Ekonomka Ilona Švihlíková komentuje výsledky jednání ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, kde se znova ukázaly odlišnosti ne zas tak nových názorů Spojených států s názory dalších zemí G20.
V pátek a sobotu 17. a 18. března se v německém Baden Badenu sešli ministři financí a guvernéři centrálních bank dvaceti nejvýznamnějších světových ekonomik. Setkání bylo vnímáno jako důležité především kvůli účasti amerického ministra financí Mnuchina, který vyjadřuje odlišné představy americké vlády, zkratkovitě vyjádřené jako „America first.“
A najít konsenzus se nakonec nepodařilo. Výsledkem je tedy komuniké, které poprvé neobsahuje frázi „odolávat všem formám protekcionismu.“ Místo toho je zde nová formulace: „Pracujeme na posílení příspěvku obchodu pro naše ekonomiky. Budeme usilovat o snížení nadměrných globálních nerovnováh, podporovat větší inkluzivitu a spravedlnost a snižovat nerovnost v našem snažení o ekonomický růst.“ Dlouho to dokonce vypadalo, že kvůli rozepřím nebude v komuniké vůbec žádná zmínka o obchodu. Japonsko bylo jednou ze zemí, která se příznivěji stavěla k americkému postojí, píší FT. Ale byla to nakonec Kanada, která zprostředkovala konsensuální formulaci. Naopak evropské země trvaly na závazku vůči volnému obchodu a podporu multilaterálnímu uspořádání, tedy Světové obchodní organizaci.
Ministr Schäuble z předsedajícího Německa přiznal, že se země dostaly do slepé uličky. Jens Weidmann, guvernér Bundesbanky, přímo řekl, že „se nejedná o dobrý výsledek.“
Jenže už jednání před oficiálním setkáním v Baden Badenu ukázala, že americké postoje trvají. Mnuchin oznámil, že si obchodní válku nepřeje, ale že určité obchodní vztahy musejí být znovu přezkoumány, aby byly spravedlivější vůči americkým pracovníkům.
Podobně v komuniké chybí také zmínka o boji proti klimatu. I zde je Trumpova administrativa konzistentní. Vzpomeňme, že Trump sám označil globální oteplování za „hoax“ a že byly navrženy škrty v této agendě. Jak prohlásil jeden z Trumpových spolupracovníků o zdrojích na boj proti změně klimatu: jsou to vyhozené peníze.
Naopak, udržely se formulace týkající se měnových manipulací, především tzv. kompetitivních devalvací, které ovšem jsou tématem Trumpovy vlády.
Financial Times informují o přetrvávající anti-globalizační náladě americké vlády. Fórum v Baden Badenu se tak stalo dalším prostorem pro střet USA a Číny a jejich odlišných postojů ke globalizaci. Zatímco Spojené státy byly, oprávněně, považovány za hnací motor globalizace, Čína byla zemí, která díky reformám „otevřených dveří“ Teng Siao-Pchinga nástup globalizace jen tak tak zachytila.
Je to o to více paradoxní, jak jsme psali například ve dvou dalších článcích zde a zde, protože Čína je stále zemí provozující státní kapitalismus. Asi by bylo vhodnější uvést, že Číně vyhovuje tento typ globalizace, jejíž počátek dokázala zachytit, přizpůsobit se jí, a nakonec z ní i v široké míře profitovat.
Na první pohled to může vypadat, že všichni stojí proti Trumpovi, který „kazí“ hru. Jenže takhle černobílá setkání G20 nikdy nebyla. Ani v minulosti, kterou si nyní raději nikdo nepamatuje.
Rozdělení mezi USA a Německo vůbec není nové. Střet Obamy a Merkelové se odehrál právě na těchto fórech. Obama byl zastáncem silnější expanzivní politiky, zatímco Merkelová prosazovala politiku fiskální konsolidace. Celé G20 ji nevnutila, ale povedlo se jí (resp. Schäublemu) v rámci EU, a to jak v praktické rovině, tak i rovině dokumentů jako je např. Fiskální kompakt. Lišily se tedy zásadní ekonomické priority. Zatímco pro USA to byla obnova růstu i v kombinaci s netradičními ekonomickými opatřeními, pro Německo to byl vyrovnaný rozpočet a celkově proces oddlužení (deleveraging).
Vztahy mezi Německem a USA nebyly zdaleka idylické, jak jsou nyní v retrospektivě představovány (a to ani nezmiňujeme Trumpem využité odposlouchávání kancléřky americkou NSA).
Podobně není pravda, že Trump přináší témata, která jsou zcela nová, šokující. Barack Obama ve své první kampani využil téma NAFTA, aby se odlišil od demokratické protikandidátky Hillary Clintonové. On byl prvním, ne Trump, kdo sliboval, že dohodu renegociuje, tj. znovu vyjedná.
Stejně tak to byl Obama, kdo se zajímal o možnosti, jak obvinit Čínu z měnové manipulace. Viz zde (článek je z roku 2008!)
Současní zastánci volného obchodu, kteří se s planoucím zrakem staví za Světovou obchodní organizaci, poněkud zapomínají na to, že právě vyspělé země (EU a USA – za Obamy) nesou vinu za nedokončené kolo jednání z Dauhá. Kolaps jednání se týkal především zemědělství, které hojně dotují jak USA, tak EU.
Podobná „ztráta paměti“ a ignorování důvodů změny postoje zachvacuje i německou kancléřku, která v roce 2010 prohlásila, že multikulturalismus totálně selhal. Ani zde nikdo moc neřeší nekonzistentnost postojů a raději se už vůbec neptá, proč najednou kancléřka tak radikálně obrátila, až se stala „vůdkyní svobodného světa.“ Hlavní bude, že obrátila „správným“ směrem, že.
Nejvýznamnější rozdíl mezi „dřívějšími“ USA a těmi současnými je, že Obama brzy „prozřel“ a na témata, která sliboval vyřešit, prostě tak nějak zapomněl. Současný americký prezident, zdá se, zatím v těchto ekonomických otázkách ještě odolává.
Ilustrační obrázek: Autor: Beto Barata/PR – Agência Brasil, CC BY 3.0 br, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=53247770