Přečetli jsme: Jako zásadní téma se objevuje otázka udržitelnosti dluhů států a výše úrokových sazeb v rámci eurozóny, jak napsal komentář německých novin Die Welt.
Vzhledem k politice ECB, podotýká Die Welt, že řada zemí si nemůže dovolit vyšší úrokové sazby.
Němci před zasedáním ECB spekulovali, že další monetární uvolnění není třeba a očekávali „odchod“ z politiky měnového stimulu. K němu ale nedošlo. Die Welt to interpretuje právě jako zohlednění zájmů zadlužených zemí.
Studie německého institutu (IW) ukazuje, jak unesou dluhy zem jako je Itálie, Španělsko a Portugalsko. Byly analyzovány různé scénáře, které ukazují, za jakých podmínek mohou země své závazky snížit, jak dlouho by k tomu potřebovaly.
A výsledek probere z iluzí. I při dobrém ekonomickém vývoji a mírně stoupajících úrokových sazbách by Itálie a Portugalsko potřebovaly hodně času, aby své dluhy dostaly pod hranici 100 % HDP. Dluh jak v soukromém sektoru, tak i ve veřejném je tak velký, že se ho zbavit „normálně“ vůbec nejde.
Dluhová kvóta Itálie se v žádném scénáři nedostane do roku 2022 pod 120 %. Portugalsko se nedostane pod 100 %, a Španělsko se dostane pod 90 % jen v nejlepším scénáři.
Podle Die Welt je tedy jasné, i když frustrující, že zátěže je možné se zbavit jen „zkrácením dluhu“ (haircut).
Udržitelnost dluhu je zásadní téma
Dluhy a jejich udržitelnost nejsou akademickým tématem. Je to zásadní téma pro budoucí fungování eurozóny. Zastánci hlubší integrace chtějí fiskální stabilizační mechanismus, přerozdělování rizika nebo bezpečné vklady, což by vše znamenalo částečné zespolečenštění dluhů.
Udržitelnost dluhů je také důležitou otázkou pro bankovní regulaci. Prozatím jsou dluhopisy brány jako cenné papíry bez rizika. Jenže tu jsou právě německé návrhy, které chtějí přetnout ďábelské spojení mezi státy a bankami. Pak by ovšem státní dluhopisy vedly banky také k vytváření rizikového kapitálu.
Situace je obzvláště kritická pro Itálii. Její dluhová kvóta rostla a nyní je u 133 %. Hospodářský růst je slabší, zátěž dluhů i v bankovním a soukromém sektoru velká. V roce 2016 vzrostla ekonomika Itálie jen o jedno procento. Nyní je vidět mírné zrychlení. Ale stačí slabší růst a vyšší úrokové sazby a dluh Itálie půjde ke 140 % HDP.
Pro Portugalsko to nevypadá o moc lépe. Negativní scénář počítá až se 130 % HDP, pozitivní se 115 %. Ještě relativně nejlépe je na tom Španělsko, v roce 2022 by se mohl dostat veřejný dluh k 88 %.
Proto už je navržena strategie, která neskrývá ambice konsolidace dluhu, ale sociálně „snesitelně.“ Proto by v recesi měly fungovat automatické stabilizátory na národní úrovni.
Kdyby finanční trhy nějakou zemi odstřihly od financování, pak by měl být možný program ESM – light, který povolí nárůst deficitu, ke kterému se země ovšem musí kvalifikovat přes dodržování fiskálních pravidel. A také je zde možnost vydávání speciálních (accountability bonds) dluhopisů.
Tyto dluhopisy, které by byly vydávány, pokud by státy porušily dluhová pravidla, by měly nižší status oproti klasických papírům a nesměly by být bankami drženy jako bezrizikové papíry.
Jenže takovéto návrhy, končí Die Welt, asi nedostanou politickou podporu.
Především Itálie je vehementně proti změnám bankovní regulace. Takže naděje zadlužených zemí spočívá na ECB – že udrží uvolněnou politiku co nejdéle.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.