Trumpova revoluce v zahraniční politice se nekoná

Přečetli jsme: Trump a jeho konvenční tým republikánů zatím velkou změnu v zahraniční politice neprovedli. Proč vlastně?

Odpověď na otázku, zda se Donald Trump projevuje jako populista v zahraniční politice, hledá Jacob Heilbrunn na stránkách časopisu National Interest.

Trumpova politika “Amerika na prvním místě” měla reprezentovat radikální zlom s dosavadní zahraniční politikou establishmentu, která přivedla Spojené státy do věčných a drahých válek v zahraničí. Místo toho se Trump chtěl věnovat přestavbě Ameriky doma.

Jak je tomu skoro po roce, ptá se Heilbrunn? Na Trumpovu dosavadní zahraniční politiku existují protikladné názory. Dva z nich Heilbrunn reflektuje jako protichůdná vidění. První článek Waltera Russella Meada pro Wall Streat Journal tvrdí, že Trump usadil zahraniční politiku USA na zem a počíná si více méně realisticky, což je změna, kterou USA potřebovaly. Otázkou bude, zda po likvidaci starého bude Trump schopen také postavit něco nového, lepšího.

Naopak Robert B. Zoellick v jiném článku nesdílí Meadův optimismus a vidí Trumpa jako populistu, který dělá politiku, která neslouží národním zájmům, ale slouží jen Trumpovým politických cílům. Trump přitom rutinně útočí na údajně nelegitimní instituce, které stojí mezi ním a lidem.

Bezpochyby jsou důsledky Trumpových tweetů nesmyslné, píše Heilbrunn dále. Přes noc se Trumpovi podařilo vnést do vztahů mezi USA a Velkou Británii krizi po svém tweetu s proti-muslimskými videi s odkazem na britské pravicové extrémisty. Parlament v Londýně nyní projednává možnost, že by bylo staženo Trumpovo pozvání do Británie.

Jenže Zoellickův článek směřuje k jedné hádance, míní Heilbrunn. A tou je, zda je možné Trumpa brát do slova – či, zda Trumpova slova vypovídají skutečně o jeho zahraniční politice v praxi? Vládne opravdu jako populista? Nebo je tu kontinuita s předchozími prezidenty?

Konvenční tým a konvenční politika

Heilbrunn začíná s týmem Donalda Trumpa. Ministr obrany James Mattis, poradce pro národní bezpečnost H.R. McMaster a ministr zahraničí Rex Tillerson jen těžko zapadají do skupiny ohnivých populistů v zahraniční politice. Navíc, je tu ministr financí Steve Mnuchin, bankéř Goldman Sachs. Trumpův tým je ve skutečnosti konvenčně republikánský.

A jak je to se změnami, dokonce radikálními, které Trump sliboval? Znova je spíš všechno při starém. V září Trump rozhodl o pokračování vojenského angažmá v Afghánistánu. Co se stalo s propíraným zlepšením vztahů s Ruskem? Nic. Trump byl díky vyšetřování Roberta Millera ohledně ruského vměšování a také díky svému týmu zatlačen a k ničemu takovému nedošlo. A jak je to s dalším tématem, které se hodně tématizovalo: NATO a článek 5. I tady je všechno při starém. Administrativa jasně NATO podporuje.

Jen minulý týden ministr Tillerson mluvil ve Wilsonově centru. Zde jasně podpořil NATO a odmítnul ruskou škodlivou taktiku.”Rusko může pokračovat v tom izolovat se a ochuzovat se tím, že bude sít nepořádek v zahraničí a potlačovat svobodu doma, nebo se může stát silou, která bude posilovat svobodu Rusů a stabilitu v Eurasii.”, sdělil Tillerson. Trump je ve skutečnosti na diplomatickém autopilotu, míní Heilbrunn, a dost vzdálen od dohody o sférách vlivu a zrušení sankcí. Podle Guardianu nový zákon o sankcích proti Rusku obsahuje časovanou bombu, která ohrozí oligarchy kolem Putina. A nejen ty, ale také členy jejich rodin a všechny, kdo s nimi obchodují na Západě.

Jak je to s Čínou? Trump je tvrdý ohledně obchodu. Ale neudělal nic odlišného od předchůdců. Hledá spolupráci s Pekingem ohledně jaderného programu Severní Koreje, ale neví, jak si ve skutečnosti se Severní Koreou poradit. Podobně jako prezidenti před ním.

Zoellickův kritický argument ohledně Trumpa a jeho populismu je nejsilnější v případě odchodu od Trans-Pacifické dohody, což je chyba, která přijde Washington draze. V případě NAFTA a také americko-jihokorejské dohodě o volném obchodu je na závěry ještě brzy.

Obecná lekce z hodnocení Trumpovy zahraniční politiky je možná ta, myslí si Heilbrunn, že neshody kolem ní přesahují Trumpa samotného. Jako prezident vnesl do Bílého domu pocit neklidu z globalizace. To je něco, co se týká USA i Evropy, zatímco populistické pocity narůstají. Tyto debaty se dotýkají pravice i levice.

S Trumpem nebo bez něj spory o smysl americké zahraniční politiky jen tak neodejdou.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.