Irák se dostává pod stále větší ekonomický tlak, kdy země přichází o miliardy z ropy a zdražují jí dovozy.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem začíná mít pro Irák důsledky daleko za hranicemi bezpečnostní a politické sféry. Omezení vývozu ropy připravilo státní rozpočet podle premiéra o desítky miliard dolarů, zatímco komplikovaná doprava přes Perský záliv zdražuje dovážené zboží. Konflikt zároveň ukazuje, jak silně je irácké hospodářství závislé na jediné exportní komoditě a na zahraničních dodávkách. Země, jejíž veřejné finance stojí především na příjmech z ropy, se tak ocitla mezi dvěma problémy současně: zhoršila se schopnost ropu vyvážet a zároveň rostou náklady na dovoz zboží, bez něhož se irácký trh neobejde.
Ohrožené příjmy z prodeje ropy
Obě části problému spolu úzce souvisejí. Irák je významným producentem ropy, ale velkou část potravin, léků, spotřebního zboží i průmyslových vstupů dováží. Příjmy z ropy tento model dlouhodobě umožňovaly financovat. Pokud však vývoz začne být omezen a zároveň se zdraží dovoz, dostává se pod tlak jak státní rozpočet, tak domácnosti a firmy.Irácký premiér Alí al-Zajdí tento týden uvedl, že země kvůli válce přišla přibližně o 60 miliard dolarů ropných příjmů. Důvodem bylo mimo jiné období, kdy Irák nemohl prostřednictvím svých obvyklých tras v Perském zálivu vyvézt přibližně 90 procent své produkce. Pro irácké veřejné finance jde o zásadní problém: ropa se na příjmech federálního rozpočtu podílí více než 90 procenty.
Růst cen dovozu
Ekonomické dopady se však neomezují na státní kasu. Omezení námořní dopravy přes Hormuzský průliv narušilo dodavatelské řetězce a přimělo obchodníky hledat delší a dražší přepravní trasy. Důsledky jsou patrné i v iráckých obchodech. Majitel supermarketu v Bagdádu Aláaddín Sulajbí uvedl, že podíl dováženého zboží v jeho prodejně klesl z přibližně 90 na 70 procent. Obchodníci se podle něj stále více obracejí k domácím produktům, i když je považují za méně kvalitní než některé zahraniční alternativy. Ceny dováženého zboží podle něj vzrostly zhruba o 25 až 30 procent.
Problém je i doprava z Číny
Nejde přitom pouze o samotné problémy v Perském zálivu. Obchod komplikuje také delší doprava z Číny a vyšší náklady na pohonné hmoty a přepravu, například při obchodu přes Turecko.Někteří iráčtí obchodníci uvádějí, že zásilky z Číny dnes mohou kvůli změnám přepravních tras nabírat zpoždění až několika měsíců. Nákladní lodě musí část původních tras obcházet, případně čekají na průjezd kritickými místy. Výsledkem je kombinace vyšších přepravních nákladů, nejistoty a nedostatku některých výrobků.
Kurz irácké měny
Dalším problémem je kurz iráckého dináru. Na paralelním trhu se dolar minulý týden dostal přibližně na 1600 dinárů, zatímco před začátkem války se pohyboval kolem 1540. Tento týden kurz mírně klesl zhruba na 1575 dinárů za dolar. Rozdíl mezi oficiálním kurzem, který činí přibližně 1300 dinárů za dolar, a kurzem na paralelním trhu vytváří další nejistotu. Firmy, které nemají přístup k oficiálnímu kurzu, musí za dolary platit více, což se následně může promítat do cen dováženého zboží. Kurzové napětí souvisí také s mechanismem, kterým Irák získává dolary ze svých ropných příjmů. Po pádu režimu Saddáma Husajna v roce 2003 byly irácké ropné příjmy uloženy na zvláštním účtu ve Spojených státech, odkud jsou převáděny irácké vládě. Tento systém má chránit irácké finanční prostředky, zároveň však Washingtonu poskytuje významný dohled nad tokem dolarů do země.
Americké kroky
Americká administrativa letos omezila zasílání fyzické hotovosti z tohoto účtu do Iráku a pokračovala především v elektronických převodech. Část hotovostních dodávek byla obnovena v červenci. Spojené státy současně obvinily některé irácké banky z rozsáhlého pašování dolarů do Íránu.Irácká centrální banka odmítá, že by země čelila nedostatku deviz. Ve svém posledním vyjádření uvedla, že má dostatečné devizové rezervy k uspokojení poptávky po zahraniční měně včetně financování zahraničního obchodu. Růst kurzu dolaru na paralelním trhu připisuje mimo jiné spekulacím a využívání geopolitické situace.
Napětí se nicméně odráží i ve vývoji devizových rezerv. Finanční poradce iráckého premiéra Mudhir Muhammad Sálih uvedl, že rezervy centrální banky klesly z přibližně 106 miliard dolarů před začátkem války na zhruba 80 miliard dolarů koncem srpna.Nejde pouze o krátkodobý problém způsobený válkou. Konflikt spíše odhalil zranitelnost ekonomického modelu, který existoval už před jeho vypuknutím.Irák má rozsáhlé ropné zásoby a příjmy z jejich těžby mu umožňují financovat státní rozpočet i dovoz. Současně však nedokázal dostatečně rozvinout jiné exportní sektory ani domácí výrobu, která by mohla nahradit zahraniční dodávky v době krize.
Dvojí závislost
Právě tato kombinace vytváří dvojí závislost. Když se zkomplikuje vývoz ropy, vláda přichází o hlavní zdroj příjmů. Když se současně zkomplikuje dovoz, rostou náklady domácností a podniků.Ekonom Ziad al-Hašími z Anglia Ruskin University v této souvislosti hovoří o hluboké strukturální nerovnováze irácké ekonomiky. Podle něj současná krize ukázala, že země nemá dostatečné mechanismy, které by ji dokázaly ochránit před rozsáhlým vnějším šokem. Pro iráckou vládu je přitom prostor pro rychlé řešení omezený. Jednou z možností je další zadlužování, to však podle ekonomů samo o sobě strukturální problém neřeší. Dlouhodobější strategie by znamenala především diverzifikaci ekonomiky a ropných exportů, změnu systému veřejných výdajů a omezení nehospodárnosti a korupce. Taková opatření však mohou přinést výsledky až v delším časovém horizontu.
Současná krize proto představuje pro Irák více než jen přechodný ekonomický problém způsobený válkou v sousedním Íránu. Ukazuje, co se stane, když se země s obrovskými zásobami strategické suroviny zároveň spoléhá na dovoz velké části zboží, které její obyvatelé a firmy potřebují.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.