Jihokorejský prezident chce, aby jeho země byla pánem svého osudu, nechce být jen mladším partnerem USA.
Úspěšný vztah s Pchjongjangem je zásadní pro dlouhodobé geo-ekonomické ambice země, ale má svá rizika, říká Robert McCoy pro Asia Times.
Na začátek nic překvapivého. Některé kruhy v USA i v Jižní Koreji se obávají směřování i rychlosti, jakou si jihokorejský prezident Mun Če-in vytyčil pro narovnání vztahů se Severní Koreou.
Nejde jen o to, že Mun je levičák, píše McCoy, je si také dobře vědom, proč na sebe bere takové riziko. Jižní Korea je skutečná demokracie a „asijský tygr“, má rostoucí střední třídu. Mun jasně chce, aby tato země byla pánem svého osudu, nechce být jen mladším partnerem USA.
Mun je spjat s liberální tradicí země, pracoval jako aktivista a lidskoprávní advokát, na začátku své politické kariéry byl považován i za protiamerického. On sám chápe důležitost vazby na USA, tvrdí McCoy, ale nechce pochodovat v rytmu USA.
Mun je přesvědčen, že nyní nastal ten správný čas na vyřešení bezpečnostních otázek, které trápí jeho zemi i USA, a to také v souvislosti s ekonomickými podmínkami Jižní Koreje.
McCoy se domnívá, že navýšení minimální mzdy byla chyba a že tím selhala Munova teorie růstu založeného na osobních příjmech, což se prý odrazilo i v poklesu jeho popularity. Mun prý sleduje zlepšením vztahů se Severem zlepšení jihokorejské ekonomické situace. Existuje řada projektů a nápadů, asi nejvýznamnější z nich je plán obnovy severokorejské infrastruktury, který by byl pro jihokorejskou ekonomiku velkým přínosem.
Takovéto projekty jsou ale v rozporu se sankcemi, přestože Jižní Korea se k nim v poslední době staví dosti vlažně.
Munovy velké plány mají kořeny v období vlády prvního liberálního prezidenta Kim Te-džunga (1998-2003). Vybudování silnic a železnic na Severu by totiž znamenalo obrovský přínos – spojení s euroasijskou pevninou. Jižní Korea, která má již nyní s Čínou intenzivní ekonomické vazby, by získala možnost připojit se k čínské iniciativě Jeden pás a jedna stezka.
Prospěch by z plánu měly obě země, jihokorejský průmysl by si přes ruský Dálný výhod zajistil pozemní přístup do Eurasie, Severní Korea by de facto zadarmo získala modernizaci své infrastruktury.
McCoy také poukazuje na výhodu levné pracovní síly ze Severu. Ale to nebude ta morální cesta, jak pomoci běžnému Severokorejci, upozorňuje.
Opoziční strany Jižní Koreje si dobře uvědomují riziko zhoršení vztahů s bezpečnostním garantem, s USA, ale shodují se s Munem v plánech na spolupráci se Severní Koreou. Zapojení Pchjongjangu má totiž své velké výhody – když je zainteresován, klesá počet provokací a nepřátelských aktů.
I tak je potřeba mít střízlivá očekávání, završuje McCoy.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.