrozí ji, že část kampaně stráví s náramkem pod dohledem probačního soudce. Jako jediné jí průzkumy dávají jistotu postupu do druhého kola. Její 35% podpoře se nikdo další ani nepřibližuje. Velkou otázkou následujících měsíců zůstává, kdo se s Le Penovou utká v druhém kole.
Z politologického hlediska jsou dvě možnosti: buď s Le Penovou postoupí do finále centrista nebo levičák. Centrista dnes znamená buď Philippe nebo Attal, levičák buď Mélenchon nebo Glucksmann. Mimo tuto čtveřici se zatím další vážný kandidát nerýsuje. Debat na Rolland Garros se sice účastnili také Retailleau a Tondelierová, ale nedosahují na deset procent a nic nenaznačuje, že by se to mělo změnit. Do klání mohou zasáhnout jen tím, že někomu ze svého tábora vezmou v prvním kole hlasy, nebo naopak, když se vzdají kandidatury, tak ho posílí.
Nejvíce nadějí dávají dnes průzkumy bývalém premiérovi a stávajícímu starostovi Le Havru Philippovi, ale i tak se pohybuje jen na polovině podpory Le Penové. Navíc v těsném závěsu za ním s rozdílem několika málo procent je levicový radikál Mélenchon. A Mélenchonovi šlapají na paty, co do výše voličské podpory nerozlišitelní, bývalý premiér Attal a europoslanec Glucksmann.
Ale ať už by do druhého kola ze zmíněné čtveřice postoupil kdokoliv, podle srpnového průzkumu by ve finále s Le Penovou prohrál. Nejsilnější pozici by měl opět Philippe, ale jeho 47,5 % by nestačilo na 52,5 % Le Penové. Attal s Glucksmannem jsou na tom stejně, každý z nich by ve druhém kole urval proti favoritce 43 % hlasů. A nejhůře by dopadl Mélenchon, který Francouze děsí jak znárodňováním, tak i podporou migrace a protibílým rasismem. Proti Le Penové by ho finále podpořilo jen 31 % voličů.
Samozřejmě skutečná kampaň se teprve rozbíhá. Před deseti lety touto dobou ještě Emmanuel Macron ani neohlásil svoji kandidaturu a hlavním vyzyvatelem prezidenta Hollanda měl být Alain Juppé. Ten však nakonec prohrál v republikánských primárkách s François Fillonem, který ještě v lednu vypadal na jasného favorita; pak ho dohnaly skandály, pečlivě připravené a medializované, a zbytek je historie.
I některé letošní kandidáty čekají primárky, ale ze zmíněné čtveřice pouze Glucksmanna. Svoji kandidaturu bude obhajovat mezi socialisty: proti jejich šéfovi, neviditelnému Olivieru Faurovi a zašlým veličinám jako Ségolène Royalová. Jejich výsledek na základním rozdělení sil v prezidentské volbě nic nezmění.
Podstatnější je, že na rozdíl od situace před deseti lety se dnes nerýsuje žádný černý kůň, nová tvář, která by měla zamíchat výsledky. Všichni jmenovaní jsou v politice už leta, lidé je znají a vědí, co od nich čekat. Kromě charismatického Mélenchona se jedná o bezbarvé, zaměnitelné figury. Čísla srpnového průzkumu to odrážejí. Le Penová má reálnou šanci vyhrát.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!