Milan Daniel si připomenul léta samizdatu šedesátých let v Československu a po padesáti letech hledá svoje bývalé spolupracovníky z této doby.
Na stole přede mnou leží desítky zažloutlých stran samizdatů, které jsem po Palachově sebeupálení pod názvem Plamen bulletin (do ledna 1969 Yippies bulletin) vydával jako dvaadvacetiletý mladíček pod hlavičkou dnes zcela neznámé organizace Liga pro angažovanou akci.
Slovo „organizace“ je ovšem v této souvislosti tak trochu na pováženou. Dnes by šlo nejspíš o nějakou facebookovou skupinu. Levicově orientovaný spolek vznikl tak, že jsem na podzim 1968 do tehdejšího časopisu Mladý svět zadal inzerát. V něm jsem po srpnové okupaci hledal mladé lidi, kteří se chtěli podobně jako já angažovat ve prospěch společenské změny nastoupené na jaře téhož roku.
V lidech přetrvávala naděje vyvolaná jarem. Přihlásilo se na sto zájemců z celého Československa, územně od Aše po Prešov. Zmíněný samizdat fungoval jako spojnice a současně platforma pro diskuzi. Požádali jsme o registraci na ministerstvu vnitra, což bylo bryskně zamítnuto. Ostatně tou zásadní aktivitou, za kterou jsem zaplatil dvěma a půl lety kriminálu za „podvracení republiky“ bylo mnou formulované „Prohlášení ke změně“ (v příloze) tehdejšího rigidního spolčovacího zákona. Ohrozili jsme tím „socialistické státní a společenské zřízení“, takže trest byl nevyhnutelný.
Státní bezpečnost měla snadnou práci, komunikovali jsme v podstatě otevřeně, součástí rozesílek byl i seznam členů. Po výsleších, vazbě a „výkonu trestu“ jsem téměř o nikom ze členů spolku neslyšel a nikdo se mne v této souvislosti z pochopitelných důvodů ani v následujících letech nepokusil kontaktovat.
Za těch pět desítek let se mnohé událo. Nejen ve společnosti, ale i v osobních životech té stovky lidí, jejichž někdejší poštovní adresy mám sice k dispozici, platnost některé z nich by však byla malým zázrakem. Rád bych se alespoň s některými po tom půlstoletí spojil, doufám, že většina žije. Zveřejnění výzvy k nim v Argumentu pro to z více důvodů pokládám za optimální.
Čte-li tedy někdo ze starých přátel v Čechách, na Moravě, ve Slezsku či na Slovensku tyto řádky, budu rád, když mi po padesáti letech – tentokrát bez rizika – napíše, jak to půlstoletí prožil. Adresa pro kontakt: pandamost(at)gmail.com
