Ivo Šebestík se zamyslel nad tím, zda současná protibabišovská vichřice nečerpá z premiérova postoje ke zdanění církevních restitucí.
Někdy v létě letošního roku se vyjádřil Andrej Babiš v tom smyslu, že církevní restituce, které má vyplácet český stát církvím, především římskokatolické, jsou o 54 miliard korun předražené. Takže Babiš, zdá se, souhlasí s jejich (alespoň) zdaněním.
Říká se „za vším hledej ženu“, ale v politice jsou za vším peníze. A jelikož existují celosvětově nesmírně silná lobby, která si umí zařídit úplně všechno, je při každé „moralizující aktivitě“, zejména přicházející od lidí, u nichž by morálku nehledal ani Diogenes se svojí pověstnou lampičkou, dobré naslinit prst a pokusit se zjistit, odkud že to skutečně vane vítr. V politice platí, že ze zdrojů čistých a ušlechtilých nevane vítr nikdy. V politice takových zdrojů totiž už vlastně ani není.
O tom, že církevní restituce představují nesmírně atraktivní byznys nejenom pro lidi z církví, není pochyb. Každá miliarda euro nebo alespoň korun, která přistane na přebohatých účtech Vatikánu, je stejně milá jako bývaly za dávných časů krejcary, groše, zlatky, tolary, stříbrňáky i měďáčky od kominíčka [1] pocházející od chudáků, kteří si utrhli od úst pšeničnou placku a cibuli, aby se v hadrech dostavili před mnicha, prodejce odpustků, který jim za jejich poslední peníze vystavil totálně bezcenný hadr papíru slibující, že jejich dědeček či otec budou vysvobozeni z očistce.
Takto především a z odkazů věřících učiněných na smrtelné posteli, z donací hrabat, knížat a rytířů domnívajících se, že fundací kláštera či alespoň opravou střechy kostela uniknou na věčnosti vysoce zaslouženým plamenům pekelným, takto se rodily poklady církve či církví, abychom byli spravedliví. No a samozřejmě z výnosů roboty na statcích biskupských či klášterních.
Asi jen málokoho v České republice obrovské církevní restituce hřejí u srdce coby akt světské spravedlnosti. Zvláště, pokud si lidé uvědomí, jakým způsobem, v příkrém rozporu s evangelii a učením Ježíšovým, církve bohatly. Tyto restituce představují ale velice výbušnou politickou směs, neboť jejich snížení nesmírně zneklidňuje ty, kteří si jejich prostřednictvím hodlají namazat kapsu nebo alespoň kousek z této hodně vypečené sváteční vánočky uštípnout.
A tak, když předseda KSČM Filip téma zdanění restitucí opět vytáhl na světlo jako conditio sine qua non (míněna podpora vlády), velice se tím posílila potřeba účelových spravedlivých dostat Babiše co nejdříve z kola ven, ještě než by to tenhle premiér stihl. A jelikož katolická církev působí celoplanetárně a její prsty jsou nesporně delší než Putinovy, nemůže udivovat ani na vteřinu, že autodafé českého premiéra přestalo být toliko českou záležitostí. A že čeští moralisté beze stopy morálky získali širokou podporu u ostatních „věřících“. Tedy u těch, kteří si víru v Boha pletou s byznysem. A obávám se, že právě těch je velmi mnoho. Od opravdových věřících, jimž všechna čest za jejich upřímné smýšlení, se liší ve všech ohledech a obrovskou měrou.
Premiér Babiš, jehož tímto textem ovšem nijak nehájím, má na domácí půdě proti sobě jednak sjednocenou politickou neschopnost, která se tlačí ke korytu jinými cestami, než jaké vyžadují demokratické mechanismy. Potom ovšem Babiš není dostatečně výrazně a hlasitě protiruský a protičínský. Stejně tak není hlasitě a výrazně proamerický. To, že to je miliardář a oligarcha by protistraně SPN (Sjednocená politická neschopnost) nevadilo, kdyby to byl kamarád a ne protivník. Kdyby to byl kamarád, dostal by bianko šek k rozkrádání dotací i republiky a našel by mnoho nových parťáků. Ale on to kamarád není a díky kritice církevních restitucí a dost možná i ochotě je zdanit není ani správný věřící. A tak mu Vatikán ten kus hadru s odpustkem prostě nepošle. APAGE, SATANAS [2] Andrej!
Vysvětlivky:
[1] Drobná narážka na chlapce, kominíčka, kterému v Bídnících dosud ještě nenapravený Jean Valjean ukradl měďák, čehož ovšem bývalý galejník vzápětí litoval.
[2] Odstup, satane!