Ivo Šebestík reaguje na rozsudek Ústavního soudu v kauze nezákonného vydání Rusa Jevgenije Nikulova do Spojených států. Jak moc se Česku vyplatí úslužnost velmocím?
Ústavní soud České republiky sice potvrdil svoji nezávislost na chybných rozhodnutích české vlády a jejích ministrů tím, že uznal nezákonnost vydání Rusa Jevgenije Nikulina k odsouzení a potrestání (nikoliv k soudu) do USA. Leč učinil tak v době, kdy jej americká justice má již dávno pevně v rukou, aby jeho osobu využila (či podle okolností přinutila) k případnému postupu vůči Rusku.
Vydat někoho, jehož vina nebyla ani zdaleka prokázána, do země, která uplatňuje trest smrti a neváhá užívat i středověké tortury, to chtělo opravdu notnou dávku pochybné loajality. Tehdejší ministr (ne)spravedlnosti Robert Pelikán se úkolu, o němž soudil, že jej musí splnit, zhostil beze studu a americkou stranou obviněného Rusa odeslal do justičního středověku této země elektrických křesel, plynových komor, injekčních stříkaček s jedem, ale především množství justičních omylů vzniklých zejména při hrdelních rozsudcích. A to v době, kdy to mezi Washingtonem a Moskvou jiskřilo (a stále jiskří) na všech úrovních. Každý, s výjimkou českého ministra, musel vědět, že Nikulinův případ bude z kategorie politických a že v zemi s tradicí případu manželů Rosenbergových (1953, oba obvinění dostali elektrické křeslo) se osobám obviněným z protiamerické činnosti, vede velice špatně, byť by svoji vinu zatvrzele odmítaly.
Český Ústavní soud sice rozhodl o protizákonném postupu české strany ve věci Nikulinova vydání v době, kdy už není možné tuto věc napravit, a Rus se nachází v americkém vězení s výhledem na třicetiletý pobyt a kdovíjaké zacházení. Byl přece vydán do země, která se nachází v nepřátelském vztahu k zemi jeho. Na druhé straně ale ÚS svým rozhodnutím znovu předložil důkaz, jakým způsobem konají české orgány, pokud na odpovědných místech sedí lidé, jejichž jedinou kompetencí je prokázat slepou oddanost vůči USA.
U příležitosti dvacátého výročí českého souhlasu s bombardováním Jugoslávie a přibližně rok po snaživém vypovězení tří ruských diplomatů kvůli dokonale nepodloženému obvinění Ruska v uměle zkonstruované kauze otrávení otce a dcery Skripalových, je to více než symbolické. A trapné jakbysmet! Rozsudek Ústavního soudu je tedy především rozsudkem nad těmito lidmi a velkým příspěvkem pro lepší orientaci voličů v tom, kdo je vlastně kdo. Slepou a ubohou úslužností vůči cizím mocnostem si ještě žádný národ na světě velikost a mezinárodní respekt nevybojoval!