Milan Taraba shrnuje, jaké kroky jsou nutné pro lepší bytovou politiku v ČR, kde má asi 40 % populace problémy s bydlením.
V České republice se člověk může snadno dostat do bytové nouze – například po rozvodu, když partner či partnerka zemře, při zakládání nové rodiny apod. Žel dosud u nás systémově neexistuje levné dostupné bydlení, přičemž v jiných evropských zemích do tohoto sektoru spadá každý pátý byt. Nejde přitom jen o lidi na okraji společnosti, ohrožené bezdomovectvím, ale též o mladé rodiny s nižšími příjmy, seniory, zdravotně postižené a další osoby v nouzi. Problémy s bydlením má cca 40 % populace a řešení lze rozdělit na tři hlavní proudy:
– sociální bydlení – pro obyvatele ve vyloučených lokalitách, dlouhodobě nezaměstnané, lidí na sociálních dávkách
– absence neziskového sektoru a možnost obnovy podporovaného bytového družstevnictví s využitím existující úpravy sociálního družstva a vzniku neziskových bytových společností
– závažné problémy téměř 1,4 milionů vlastníků bytů a půl milionů členů bytových družstev, které zůstávají dlouhodobě neřešeny (především nedostatky v legislativě)
Bytová politika nemůže být jen řešení stavu bytové nouze, ale plná funkce trhu se silným sociálním akcentem zaměřeným zejména na mladé rodiny a seniory.
Prvním krokem je zákon o sociálním bydlení.
Česká republika nezbytně potřebuje zákonný rámec sociálního bydlení, aby bylo co nejdostupnější a pomáhalo hlavně osamělým seniorům, zdravotně znevýhodněným, samoživitelkám aj. Tento zákon nemůže být zaměřen jen na řešení „obchodu s chudobou“ a problémy lidí na okraji společnosti, s akcentem na ty, kteří již bydlení ztratily. Je třeba odlišit sociální „dno“, tedy sociální bydlení od tzv. bydlení dostupného, tedy vyššího patra bytové politiky.
Dostupné bydlení může mít různé formy:
– model obecního nájemního bydlení
– družstevní byty a byty neziskových společností
V úrovni státu je třeba přijmout potřebná legislativní i ekonomická opatření, obce se do systému nemohou zapojovat dobrovolně, ale v návaznosti na legislativu povinně jako subjekty odpovědné též za sociální politiku!
Bytová politika státu by měla zabezpečit stabilizaci obyvatelstva venkova a v městských aglomeracích přirozenou rovnováhu vlastnického, nájemního a neziskového bydlení a opatření k vyloučení sociální segregace.
Ilustrační obrázek: Autor – che, CC BY-SA 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2794841