Jan Schneider představuje ve svém pravidelném jazzovém průvodci další tři kompozice.
Nebudeme chodit kolem horké kaše, klarinetista Artie Shaw se narodil jako Arthur Jacob Arshawsky, ale už v New Yorku (v roce 1910, a umřel teprve před patnácti lety!) a ze strachu měl velkou bžundu, jak předvedl ve slavné strašidelné skladbě „Nightmare“.
Po té téměř horrorové bigbandové lahůdce si dovolím naservírovat delikatesu z nejvybranějších! Dave Holland vám zahraje se svým kvartetem svou písničku Conference of the Birds. Už jsem se přiznal, jakou slabost mám pro kontrabas, nota bene když je ještě hrán v akordech. Dave Holland je jedním z velmistrů tohoto nástroje! Rytmiku zdobně doplňuje freejazzový veterán Barry Altschul, ale vypomůže si i marimbou! Ptáte se, kdo jsou ti konferující fóglové? Inu, Sam Rivers a Anthony Braxton, všechna čest!
Když jsem se dočetl, že v českých překladech vychází islámem se zabývající díla matematika a fyzika, známého pod pseudonymem Bill Warner, jala mě hrůza. Číst jeho zkrácenou verzi koránu a jeho vlastní interpretaci islámu je podobné, jako kdybych si šel nechat udělat zubní můstek od instalatéra. Jak píše Thomas Schirrmacher ve své právě vyšlé knize „Fundamentalismus“, je pravda, že interpretace psaných zdrojů z úst těch, kdo stojí mimo danou tradici, bývá často zcela zavádějící. Jako religionista pokládám Warnera za typický příklad. Nejen, že o skutečných mnoha tvářích islámu neví nic, ale ani nechce vědět (stejně jako někteří militantní fundamentalističtí islamisté věří tomu, že odhalil jeho jedinou možnou interpretaci): od takových lidí rychle pryč!
Hudba odhaluje strašně moc! Kdybychom se zeptali Billa Warnera, jakou hudbu rád poslouchá, předvedl by asi něco pohřebního jako Smrťáček ve filmu Dařbuján a Pandrhola. Poslechněme naopak, co poslouchají ti arcimordýři muslimští! Již jsem upozorňoval na Khaledovo vystoupení na pódiu s vánoční výzdobou, které má na yutube několik miliónů shlédnutí. Dnes ty, kteří se chtějí aspoň letmo dotknout toho, jak muslimové žijí islám, upozorním na fajnovou Natachu Atlas (měl jsem s ní možnost krátce mluvit po jejím pražském koncertě, a téměř jsem ji mezi těmi pražskými krasavicemi nepoznal – mimochodem, nahrávala také s Jazem Colemanem, známým z filmu Rok ďábla, kde se velice spřátelil s Čechomorem a Jarkem Nohavicou; holt, svět je malý). Nataši Atlas jsem se zeptal, kde točila tento šťavnatý klip? No v Casablance, kde jinde! Takže prosím, toto je moje veselá karta proti nenávistnému Warnerovi: Amulet!