Myanmar v čele s bývalou politickou vězenkyní Aun Schan Su Ťij obrátil kormidlo k Číně, Rusku a dalším asijským zemím, zatímco vliv západních zemí, jako USA a Velká Británie, v zemi dramaticky oslabil.
Když bývalá politická vězenkyně Aun Schan Su Ťij a její politická strana Národní liga za demokracii vyhrály parlamentní volby v Myanmaru v roce 2015, západní demokracie vítaly změnu jako cestu k demokracii, píše politický analytik David Scott Mathieson na stránkách Asia Times. Aun Schan Su Ťij přivítali v řadě evropských hlavních měst, včetně Osla, kde dostala se zpožděním Nobelovu cenu míru, a také v USA, kde ji vítali jako šampiona nenásilného boje a občanské odvahy. Vypadalo to, že Západ získal Myanmar.
Dnes ale Aun Schan Su Ťij dramaticky mění směřování svojí zahraniční politiky pod tlakem události ve státě Rangún a vzhledem k uprchlické krizi místních Rohingů. Myanmar se odvrací od západních zemí směrem k Číně, Rusku a k dalším asijským zemím, které nejsou tak citlivé na stále frapantní porušování lidských práv myanmarskými vojáky.
Čína je zpátky
Největší změnou jsou vztahy s Čínou, která s obavami sledovala obrat země k Západu během přechodu k demokracii, a byla připravena mít více želízek v ohni k obnově vztahů s Myanmarem.
Podle poslední zprávy think tanku ISP o čínské strategii několika úrovní vůči Myanmaru, se Čína snaží v zemi získat místní podporu pro svoje hospodářské a geo-ekonomické zájmy, pro čínský model vládnutí a ekonomického rozvoje. Čína soutěžila se západní měkkou silou ve snaze najít odezvu u širšího publika, došlo k řadě dvoustranných studijních pobytů a výměn. Su Ťij a vysocí vojenští důstojníci pobývali v Číně nesrovnatelně častěji, než v kterékoliv jiné zemi.
Oznámení globální iniciativy Číny „Jedno pásmo, jedna stezka“ se v Myanmaru zhruba sešlo s krizí v Rangúnu, odkud díky vojenské čistce muselo prchnout do sousední Bangladéše na tisíc muslimských Rohingů.
Čína zablokovala v Radě bezpečnosti snahy Západu více zatlačit na myanmarskou vládu, což částečně odráží čínské vztahy s myanmarskými vojáky. Vycvičila také stovky, ne-li tisíce, myanmarských pilotů, vojenských leteckých techniků i zvláštních jednotek.
Čína tak prosazuje nový vztah s Myanmarem, který slibuje vykořisťování jeho zdrojů, posílení nedemokratických hodnot a odklon od lidských práv, míní autor.
Strategické zájmy dalších zemí
Další země se strategickými zájmy v Myanmaru, který se ale nijak během krize v Rangúnu nevyjadřovaly, jsou Rusko, Japonsko, Jižní Korea, Indie a sousedící jihovýchodní asijské země.
Rusko, které je členem Rady bezpečnosti OSN a spoléhá se na zmírnění tlaku Západu na Myanmar, je dlouhodobým dodavatelem zbraní do Myanmaru. Ruské vrtulníky Mi-35 a stíhačky MiG-29, nakoupené v minulých deseti letech, jsou nyní pravidelně používány k bojům proti etnickým povstalcům na severu země.
Rusko během poslední dekády vycvičilo ve svých vojenských akademiích celou řadu myanmarských důstojníků. V únoru se v hlavním městě Neipyijto Su Ťij zúčastnila oslav 70. výročí vzájemných vztahů s Ruskem. V lednu byl na návštěvě v Myanmaru ruský ministr obrany Sergej Šojgu, aby tu jednal s myanmarským hlavním velitelem armády. Výsledkem jednání byl nákup 6 ruských bojových letounů Su-30. Spojené státy obchod na základě obav o lidská práva v Myanmaru kritizovaly.
Japonsko je pro Myanmar dlouhou dobu důležitým partnerem v oblasti rozvoje infrastruktury a mělo vždy poněkud nejednoznačný vztah k západním stížnostem na porušování lidských práv v Myanmaru. Poskytlo sice státu Rangún humanitární pomoc, ale ohledně etnických čistek zaujalo postoj podobný Číně.
Také Jižní Korea má v Myanmaru svoje obchodní zájmy, ať už jde o luxusní Lotte Hotel, nebo o masivní gated community Star City pro jihokorejské byznysmeny. Jihokorejské investice směřovaly i do výroby textilu, stavebnictví a infrastruktury. V zemi má přitažlivost také jihokorejská popkultura, jako telenovely, hudba nebo účesy. Vliv Jižní Koreje dostal ale úder, když v březnu firma Samsung zrušila svoje plány v Myanmaru investovat.
Rovněž seskupení ASEAN může pomoci Myanmaru čelit kritice či trestům za porušování lidských práv v podobě sankcí. Sousední Thajsko investovalo do klíčových obchodních aktivit a pohraniční stability. Zatímco na Západě rostla kritika myanmarské vlády, myanmarský velitel armády Min Aun Hlaing dostal vysoké thajské vyznamenání.
Myanmar tuší, že ASEAN není silný, a že postoj Indonésie a Malajsie, které Myanmar kvůli Rohingům také kritizovaly, byl určen spíše pro domácí publikum.
Ostatně i summit ASEAN-Austrálie zdůraznil princip nevměšování a ukázal, že Austrálie v tomto regionu spíš sází na stabilitu.
Západ dramaticky oslabil
Dvě země, které léta podporovaly Su Ťij, Velká Británie a USA, svůj vliv v zemi dramaticky ztratily. Naposledy myanmarské úřady odmítly vydat víza britské parlamentní delegaci, která měla prověřovat využití grantů na vzdělání a zdravotnictví.
Evropská unie se přihlásila ke spolupráci s myanmarskou národní komisí pro lidská práva a také k novým ekonomickým sankcím vůči myanmarským vojákům, zodpovědným za krizi v Rangúnu, přestože Německo je jedna ze zemí, která má s Myanmarem hluboké bezpečnostní vazby. Myanmar tak cítí, že Západ není jednotný a bude tuto nejednotu využívat, aby vyšel z rangúnské krize co nejméně postižen.
Zahraniční politika Myanmaru je utvořena ze dvou bloků: ze vztahů s těmi, kdo poskytují pomoc bez vlivu a s těmi, kdo hledají investice a jsou ochotni poskytnout Myanmaru beztrestnost.
Rohingijská krize znovu rozdělila Západ a Východ podél linie lidských práv a otázek zodpovědnosti a dotlačila Myanmar zpátky k hledání ochrany od velkých asijských spojenců a obchodních partnerů. Přílišná závislost na Číně je překážkou demokratizace, píše dále autor. Myanmar se vrací k izolaci vůči Západu a ke spoléhání se na oportunistické spojence v Asii, které zajímají jeho bohaté přírodní zdroje a obchodní příležitosti víc, než demokracie.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.